Promlčecí lhůta a obvinění čtyř policistů

Nedávno minula promlčecí lhůta jednoho z šéfů podsvětí Františka Mrázka. Nyní se jeho vrah může přihlásit a nic se mu nestane. Dokonce se mu vražda nezapíše ani do trestního rejstříku a následně nevymaže. Dvacet let je doba, kdy takový čin může být trestán. V případě Mrázka uplynulo od činu právě dvacet let.

Máme ovšem také zvlášť těžké zločiny, surové vraždy, vraždy dětí. Tam lhůta stíhatelnosti je třicetiletá. Ti, kteří je počátkem devadesátek spáchali, mohou být také klidní. Takže únos a pravděpodobná vražda ing. Lamberta Krejčíře, jež možná byla spojena i s mučením, nemůže být trestána. Vrah či vrazi mohou žít mezi námi jako slušní lidé a nazvat je vrahy, pokud by se nyní k činu přihlásili, by mohlo být trestné.

Ani znásilnění s následky, jež by bylo odhaleno, už nelze potrestat. Jsme přece stát, který dbá o svobodu, lidská práva a demokracii. Máme své zákony a dodržujeme je. Také ten, co znásilnil má přece svá práva.

V úterý ČTK zveřejnila informaci, že policie začala vyšetřovat čtyři dnes více než sedmdesátileté příslušníky StB za to, že v sedmdesátých a osmdesátých letech šikanovali herce, dnešního ředitele Divadla Na Vinohradech, senátora Tomáše Töpfera. Důvodem má být to, že v sedmdesátých a v osmdesátých letech se na něm dopouštěli šikany, neustále ho předvolávali k výslechům, sledovali ho a snažili se ho přimět ke spolupráci, což on stále odmítal, a to vše v různých místech jeho působiště. Podle ČTK jim hrozí jeden rok až deset let vězení. To, aby mu bránili výkonu hereckého povolání, není, alespoň podle ČTK, v obžalobě. Hrál a režíroval v té době v Ostravě, Šumperku, Ústí n. L., v Činoherním klubu, Realistickém divadle, Divadle na Vinohradech. Známe ho i z filmů Dva muž hlásí příchod, Druhý tah pěšcem, Jak básníkům chutná život a dokonce z šesti televizních seriálů: Haldy, Kamenný řád, Nemocnice na kraji města, Dobrá voda, Malý pitaval z velkého města, Dobrodružství kriminalistiky.

Ta šikana, zdá se, pokud jde o Töpfera, nebyla tak těžká. Byli jiní herci, kteří si, z jejich pohledu, mohli stěžovat, protože skutečně nemohli v uvedených letech hrát, např. Vlasta Chramostová. Přitom mnozí z těch, kteří byli odpůrci tehdejšího režimu, zajímavé role dostávali, ať již šlo o Jana Třísku, Jiřího Bartošku, Danu Medřickou, Josefa Kemra… Po převratu se na takovém seznamu ocitli zase Jiřina Švorcová, Jiřina Petrovická, Václav Švorc, Bohuš Pastorek, Jarmila Krulišová… Divný svět.

Nyní mají být před soud postaveni čtyři bývalí policisté, kteří se měli dopouštět šikany. Asi skutečně dopouštěli. Jenže natolik, aby jim hrozilo až desetileté vězení, je snad až výsměch právu. Přitom jsou u nás promlčeny vraždy a šikana je víc než vražda? Až desetiletý trest je nepoměr oproti třeba znásilnění, kde zákoník má svou hranici pět let, a pokud by se stalo v sedmdesátých či osmdesátých letech, bylo by už dávno promlčeno.

Jsme demokratickou zemí. Jen demokracie má své hranice. Pokud se šikany dopustí demokrat, může být odsouzen. Jen horní hranice jeho týkající se šikany, v tomto případě poškození cizích práv a dejme tomu šíření dezinformací, je pět let. Jen šikana způsobená i fyzickým násilím se může o nějaký rok prodloužit. Po dvaceti letech je však čin promlčen. Takže i záludná šikana, která se stala v roce 2005, je nyní už zapomenuta.

Proč takový rozdíl mezi dvěma přibližně stejnými případy? Je to ze msty anebo ze strachu či proto, že v ÚSTRu nemají do čeho píchnout, a tak si vymýšlejí kauzy? Jinak by jim mohlo hrozit zrušení pro nadbytečnost. Kvůli právu to totiž není ani náhodou.

Jiří Vábr