Na Štědrý večer jsem k svému překvapení zahlédl na ČT24 od 21 hodin probíhající pořad Václava Moravce Fokus. Přiznám se, že jsem si druhý den tento pořad pro zajímavost prohlédl téměř celý. Na Štědrý den to opravdu, ale opravdu nešlo. Musím říci, že celý pořad byl velice jednostranný, ale přesto to bylo mimořádně zajímavé, i když manipulativní představení. Diskutující byli lidé politicky jedné krevní skupiny. Vůbec nic nemám proti paní farářce Kopecké. Ta tam byla, řekl bych, tak trochu omylem. Ale ti ostatní, to byli lidé jednoho jediného »správného« názoru. Tedy názoru, který forsíruje také Česká televize a zejména Václav Moravec.
Základní otázkou je, proč se V. Moravec ve svých pořadech zaměřuje na středoškolské studenty. Jednoduše proto, že to v publiku dobře vypadá a že to může přilákat k televizním obrazovkám, ke zpolitizovaným diskuzním pořadům s (ne)osobnostmi jejich vrstevníky. Tedy lidi velmi mladého věku, bez životních zkušeností.
To by nebylo špatné, kdyby přitom V. Moravec ctil politický pluralismus. Tedy, kdyby se vedle H. Marvanové a M. Topolánka objevil ve Fokusu někdo ze skutečně levicových politiků. Anebo jednoduše politiků jiného názoru, z jiné strany či části politického spektra. Ano, v pořadu se objevil T. Petříček, někdejší ministr zahraničí za SocDem. Ale tento člověk je už dávno názorově na úrovni TOP 09 anebo hnutí STAN. Je to neuvěřitelné. Ale nemyslím si, že u něj došlo k nějaké náhlé názorové proměně. U něj zrála tato změna dlouhá léta, od té doby, co se začal pohybovat téměř před 20 lety v bruselských kancelářích a kuloárech. A to už je hodně, hodně dlouho. Nikdy nepoznal život mimo politiku a její kuloáry. Zvykl si na hezký příjem a odvykl si uvažovat o tom, že by měl reprezentovat zájmy malých, obyčejných českých lidí. Výsledek byl, že byl za své názory pochválen dokonce H. Marvanovou, která je přímo prototypem nesnášenlivého pravicového politika.
Názory M. Topolánka jsou dlouhodobě reakční, o tom není žádných pochyb. Překvapením pro mě u něj je, že člověk, který se pohyboval v české vysoké politice, říká, že počátkem všeho zla u nás byla Benešova politika v roce 1945. Zejména pokud jde o Košický vládní program. V podobném duchu konečně hovořil i Tomáš Petříček, jenž se distancoval od Benešova postupu při přijetí Mnichovské dohody v září 1938. Prý jsme měli postupovat jinak, asi bojovat s mnohonásobnou přesilou. A stejně tak Petříčka prý nebavily kompromisy, které musel dělat jako ministr s prezidentem Milošem Zemanem.
A na otázku moderátora, zda tedy měla pravdu Angela Merkelová, když hovořila o tom, že »Západ nebyl ochoten ke kompromisu s Ruskem« a to je příčina dnešních trablů, Petříčka se tato slova bývalé německé kancléřky téměř dotkla. Rusko prý mohlo mnohokrát přistoupit k dohodě se Západem a nepřistoupilo. Já dodám, že asi vědělo proč… V podobném duchu se nesla vlastně celá diskuze, trvale politizovaná a přitvrzovaná V. Moravcem.
Nemohu se zbavit dojmu, že Česká televize se dopouští přímo znásilňování duše naší nejmladší generace. Snaží se mladým lidem implementovat myšlenky, které jsou více méně velmi kontroverzní. A které by si zasloužily širokou a zejména pluralitní diskuzi. Tedy, diskuzi mezi politiky z různých částí politického spektra. A to jak pokud jde o Mnichovskou dohodu, tak k únoru 1948 nebo ke Košickému vládnímu programu. Anebo k událostem roku 1968 či k časům normalizace. Ale také k době těsně polistopadové, kdy se republika musela vyrovnávat s dědictvím bývalého režimu.
Tak, jak jsem viděl Fokus Václava Moravce věnovaný paradoxně »umění kompromisu«, tak musím říci, že se jednalo o hrubě propagandistický program, který prezentoval dokonale názory pražské kavárny se vším špatným, co k těmto názorům patří.
Zastavím se polemicky snad jenom u tvrzení pánů Petříčka a Topolánka k Mnichovské dohodě, resp. ke Košickému vládnímu programu v roce 1945. A tedy de facto k roli prezidenta Beneše v našich dějinách.
Být rozdrcen vojenskou mocí Německa v roce 1938 by znamenalo vystavit český národ přímo existenční krizi. To si E. Beneš dobře uvědomoval. Český národ by byl vystaven po takovém konfliktu s Německem bez spojenců podobnému teroru, jakému byli vystaveni Poláci po německo-polské válce v září 1939, kdy byl v této zemi nastolen teror prakticky genocidního charakteru. Český národ je ovšem mnohem méně početný nežli národ polský.
A pokud jde o rok 1945, tak všichni kritici Edvarda Beneše by si měli uvědomit, že to nebylo jenom o umění kompromisu našeho druhého prezidenta a celého západního odboje s komunisty. Bylo to především o průběhu války proti Německu, ve které její hlavní tíhu nesl Sovětský svaz. A kdy také bylo na počátku roku 1945 při jednáních v Košicích jasné, že většinu naší země osvobodí a obsadí po válce sovětská vojska. Doplňuji: vítězná sovětská vojska. A samozřejmě v živé paměti byla tehdy ještě zrada západních velmocí, které se dopustily vůči Československu v Mnichově v září 1938. Proto došlo k takové radikalizaci české společnosti. A pokud Edvard Beneš a politici demokratických stran chtěli mít vliv na poválečný vývoj v zemi, museli s komunisty udělat kompromisní dohodu. Koneckonců po válce se ukázalo, že komunisté se prostě stali nejsilnější politickou stranu v zemi i ve svobodných volbách v roce 1946.
Prezident E. Beneš si jistě dovedl představit jiný vývoj v zemi, ale hrál se slabšími kartami nežli komunisté.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.