Pardon, ale zlatý Federál…

Že se z Poslanecké sněmovny stala vesměs žvanírna o ničem, prošpikovaná vulgárními osobními spory, resp. bezpočtem neutuchajících osobních invektiv od řečnického pultu, tomu se za ty roky člověk už ani nediví.

Poslanci a poslankyně se převtělili do rolí klasických trhovců a trhovkyň odkudsi z tureckého tržiště a většinu z nich, pokud vůbec něco zajímá, jsou to nejrůznější osobní kšefty. Sama podstata činnosti tohoto zákonodárného sboru se ocitá na chvostě zájmu. Takový Marek Benda by o tom mohl z fleku stvořit nikdy nekončící Ulici a denně dopisovat scénáře hned na několik dílů dopředu. Kameraman by je ani nestíhal natáčet…

Taky jsme již byli svědky, jak ve Sněmovně pirátští poslanci chodili pozpátku a včera zase tak nějak všichni pospolu v krojích, aby vyjádřili svůj vlastenecký vztah k folklóru. Kdyby tímto způsobem pracovali např. operační týmy v nemocnicích, tentokrát by zase nestíhaly pohřební služby… Truchlivé na tom je, že i navzdory tomuto stavu je stádní veřejnost co čtyři roky znovu a opět nalezlá u volebních uren.

Úplně si to představuju na tom operačním sále. Sestřička, které doktor ve výtahu sáhnul nevyžádaně na zadek, mu odmítá podávat nástroje a když už dá, pak nesprávný, anesteziolog schválně uspí pacienta jen napůl, takže ten se během zákroku budí, asistent operatéra provokuje operatéra, že mu pacient stejně zemře, a do toho v rozvodně úmyslně vypnou proud na sále, anžto na pozici operatéra se tlačí právě ten jeho asistent, jenž se předem domluvil s obsluhou v té rozvodně…

Asi takto funguje Sněmovna. Nejde o pacienta, takto občana, jde jen a jen o ty poslance a poslankyně, resp. jejich osobní profity. Ať už chodí pozpátku, v krojích či namol ode zdi ke zdi. Prašť, jak uhoď…

Jsem pamětník, tudíž pamatuju, jak pracovalo Federální shromáždění. Poslanci nepobírali plat, dostávali pouze náhrady, paušální odměny a diety, které se pohybovaly v řádu stokorun měsíčně až nižších tisíců ročně. A všechno nějak fungovalo. Měli jsme vlastní jídlo, stavěli se státní a družstevní byty, neškemrali jsme o cizí pracovní sílu, rodiče se děti nebáli pouštět ven, na vesnicích byla zdravotní střediska, školy a školky a obchody a hospody a činné kulturní domy atd. – nechce se mi to znovu a znovu vypisovat. Prostě a bez pardonu, zlatý Federál…

Dušan Sedlák

PS: Mimochodem, k té pracovní síle, když už jsem ji zmínil… Tady je totiž zakopán onen pes, proč česká ekonomika není produktivní. Po listopadu 89 ruku v ruce s tím, jak se u nás likvidovala výroba všeho, se pracovní síla přesouvala z odvětví, kde vytvářela zisk, do odvětví, která zisk do státní kasy nevytvářejí. Když přestanete vyrábět (zemědělství, veškerý průmysl, stavebnictví) a pracovní síla se soustředí v odvětvích, kde ona samotná nic neprodukuje (bankovnictví, obchod, marketing, poradenství…), no, div divoucí, že jsme ještě nezkrachovali úplně. Důsledkem toho je dnešní stav, že potřebujeme pracovní sílu právě do těch produkujících odvětví, ale z výše uvedených důvodů ji prostě nemáme, natož kvalifikovanou a zkušenou. Migranti nás nespasí, tomu nevěřte. Nepomůže nám nikdo, a pokud si nebudeme schopni pomoct sami, na tu hubu prostě padneme. Tečka.