Opravdu, co jsme to za lidi?

Hurá, sláva, pochvalme Ukrajinu! Ovládá perfektně západní zbraně… Anebo pod ukrajinskou vlajkou je ovládá někdo z těch údajně třiceti tisíc nebo kolika slušně placených bojovníků ze států NATO, kteří bojují proti Rusku? Těžko říci. Zač však chválit naše ukrajinské přátele? Za to, že se rozhodli naplnit záměr Evropské unie a vzít za svou věc sankci na proruskou stínovou námořní flotilu, jež rozváží po světě ruskou ropu, a tak obchází rozhodnutí? Evropa pro taková plavidla uzavřela evropské přístavy, takže pokud něco tyto tankery potřebují, musí plout jinam. K břehům Afriky, Jižní Ameriky, a snad i do Asie. To se však rozhodlo ukrajinské velení znemožnit. A tak vzalo osud do svých rukou a rozhodlo se ho proměnit v činy. Balt je daleko, Kolský záliv v nedohlednu, Černé moře naopak blízko. Proto muselo jít o akci právě zde. Několik tankerů naložených ropou plujících pod různými vlajkami bylo v minulých dnech zasaženo. Prý hoří a ropa uniká do moře. Ukrajinské velení to okamžitě jako svůj velký úspěch vítězně ohlásilo světu. Dostalo se mu pochvaly. Čeští fialovští lídři, mainstreamová média, prý i prezident, čin také pochválili. Tak se má bojovat! Díky vám, Ukrajinci!

Všechno však má svůj háček. Proč okamžitě protestovali Turci, v jejichž pobřežních vodách byl zasažen kazašský tanker? Proč Kazaši, Rumuni a Bulhaři také vyjádřili nesouhlas? Vždyť tři státy z nich jsou členy Severoatlantického paktu a měly by tedy mít radost z hrdinského činu Ukrajiny. Kazašský tanker byl však naplněn kazašskou ropou, která z kazašských nalezišť se ruským ropovodem dostala do ruského černomořského přístavu, odkud dál putovala k zákazníkovi. Jak známo, Kazachstán není černomořskou zemí a z Kaspického moře se do toho Černého tankerem nedostanete. Ruskými přístavy kazašská ropa proto proudí léta – to přece vědí ukrajinští geroji. Přesto zaútočili. Ale vykládejte to moderním pirátům, když navíc u některých bruselských moudrých a jejich nohsledů za to sklidí potlesk a vlastně také finanční prostředky!

Evropě prý jde o budoucnost naší Země, o ochranu přírody a ovzduší. Údajně proto Evropa přijala tvrdá opatření týkající se ochrany ovzduší, jež se mají týkat každého z nás? Ten, kdo má chalupu, bude platit uhlíkovou daň, ten, kdo nemá elektroauto, také, fabriky, teplárny, elektrárny ve velkém budou zakupovat povolenky. Prostě každého z nás se opatření Unie dotkne. Všechno se zdraží. Další a další lidé se budou muset vypořádat s problémy chudoby. Jen ti nahoře dál budou mít prostředky na noc strávenou v Ritzu a na večeře v některé z restaurací v Pařížské. Těm na nás dole pramálo záleží. Ochrana mořské vody do těchto opatření však, jak vidno, nepatří.

Na východě se dál válčí a válka znamená další a další zásahy do přírody. Zplodiny, jako důsledek bojů, se neptají, kde končí či začíná Rusko a Ukrajina. Tam za východními hranicemi nikdo nebude platit žádnou uhlíkovou daň. Naopak. Všichni dál budeme tamní ničení přírody, válku, která jen rétorikou je naše, platit. Je tomu ovšem stejně, jako to bylo v případě Afghánistánu, Sýrie, Libye, Iráku, na Balkánském poloostrově. Vše v zájmu jen některých. Ostatní je třeba ohloupnout. Tisíckrát opakovaná lež se přece stane pravdou. A ta lež nás denně bombardovala z médií. Vůbec jsme u Kábulu nebojovali za Prahu. Pouze jsme se pokoušeli americké myšlení vamputovat do života bigotních tálibů a kmenových pravidel. Také tady ovzduší a příroda dostaly zabrat.

O znečištění moří se ve zprávě o zasažení tankerů nepíše. Přitom nejen hořící ropa má své negativní důsledky, ale co ropná skvrna v moři? Že mořskou vodu se Brusel ochraňovat nezavázal? Že Černé moře může zčernat rozlitým černým zlatem, jež se v moři už vůbec zlatu nepodobá, ale zhoubě ano? Že tady žijí ryby a další živočiši, že mořští ptáci obalení ropou nemají šanci přežít, že pláže, z nichž jsou Rumunsko a Bulharsko a další země také živy, se mění v černou těžko smytelnou hmotu, nikomu v Bruselu či našim pravdoláskařům nevadí? Proč ne? Protože, pokud jde o nás, nemáme moře? Jenže ho mají jiní v rámci Unie a my se nejen jezdíme rekreovat na černomořské pláže, ale do zdejších přístavů také připlouvají lodě s nákladem pro nás.

Není nám líto těch živočichů, které hubí rozlitá ropa, když už ne obyvatel černomořského pobřeží? Opravdu, co jsme to za lidi?

Jaroslav Kojzar

P.S. Omlouvám se všem, kteří se s plným nasazením snaží zachránit z přírody, co se dá a co jiní lidé systematicky ničí. Těch se má otázka na závěr mého zamyšlení netýká.