Dvě zprávy pronikly do médií a nikdo je prý nemůže ověřit. Tedy nikoli do našich. Jejich zveřejnění u nás by mohlo narušit jednotu českého obyvatelstva. Na těch čtyřech procentech rusofilů a šťouralů (počet jsem převzal z jednoho Foltýnova vystoupení) nezáleží. Těm to postupně, stejně jako učitelce Bednářové, vysvětlí Foltýnovy prodloužené ruce v médiích a zákony, které ohební státní zástupci a muži v talárech využijí k dalšímu sešněrování svobody a demokracie. Viceprezident USA Vance měl pravdu, když z hlediska svobody kritizoval Evropu. Měl však být konkrétní a jmenovat. Myslím, že v tomto případě byli bychom my, Česko, opravdu perfektním příkladem.
Ty zprávy, které u nás nikdo zřejmě nemá slyšet, zveřejnila některá zahraniční média. Mělo by se jim však věřit, i když chápu, že jedině spolehlivým zdrojem informací je u nás Česká televize, jež určuje, co je dobré a co špatné. Tak to přece prosazují naši demokraté, protože jen elita ví, co je pro nás dobré a co nikoli a ČT je jejím minesengrem. Usnadňuje nám totiž správné pochopení situace. Spíše bychom jí měli poděkovat, než k ní být kritickými. Tak to vidím já? Já? Ne, tak to já nevidím.
Informace první zveřejněná v zahraničí: Spojené státy již několik týdnů vedou tajná jednání o odkoupení plynovodů Nord Stream od SRN a Ruska. I toho poničeného.
Informace druhá, také zahraniční: Evropští spojenci zesilují přítomnost svých speciálních sil v Baltském moři s cílem vyřadit i prvou linii Nord Streamu, aby do Evropy nemohl plynout plyn z Ruska.
Doplňme ještě o informaci třetí: Ta před několika dny také u nás nebyla zveřejněna, a když, tak okrajově. Ukrajinci prý kdesi u Brjansku zaútočili na plynovod (ropovod?), aby Rusko už nikdy nemohlo vydělávat na své války plynem a ropou. Útok se nevydařil. Drony, zda šlo o české z dodávky skupiny kolem pana Vetchého, nevím – tedy drony byly ruskou stranou zneškodněny. Stejně jako pokus zničit část Turkstreamu. Také za tím prý byli Ukrajinci. Turecko si ostatně stěžovalo. Prý všechno kryly…, ale čert ví. V Evropě je dost bojovníků typu Foltýna, Macka, Řehky… Malý Napoleon od Seiny či válkychtivec od Temže pro ně mají dost medailí.
Jenže, je-li to pravda, jde vlastně o rozporné zprávy. Ta první znamená, že Američané by chtěli kupovat ruský plyn a prodávat ho, jako americký, se ziskem Evropě. Nestálo by je to moc. Jen dohled a pár stovek lidí sedících u velínů. Byl by to parádní kšeft.
Ta druhá může znamenat, že jakési komando – bůhví pod jakým velením, byť z hlediska podpásové angažovanosti bych typoval na…, ne, nebudu jmenovat – zničí i Nord Stream číslo I. Tak paradoxně nahraje americkým plánům dodávat do Evropy drahý zkapalněný americký plyn. Ty ukrajinské pokusy narušit zmíněné plyno či ropovody bych zahrnul jako doprovodné vedlejší akce.
Je-li to obojí postaveno na pravdivé informaci, pak zbývá jen jediné vysvětlení, že jde o střet dvou kapitálových skupin.
Osobně však podobně snadnému výkladu nevěřím. Především nevím, zda uvedené zprávy jsou šum nebo pravda. Nyní totiž lze věřit máločemu. Nejen pro úmyslně do éteru vypouštěných faků, ale také proto, že všechno, co je dnes pravdou, zítra už neplatí. Tak rychle kolem nás utíká historie.
Spíš mě napadla jiná myšlenka. Co když se Evropa po té, co se dozvěděla o různých ekonomických zájmech či o dohodách Trumpových USA a Putinova Ruska, rozhodla je torpedovat? Dokonce nikoli obrazně. Zničený Nord Stream, tedy potrubí pod Baltem, má být toho součástí. Tím donutit Trumpa, aby nemohl naplnit dohody, které mají být podepsány a v zájmu třeba Bushových olejářů překazit Trumpovým kšeftařům uskutečnit výnosný obchod? Stačí jedna dobře seřízená nálož a…
Nějak se v tom motám. Nemohu najít správnou odpověď: V čím zájmu je ta či ona druhá varianta? Obchodníků, olejářů, výrobců zbraní anebo burzovních makléřů? Ta první by tedy mohla být cestou k míru, protože jen za něho lze naplno kšeftovat. Co by při tom získala Evropa? Přece jen o ždibíček levnější plyn, nyní už s visačkou Made in USA a poplatky za rozvoz (tranzit) po souši, jež by jinak dostaly, pokud by naplno byly využity ostatní dosavadní pozemní plynovody, Ukrajina nebo Turecko. Převážná část zisku by ovšem směřovala do USA.
Ta druhá varianta, i když kšeftovat se dá i za horké války nebo dejme tomu za té studené, zbrzdí soužití na kontinentu a dál se bude šíleně zbrojit. Vydělají na ní ovšem zbrojaři. Prohrají ti, co si budou muset dokonce třeba i povinně navléci uniformu. Na nich však málo záleží. Jde přece zase jen o kšeft. Ten má přednost. A zisk? Ten by si do svých knih zapsali opět především američtí tentokrát zbrojaři. Jenže to je už jiná skupina akcionářů.
Může jít ovšem také o hru na to, kdo toho druhého vytlačí od velkých zisků. Může, nepochybuji o tom. A Evropa chce být u toho, tedy u ukrajinských surovinových nalezišť, u výroby některých zbraní a dodávek pro armádu, u možnosti rekonstruovat Ukrajinu za peníze Ukrajiny, u nových trhů na východě. Někomu musí fandit. Buď kšeftmanům, nebo olejářům a majitelům akcií velkých amerických zbrojovek…
Jak, pokud jde o nás, tomu všemu rozumět, když nevíme, za koho se v Londýně a Paříži právě kope? Chápu, že i Fiala z toho musí být na větvi a nedivil bych se, kdyby preventivně dvakrát denně neužíval Eliquis a v saku neměl v Maďarsku vyráběný Nitromint.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.