Vítězslav Novák (SPD): Mě média popravila. U Turka je zvláštní načasování kauzy

»Média umí člověka popravit. Já jsem příkladem,« tvrdí tajemník klubu SPD v Zastupitelstvu hlavního města Prahy a zastupitel Prahy 8 Vítězslav Novák nejen v souvislosti se svou životní zkušeností, ale především v návaznosti na současný hon na čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka. »Vím, co je mediální štvanice, stálo mě to hodně,« přiznává Novák s tím, že ještě horší je, když novináři začnou do celé věci zatahovat i rodinu – jako v jeho případě…

Než se dostaneme k vašim zkušenostem s médii, rád bych se vás zeptal na to, co aktuálně hýbe společností, tedy aféry potenciálního ministra zahraničí Filipa Turka…

Já se především divím tomu načasování, nebo vlastně už nedivím, protože ta časová osa, kdy tady paní novinářka slavnostně odhalila archivy, sama o sobě nesedí. Protože Filipu Turkovi už bylo leccos vyčítaného při kampani do europarlamentu, kdy vyšlo pár věcí najevo. A již v té době jsme měli přehled o tom, že některé komentáře byly hodně za hranou. Už to bylo víc než černý humor. To, co nyní zaznělo, pokud bude z větší části pravdivé – a myslím si, že asi pravdivě bude – do veřejného prostoru prostě nepatří. Mám na mysli to, co vypustil Turek. On takový asi opravdu je. Takové ještě dítě, trošku pubertální, když si neuvědomuje, že ačkoli něco zveřejňuje pro přátelé na Facebooku, tak už je to veřejný prostor. Takže tam už se člověk v humoru trochu krotit musí.

Ale vracím se k tomu zvláštnímu načasování, které zpochybňuje samotnou práci dané novinářky. Ona se tváří, že něco odhalila a že světu ukázala, jaký teda Turek ve skutečnosti na sítích byl, ale proč s tím nepřišla dříve? V čím zájmu to bylo? Když mám jako novinář nějakou kauzu, tak s ní přece jdu ven. A nebo je tedy úloha médií taková, že se tady sejdou nějací mocní – ať jsou to tajné služby, nebo kdo tady vlastně tahá za všechny nitky – a tech pár hlav se dá dohromady a naplánuje se načasování? Protože mediální prostor politiku ovlivňuje opravdu hodně!

A výsledek? »Ne, v parlamentní kampani to pouštět nebudeš.« Jestli se obávali, že by to Motoristům ještě přidalo preference? Podobně jako před eurovolbami? A nebo: »Nech to bejt, po volbách se nám to třeba bude hodit.«

Na úvod jste řekl, že se tomu už nedivíte. Tudíž máte nějakou odpověď. Ale k tomu, proč byla celá kauza načasována na teď, jste se nevyjádřil…

Je to evidentní. Jde o to, zabránit vzniku koalice ANO, SPD a Motoristů. Za každou cenu! Všichni dobře víme, jak jsou rozdané karty po volbách. Je to zase stoosmička, která to má vlastně ložené. Takže veškerý mediální cirkus vychází z potřeb dvaadvedesátky, která navíc ještě může být ráda, že má těch 92 poslanců. Po všem, co ve vládě předvedli, je to ažaž. A mají to jen z důvodu, že v závěru najeli na špinavou, nechutnou kampaň. Situovali se do role moralistů, kteří vykřikují, že jen oni jsou demokratické strany. Kdo tady dělal nejšpinavější závěr kampaně? Kdo tady vyvěsil billboardy, kde Okamura, Babiš a Konečná byli vyobrazeni jako ti, co nás táhnou do Ruska? Byla to strašící kampaň – buď my, nebo skončíme v Rusku. Já nepamatuju v novodobých dějinách, za těch více než 30 let, hnusnější kampaň, než jakou tu předvedla koalice SPOLU – koalice ochotných. Ochotných udělat cokoliv jenom proto, aby se udrželi u moci. Byl to i výraz zoufalství, protože ze všech průzkumů jim muselo být jasné, že končí a jdou od válu. Ale přesto kopou čím dál víc kolem sebe a roznášejí tady nenávist. To, co vypouštějí, je neskutečné. Takže zkrátka není klid na práci. Říkají o sobě, že jsou demokrati, ale přitom jejich činy s demokracií nemají nic společného.

Údajně demokratické a údajně nedemokratické strany v televizních debatách často dával na misky vah ministr vnitra Vít Rakušan (STAN). Ale přece, kdyby některé strany byly nedemokratické, pak jim právě vnitro muselo zakázat činnost, nebo mě opravíte? A je SPD demokratické hnutí?

Samozřejmě že je. Mnozí si to označení usurpují pro sebe, ovšem každá strana, co se u nás vyskytuje – teď mluvím o těch parlamentních, protože nechci zabředávat do neparlamentních – je demokratická. Všichni jsme tady demokrati, není tu nic nedemokratického. Procesy jsou v každé straně nebo hnutí stejné!

Od pana Rakušana a dalších to byla jen snaha nálepkovat, a především se jednalo o marketingovou strategii. Nedělám si iluze. Oni vypustí z úst přesně to, co dostanou na talíři od svých marketingových týmů. Ty jim píšou noty. A kdo jim pomáhá? Podívejte se jen na to, kam vlastně vede současná brčálová kampaň SPOLU? Kde má kořeny?! Měli tam marketéry od Demokratické strany z Ameriky, experty z kruhů od Bidena. Přece by jim neradili republikáni.

Sám jste vypíchl, jak média ovlivňují politiku. Hrají ale u nás správnou hru? Jsou skutečně hlídacím psem demokracie? Nebo vesměs jednají na zakázku podle hesla »koho chleba jíš, toho píseň zpívej«?

Já si myslím, že média už svoji roli dávno nehrají, ty časy skončily někdy v devadesátých letech, kdy novináři ještě dělali svoji práci -než se z toho stala taková zakázková činnost. Co se týče hlavních médií, přijde mi to jako koordinovaná práce. Dokonce platí, že jako si potravinové řetězce rozdělují náš trh, tak funguje dělba i mezi médii. Protože některé věci a drobné kauzičky se až nápadně nikde neobjeví a jiné jsou přebrané řetězovou reakcí úplně všude.

Domnívám se, že ty osoby, ti dramaturgové všech různých redakcí, mají i určité kartely, kde si jdou všichni na ruku.

Vy o tom můžete vyprávět své. Tvrdíte, že vás média popravila. Není to příliš silné slovo?

Ne, není. Bylo to moje první setkání s nimi – můj půlnoční komentář k černošskému modelu v letáku v Lidlu na Silvestra roku 2016. Tři dny na to odstartovala mediální štvanice. Byl jsem aktivní v SPD, tou dobou jsem dělal krajského předsedu a asi právě profilovka s vlaječkou SPD někoho navodila, že potom můj komentář, který byl nevinný a věcný, hodili do jednoho pytle s těmi rasistickými. A už to bylo. Najednou nešlo o ty ostatní komentáře, ale najednou se někomu hodilo vykřikovat, že je tu zapojený krajský předseda SPD a připojili k tomu rasistický kontext.

A co vám vlastně na tom modelovi vadilo, když ne to, že měl tmavou barvu pleti?

Já jsem se akorát vyjádřil, že by to v našich končinách nemělo být. Dělala se taková multikulturní kampaň. Bylo to v době migrační krize, kdy tady fungovaly různé anti-islám aktivity a de facto jsme se všichni obávali velké migrační vlny, která by bývala přišla, kdybychom měli bohatý sociální systém. V tom případě by z těch 1,5 milionu uprchlíků do Německa skončila u nás také dost početná armáda. Naneštěstí, nebo v tomhle případě spíš naštěstí, je náš sociální systém tady neudržel. A právě v tomto kontextu působil leták Lidlu jako nemístný. Běžně se tu používali začínající fotomodelky a fotomodelové. Nebývaly tam žádné známé tváře, takže dávali vydělat vycházejícím hvězdám a hvězdičkám, které se mohly a také nemusely prosadit. Znám jednoho, co se z takového letáku stal známým a uznávaným evropským fotomodelem. A oni tam najednou místo toho dali drahého, afrického modela. A výsledkem toho nakonec bylo, což beru jako jediné pozitivum, že v následujících měsících se Lidl vrátil k tomu principu, který tady aplikoval roky předtím. Samozřejmě ne hned, ani to nevypadalo. Ale poměrně brzy se v jejich katalozích začali objevovat zase zpátky naši lokální modelové. Jenže mně osobně to celé ublížilo…

V čem především?

Byl volební rok 2017. První parlamentní volby pro SPD, na kterých bylo hnutí závislé, zda uspěje, nebo ne. Jakýkoliv spojenectví s něčím, co by mělo náznaky určitého extrémismu, by nás, jak se domnívalo vedení, mohlo poškodit. Takže na setkání s grémii krajů jsem byl ostatními grilován, že jsem všechny poškodil, a de facto jsem se nedočkal jediného zastání.

Předsedou kraje jsem zůstal ještě dalších pět let, ale samozřejmě to ohrozilo mojí pozici do prvních parlamentních voleb. Skončil jsem na kandidátce níže, než bych jako krajský předseda měl.

Vás ale média popotahovala v roce 2017 ještě kvůli nápisu »Zákaz vstupu v nikábu« na vaší restauraci…

Ano, to bylo současně. Tou dobou jsem měl už asi půl roku na bistru vylepenou takovou žertovnou samolepku, kde bylo přeškrtnuté strašidýlko v nikábu. Byla to jenom taková recese, kdy mi to přišlo zajímavé, že by to třeba mohlo chytnout nějakou vlnu. Že by se k tomu mohli připojit i ostatní po celé republice a mohlo to evokovat, že v Čechách prostě nechceme, aby tu někdo nosil nikáb. V tu dobu mi to přišlo zajímavé, a dokonce se to projednávalo v parlamentu. Sice to skončilo v prostoru řešení, ale k projednávání došlo.

Pokud si vzpomínám, vy jste argumentoval tím, že je těžké obsluhovat někoho, komu nevidíte do tváře…

Je to tak, ale opravdu to tehdy byla spíš recese. A bouchnulo to asi týden po tom černochovi. Všechno proběhlo v průběhu jednoho měsíce. Tam padaly i varianty, že na mě budou padat žaloby za hanobení. Už mi tam začaly skákat paragrafy na sazbu až tři roky. Docela jsem si užil, a právě v kontextu s těmi drobotinami se divím, že se teď novináři nepustili do Turka ještě víc. Protože já jsem si tehdy užil opravdu neuvěřitelnou sprchu! Na druhou stranu už mě potom další útoky tolik nevysilovaly…

Ale pojďme k tomu slovu »poprava«. V čem ji tedy shledáváte?

Měl jsem ambice být jedničkou do sněmovních voleb v roce 2017. De facto v každém kraji kandidoval krajský předseda jako lídr. Já jsem podporu organizace měl. Když jsme projednávali kandidátku, tak jsem získal podporu asi 85 % členské základny, která za mnou stála.

Následně jsem tedy musel ustoupit zájmu celku a respektovat tady ten mediální útok, že by mohl poškodit celé hnutí. Kdybych se objevil jako jednička na kandidátce v Praze, tak by nám to ti samí novináři dali pořádně sežrat. A tak jsem skončil na kandidátce jako trojka, prakticky bez šance na zvolení.

Terčem novinářů jste se stal i v roce 2022 v souvislosti s vaší dcerou, které média vyčítala kladný vztah k Vladimiru Putinovi i odvážné fotografie na sociálních sítích a vše, co s tím souviselo…

To bylo hodně nepříjemné. Oni útočili pořád a já to vůbec nechápu. Titulky visí na internetu neustále, a když si mě někdo zadá, vyběhnou na něj tyhle věci. I když jsem se před lety snažil požádat Google, aby tyto očerňující články vymazal, tak mě odmítli. Takže je zvláštní, že někomu Google promázne historii, která ho poškozuje, ale jinému to tam visí úplně s přehledem dál. Každý si to může dohledat. A nejhorší jsou články, které mě poškozují, že tam rozebírají moji dceru, což je docela dost nepříjemné – tahat do toho rodinu a rodinné záležitosti.

Dokud útočili na mě, dobře. Pak je to v pohodě. Ale jakmile spojují mé politické jméno s dcerou? Jestli mi něco přijde obzvláště nepřípustné, pak jsou to útoky na rodinu.

Nepřemýšlel jste tehdy o žalobách?

Ne. V té době jsem ještě neměl právní vzdělání. Ale ani teď, když jsem si ho doplnil, bych to neudělal. I na škole jsme probírali, jak to chodívá. Jak soudci zbožňují žaloby na ochranu osobnosti a ta věc je předem prohraná, pokud člověk není vyloženě ze showbyznysu nebo nějaká veřejně hodně známá osoba. Všeobecně panuje názor, že každý politik to má snášet. Takže z pozice politika se snažit obhájit, to je zbytečná ztráta a zbytečné rozmazávání něčeho, co spíš ještě uškodí.

Uvažujete tedy ještě o nějaké velké politické kariéře, nebo se budete angažovat spíše v komunální politice?

Tady se nabízí otázka říci, co je to vlastně politik. Asi jsem politik, protože jsem členem strany deset let, ale já si jako skutečného politika představuji člověka, který se dostane do exekutivy a stane se oběžníkem v médiích. Myslím teď ta velká média. Za politika bych označil například radního hlavního města Prahy. To už jsou tiskovky, to už je řízení města.

I proto se mi vždycky příčilo říkat, že jsem politik. Tím se stáváte teprve v exekutivě, ale my v Praže jsme opoziční zastupitelé. Máme zase jediného poslance, takže z našich řad těch parlamentních politiků moc nevznikne. A jediná šance stát se politikem, jak to vnímám já, a něco dokázat pro občany je být součástí vedení městských částí nebo města.

Možná jsme ale ve stádiu přípravy a já věřím, že i v Praze máme co dokázat a co zlepšovat, zvláště když tři roky vidíme, jak to na magistrátu chodí. A pořád je, co se učit.

Já už jsem vlastně inventář. A je zvláštní – za tu dobu, co sleduju politiku, a to už je přes 30 let – že se často zjeví určité jméno ve spojení s nějakým subjektem, a šup, za půl roku je z něj ministr. A v ten moment tady politika máte…

A tak si říkám, že já jsem přes 10 let členem SPD. Přihlášku jsem si dal hned první den, co Tomiho Okamura s Radimem Fialou hnutí založili a spustili registrace. Takže jsem Vítězslav Novák, zakládající člen pražské SPD. A možná snad v budoucnu i ten politik. Někde výš, kdo ví…

Petr Kojzar