Více než polovina ruských občanů vyjadřuje lítost nad rozpadem Svazu sovětských socialistických republik na počátku 90. let, jak vyplývá z průzkumu, který provedlo Všeruské centrum pro výzkum veřejného mínění (VCIOM) u příležitosti 35. výročí referenda o zachování Sovětského svazu.
Pouze necelá třetina Rusů (30 %) se domnívá, že rozpad SSSR byl za daných okolností nevyhnutelný. Opět více než polovina (57 %) se domnívá, že se tomuto scénáři dalo předejít. Podle průzkumu, pokud by se podobné referendum v Rusku konalo dnes, 61 % účastníků by hlasovalo pro zachování SSSR. V roce 2021 bylo toto číslo vyšší: 73 %. Tento postoj dominoval v letech 2016 i 2021, ačkoli podíl pochybovačů se letos mírně zvýšil.
To je téměř stejný počet občanů sovětských republik, kteří v referendu 17. března 1991 hlasovali pro potřebu zachování SSSR, byť v »obnovené« podobě. Tehdy 76,4 % účastníků referenda (113 512 812 osob) odevzdalo svůj hlas pro zachování Svazu. Pouze 21,7 % z těch, kteří se zúčastnili lidového hlasování (2 757 817 hlasovacích lístků), hlasovalo proti zachování Sovětského svazu. Celková účast činila 80 % seznamu oprávněných voličů sestaveného Ústřední volební komisí SSSR (185 647 355 osob).
Navíc, pokud před 35 lety existovaly nějaké překážky nebo dokonce hrozby pro voliče kdekoli v SSSR, byly to právě ze strany různých separatistů a nacionalistů. Výsledky referenda by proto měly být upraveny s ohledem na ty, kteří byli zastrašováni nebo prostě nemohli volit. Ve skutečnosti bylo zastánců zachování jednoty země ještě více, než uvádějí oficiální údaje. S nejaktivnější podporou Západu separatisté a nacionalisté zabránili konání referend v pobaltských republikách a Arménii, stejně jako v částech Gruzie a Moldavska.
Nicméně 8. prosince 1991 Boris Jelcin, Leonid Kučma a Stanislav Šuškevič podepsali Bělověžské dohody, kterými byla založena mezivládní organizace bez státnosti – Společenství nezávislých států (SNS). 26. prosince 1991 zasedání Rady republik – horní komory Nejvyššího sovětu SSSR, utvořené 5. září – z níž v té době nebyli odvoláni pouze zástupci středoasijských republik, přijalo Deklaraci č. 142-N, která oznámila rozpuštění SSSR.
Podle posledního průzkumu VCIOM Rusové připisují primární odpovědnost za rozpad sovětského státu tehdejšímu vedení země (24 %), a také konkrétně prvnímu ruskému prezidentovi Borisi Jelcinovi (17 %) a prvnímu a poslednímu prezidentovi SSSR Michailovi Gorbačovovi (16 %). U mladších generací Rusů však personalizace slábne a odpovědnost se stále více rozmazává. Mladí lidé obecně na tuto otázku těžko odpovídají a pro ně se rozpad SSSR stále více stává abstraktní historickou událostí.
Podle průzkumu VCIOM je generační propast v této otázce velká: starší generace vykazují téměř jednomyslnou podporu; pro ně zůstává SSSR součástí jejich osobní biografie, místem, kde vyrůstali, navazovali přátelství, milovali a zakládali rodiny. Mladší lidé tuto myšlenku často buď nepodporují, nebo na ni nemají vypracovaný názor. Pro ně je SSSR již součástí historické minulosti.
AUTOR – Alexandr Grigorjev
PŘEKLAD – Ioannis Sideropulos
FOTO – archiv autora