Je toho mnoho, o čem by se dalo psát a co analyzovat v souvislost s (ne)kvalitu českého školství. Buď již tak či onak, řítíme se do katastrofy. Ještě za socialismu se říkalo, a toto nikdo dodnes nepopřel, že tehdy bylo československé střední školství na úrovni amerického vysokého.
Kdeže loňské sněhy jsou. Výchova nových generací dostala po listopadu 1989 takovou pecku, že bychom se měli hodně rychle začít bát. Aktuálně o tom píšeme zde.
Právě v reakci na tento seminář nám do redakce napsal své zkušenosti jeden pražský středoškolský pedagog. Jeho jméno známe, on však chce zachovat anonymitu, protože má obyčejný lidský strach z vyhazovu. Čtěte pozorně, je to hrůza.
Dobrý den,
na to není třeba žádných studií, vidím to v praxi každý den. Pracuji už dlouho na SŠ, posledních 10 let je to katastrofa. Mladiství prakticky neodloží mobil z ruky, na ostatní kašlou. Když se hodně snaží, použijí na úkol AI. Všude samý Asperger, autista, dysfunkce, asistenti… Mnozí neumějí ani psát, nejsou schopni sestavit souvětí, slovosled, pravopisné chyby, chyby stylu, neschopnost porozumět významu čteného textu, mnozí nerozumí ani mluvenému slovu a nechápou, co se od nich žádá. Část z nich ani není schopná ráno vstát, a pokud přijdou do školy, tak třeba na 10. hodinu. Dále všemožné poruchy osobnosti, změny pohlaví apod.
Školní osnovy byly dávno zrušené, dnes se jede na RVP (rámcový vzdělávací program – pozn. redakce) a ŠVP (školní vzdělávací program – pozn. redakce), takže v systému vzdělávání je neskutečný bordel, každá škola po svém, dějepis se učí v českém jazyce a občanské nauce apod. O novodobém, tendenčním obsahu ani nebudu psát. Asi nejzoufalejší výsledky jsou ve fyzice a matematice.
V současnosti nastoupí všichni na střední školu (před 30 lety fungoval výběr), všude je rádi přijmou, aby se uživili (dotace na hlavu) a na učiliště chodí to, co bylo dřív v pomocných, speciálních školách, jenže s takovými se nedá pracovat ani rukama, aby se nezranili a aby nezničili vybavení. Tenhle materiál pak nastupuje na VŠ, protože i tam se musejí uživit. Za 10 let vám takoví absolventi budou poskytovat různé služby nebo péči, tedy pokud nebudou na nějakém univerzálním, nepodmíněném příjmu.
Kdo se v tom prostředí denně nepohybuje, nemá představu, jakých rozměrů to nabylo.
Myslíte si, že daný stav má řešení? Pokud ano, jaké? Napište nám.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.