Soudní znalkyně Anna Grabowská odhaluje černá místa české justice. Nikdy to nevzdám, tvrdí

Znalkyni Annu Grabowskou jsme vám představovali jako kandidátku do Evropského parlamentu v červnových volbách, kde se objevila coby zástupkyně České strany národně sociální v koalici STAČILO! (více zde). Eurovolby jsou u konce, zato však nekončící boj znalkyně Grabowské s českou justicí za očištění jejího jména. Již roky mluví o zpochybnění soudních rozhodnutí, protože při posuzování pravosti podpisů rozhodují znalci z oborů, které de facto neexistují. Ať se hovořilo o písmoznalectví nebo nyní o tzv. expertíze ručního písma. Možná, že budete kroutit hlavami, co vše je v české justici možné, a navíc i reálné…

Prosím, na začátek, kdybyste se mohla představit.

Vystudovala jsem dvouletý kurz u pana doktora Libora Richtera, který byl akreditován ministerstvem školství, a po úspěšném ukončení tohoto kurzu jsem oslovila Policii ČR. Ta ode mě požadovala zejména identifikaci jednotlivých podpisů konkrétních pisatelů na různých listinách. Dále jsem zpracovávala anonymy a jako grafolog dělala i charakterologie lidí.

Od roku 2000 jsem začala pracovat pro Policii ČR a soudy, kdy jsem vypracovávala znalecké posudky AD HOC. Po nějaké době mě sama PČR oslovila, abych se pokusila stát soudním znalcem. Sama mi pro tyto účely napsala doporučení, že jak ze strany státních zástupců, tak i ze strany policie jsou s mojí prací spokojeni, že si obhajuji před soudy své výstupy zahrnující i odhalování falešných podpisů na úředních dokladech.

Od počátku roku 2006 jsem byla jmenována soudní znalkyní v oboru Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie.

Nejen, že jsem byla soudní znalkyní, ale měla jsem také živnostenské oprávnění na grafologii a písmoznalectví. Proto jsem se v roce 2008 obrátila jako OSVČ na nezávislý subjekt – Český institut pro akreditaci s žádostí o akreditaci předmětu své živnosti. V rámci tohoto akreditačního procesu inspekčních orgánů Český institut pro akreditaci jako nezávislý subjekt posuzuje vhodnost metod a postupů, v souladu se standardním postupem v rámci EU, prostřednictvím nezávislých posuzovatelů. Podle certifikátu, vydaného na základě několikaměsíčního přísného akreditačního řízení, jehož součástí bylo i ověření mých odborných znalostí a předpokladů pro vykonávání činnosti inspekčního orgánu, jsem byla uznána oprávněnou zkoumat na nejvyšší úrovni ruční písemný projev. Tento certifikát vám dávám k nahlédnutí.

Byla jsem vlastně prvním dvoučlenným inspekčním orgánem v ČR. Vedoucím inspekčního orgánu jsem byla já a druhým členem byl inspektor, v té době Mgr. Jiří Závora. Dle mého názoru jsem právě získáním tohoto certifikátu začala vadit. Nikoli Policii ČR či soudům, ale expertům, rekrutujícím se z Kriminalistického ústavu Praha, konkrétně oddělení grafických expertíz. Tito experti z KÚP vyvolali neuvěřitelný tlak na justici i policii, aby mi nebyla zadávána práce. Byli to právě tito experti z oddělení grafických expertíz, kteří byli navíc i součástí tzv. poradního sboru ministerstva spravedlnosti pro písmoznalectví, což vyvolávalo dojem, že jsem nepohodlná jak Kriminalistickému ústavu Praha, tak ministerstvu spravedlnosti. Takto jednoduše vytvořili kauzu »KÚP vs. Grabowská« a zjednodušili ji na »písmoznalectví vs. grafologie«.

Byla jste nepohodlná vy nebo předmět vaší znalecké činnosti – tedy grafologie? A můžete čtenářům nastínit, co je to grafologie?

Grafologie je velmi starý obor, který se odpradávna zabýval rukopisem, jeho kolébkou je Francie. U nás byla v padesátých letech tato expertíza písma odebrána civilním znalcům a od té doby se jí mohla věnovat pouze Kriminální ústředna. Obor grafologie se stal takzvanou buržoazní pavědou, jak uvádí Učebnice kriminalistiky I (1959).

V současné době stále trvá rozpor mezi grafologií a písmoznalectvím, které je prováděno na Kriminalistickém ústavu Praha. Stále doznívá, že písmoznalectví je oborem, ovšem oborem, který se nikdy nikde na školách nevyučoval a dodnes nevyučuje.

Dodnes nemá obor písmoznalectví stanovená žádná kritéria metodologie, což je patrné u znaleckých posudků jednotlivých písmoznalců.

Od roku 1959 vstoupila v platnost vyhláška, podle níž všichni znalci písma musí být pracovníky Veřejné bezpečnosti, což je patrné dodnes. A dodnes si předávají své zkušenosti tzv. »z otce na syna«. Písmoznalcem se můžete stát, pouze pokud jste příslušníkem Policie ČR a vezme si vás pod svá »křídla« některý z policejních znalců či bývalých policejních znalců.

Posledním pokusem o nápravu tohoto odborného nedostatku byla v roce 2009 snaha Vysoké školy Karlovy Vary připravit dvousemestrální kurz, který byl v celkovém počtu 48 výukových hodin. Tento kurz byl naceněný na 60 000 Kč za účastníka. Z tohoto kurzu například vyšla Mgr. Helena Hornychová, mimo jiné také bývalá pracovnice Policie ČR, které poskytla následné školení PhDr. Václava Musilová. Mgr. Helena Hornychová vyhotovovala odborná vyjádření a PhDr. Musilová jí v závěru těchto vyjádření poskytla dobrozdání soudního znalce, které také stvrdila svým razítkem soudního znalce. Přestože je nutno podotknout, že na odborná vyjádření se razítka soudních znalců nesmí použít. Lze se také vyjádřit k tomu, že znalkyně PhDr. Václava Musilová nikdy nebyla písmoznalkyní, přestože léta zpracovává znalecké posudky z oboru písmoznalectví, pro který nebyla jmenována soudním znalcem.

PhDr. Václava Musilová byla jmenována znalcem v oboru Kriminalistika, kriminalistika expertiza ručního písma. PhDr. Václava Musilová neprokázala znalosti u zkoušek před Poradním sborem ministerstva spravedlnosti.

Proč je tedy grafologie tolik kritizována?

Vaši otázku nedokáži přesně zodpovědět. Pokud vycházím ze stanovisek ministerstva spravedlnosti a toho, že ke zkoumání otázky pravosti podpisu je oprávněn pouze znalec z oboru písmoznalectví, tak tento jejich názor je nepřesný a jednoznačně nemá odporu v právních předpisech.

Odhlédnu-li od odborného sporu ohledně oprávněnosti zkoumat pravost podpisu, je nezpochybnitelné, že i v rámci profilace pisatele znalec zkoumá ruční písmo, tj. shodný předmět zkoumání jako zbývající dva obory zabývající se ručním písmem.

Požádala jsem tehdejšího ombudsmana JUDr. Otakara Motejla, který na mou žádost podal odpověď mně i ministerstvu spravedlnosti, a to že: »Jestliže grafolog z písma vyvodí psychologický profil pisatele, dokáži si ovšem představit, že za předpokladu předem známého okruhu možných pisatelů či textů bude výsledkem i grafologického posouzení identifikace pisatele, resp. dojde k určení pravosti písma. Proto bych si na rozdíl od ministerstva a soudu netroufal tak rázně a bez dalšího tvrdit, že grafolog nemůže dojít k závěru o pravosti písma a identifikaci pisatele… Pokud dochází k určité uzavřenosti společenství písmoznalců, lze si takový jev vysvětlit z hlediska hospodářské soutěže spíše jako přirozený. Pak je na ministerstvu a krajských soudech, aby případné nekalé praktiky nepodporovaly.«

Chtěla bych poukázat na to, že neexistuje relevantní a závazné právní vymezení znaleckých oborů zabývajících se ručním písmem. Ostatně v této otázce není konzistentní ani Ministerstvo spravedlnosti ČR. Za účelem doložení této zkušenosti vám předkládám pdf sdělení ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 6. 2012.

A jak to tedy pokračovalo?

Po získání akreditace Inspekčního orgánu pro oblast ručního písma »Anna Grabowská« se začaly dít věci. V roce 2009 bylo se mnou zahájeno správní řízení, které bez doložení důvodu zahájení trvalo téměř sedm let. V roce 2011 následovalo trestní stíhání mojí osoby, které bylo v roce 2012 ukončeno zproštěním obžaloby v plném rozsahu. Ráda bych se také vyjádřila právě k tomuto stíhání, kde i sám soud v Hradci Králové konstatoval jednoznačnou zaujatost instituce KÚP vůči mojí osobě. Soud dospěl k závěru, že v dané věci není možné přibrat revizní znalecký ústav v ČR, protože se soudu jeví jako nepřípustné, aby znalci z Kriminalistického ústavu Praha či znalci z Vysoké školy Karlovy Vary zpracovali revizní posudek, protože v těchto institucích působí ať již bývalí, či současní pracovníci kriminalistického ústavu, u nichž však má soud pochybnosti o jejich nezaujatosti vůči mojí osobě. Ministerstvo spravedlnosti mě následně finančně odškodnilo.

Přesto nadále pokračovalo mé zahájené správní řízení, které bylo ukončeno až koncem roku 2017, a to mým vyškrtnutím ze seznamu znalců bez toho, že by mi správní orgán sdělil důvod zahájení řízení.

Následně jsem se obrátila žalobou na zrušení rozhodnutí o mém vyškrtnutí na Krajský soud v Praze a ten, jako správní soud, mi dal za pravdu a rozhodnutí o mém vyškrtnutí zrušil.

Tvrzení správního orgánu, že jsem jako grafolog seznámena s rozdíly mezi grafologií a písmoznalectvím a vím, že grafolog není písmoznalec, označil následně správní soud za zcela zcestné. Autoritativní argumentaci správního orgánu, který se mnou zahájil správní řízení, ve svém rozsudku parafrázoval slovy: »Je to tak, protože jsme to řekli.« Správní soud se vyjádřil, že toto vykazuje znaky libovůle.

Přesto mi následně ze stejných důvodů, které správní soud vyhodnotil jako jednání mající prvky libovůle, udělil ze stejných důvodů výtku, proti které není možné se bránit žalobou. Nepochopím, z jakých důvodů vadím já, když bylo jasně doloženo i zde v našem rozhovoru, že PhDr. Václava Musilová není písmoznalcem, přesto jí soud i Policie ČR stále přibírají k vyhotovování znaleckých posudků? Ministerstvo spravedlnosti jsem několikrát informovala o tomto problému a musím konstatovat, že se na mě obrátili právní zástupci, že po dotazu na ministerstvo spravedlnosti dostali jiné odpovědi, a to, že spis PhDr.  Musilové nelze dohledat.

A nemáte někdy chuť to vzdát?

Ano. Přijdou chvíle, kdy je mi velmi smutno z toho, že jsem věřila ve spravedlnost, a přesto věřit budu dál, ale pouze ve spravedlnost, která určitě přijde. Ale ne ministerstvu spravedlnosti, to již nemohu.

Petr Kojzar