Sociální demokracie si nemůže dovolit experimenty, tvrdí kandidát na předsedu Jiří Nedvěd

Sociální demokracie (SOCDEM) má před sebou mimořádný sjezd, který dosti napoví o jejím dalším osudu. Vrátí se k liberálnímu směřování, nebo půjde do značné míry v trendu, který nastolilo vedení Jany Maláčové? Dosavadní místopředseda strany Jiří Nedvěd reprezentuje druhou uvedenou variantu a v rozhovoru pro iportaL24.cz vysvětluje, co ho přimělo kandidovat na předsedu SOCDEM. »Sestavil jsem program obsahující vizi Sociální demokracie jako tradiční levicové strany bez krajně progresivistických příměsí,« uvedl Nedvěd.

Jak jste si analyzoval letošní sněmovní volby? Proč nakonec STAČILO! skončilo navzdory průzkumům pod pětiprocentní hranicí? Co byla klíčová chyba celého hnutí?

Od voleb jsme už poměrně daleko a za tu dobu zazněl nespočet analýz a komentářů. Nedává mi smysl je obšírně opakovat, vypíchnu tři závěry plynoucí z voleb, které pokládám za důležité při svém uvažování o budoucnosti Sociální demokracie: český volič nemá rád krajnosti, instinktivně se jich bojí; upřednostňuje představu efektivity vládnutí a kompetentnosti před jakoukoli ideologií; síla českého antikomunismu nepolevuje ani bezmála čtyřicet let po sametové revoluci, spíše naopak.

Pokud jde o důvody neúspěchu STAČILO!, zaměřím se jen na ty, které jsme mohli ovlivnit a jdou za námi, vnější okolnosti nechám stranou, byť jedním z rozhodujících faktorů byl nepochybně agresivní tlak establishmentu.

A vezmu to úplně telegraficky: očividná nesourodost hnutí a neschopnost vzbudit alespoň zdání funkční jednoty a týmu; nedostatečné centrální řízení kampaně; chybějící vyvrcholení kampaně; neschopnost některých jednotlivců se krotit v zájmu volebního úspěchu a úplně zbytečné nahrávky na smeč; neschopnost reagovat na vývoj kampaně a rigidní lpění na tématech, která byla čím dál více vnímána veřejností jako toxická; nedostatečně široký rejstřík osobností.

A našlo by se pochopitelně mnoho dalších důvodů. Nemyslím, že by se dala jedna chyba označit jako klíčová, spíš šlo o jejich souhrnné působení.

Byl tedy podle vás dobrý krok, že se SOCDEM přiklonila ke STAČILO!? Nemělo k němu dojít již dříve než na prahu léta, čili na poslední chvíli?

Myslím si stále totéž, co jsem si myslel už v létě a proč jsem ten krok nakonec podpořil. Šlo o pragmatické rozhodnutí a ze dvou špatných cest, které v tu chvíli Sociální demokracii zbývaly (pominu-li variantu, že by SOCDEM do voleb nekandidovala vůbec), o tu méně špatnou. Spolupráce se STAČILO! nám dala možnost vnášet naše témata a priority do veřejné debaty z pozice relevantní politické síly a nikoli úsměvného outsidera. Svou roli hrálo i finanční hledisko, protože samostatná kandidatura by nás stála možná až dvacetinásobek toho, co jsme podle zákona směli vložit do společného projektu (navíc jsme z těchto prostředků podporovali jen kandidáty SOCDEM). A dlouho, vlastně až do posledního týdne, to vypadalo, že projekt STAČILO! má slušnou šanci uspět a v jeho rámci se SOCDEM vrátí do Poslanecké sněmovny. Že měla spolupráce se STAČILO! taky vysoké náklady, zejména reputační a vnitrostranické, nemá cenu zastírat. I tady je chleba o dvou kůrkách.

A pokud jde o načasování, je to čistě akademická debata, protože dříve – zejména při zimních jednáních – jednoduše pro dohodu nebyla vůle ani z jedné strany, nikomu se nechtělo moc ustupovat. Až prekérnost situace s blížícím se termínem voleb obě uskupení k tomuto sňatku z rozumu dotlačila. A tím bylo mnohé dané.

V tuto chvíli je každopádně projekt STAČILO! pro Sociální demokracii uzavřená kapitola.

Vítáte novou koalici ANO, SPD a Motoristů, která se v těchto dnech definitivně utváří?

Vítat je tady silné slovo, ale úlevu z odchodu Fialovy vlády opravdu cítím. Její ulhanost, arogance, agresivita, rozdělování občanů na dobré a špatné, pokrytecké moralizování atd., které se ještě vystupňovaly ve volební kampani, už byly skoro fyzicky nesnesitelné. Naději, že by se teď aspoň některé věci mohly posunout k lepšímu, sdílí většina společnosti. V nastupujícím vládním týmu je navíc řada zkušených osobností, které slibují kompetentnější vládnutí, než bylo doteď.

Současně je ale s novým kabinetem spojeno mnoho neznámých a rizik, zejména u těch dvou menších pravicových stran. Zvlášť Motoristé měli v programu docela nebezpečné věci. Bude záležet, jak se je Andreji Babišovi podaří ukočírovat.

Co z jejich programového prohlášení je vám sympatické, a co naopak nikoli?

Copak o to, sympatických věcí je tam dost, namátkou vrácení věku odchodu do důchodu na 65 let, navýšení rodičovského příspěvku, větší investice do školství, snížení DPH u léků na předpis atd. – otázka je, co z toho bude vláda schopná realizovat ve chvíli, kdy zároveň navrhuje například snížení daně z příjmů právnických osob na 19 %. Odkud na ty plánované rozsáhlé výdaje vezme? Nemyslím si, že by se všechno dalo vyřešit efektivnějším výběrem daní… Jak se říká, papír snese všechno, takže si počkejme, jak bude vypadat reálná politika Babišovy vlády.

SOCDEM je nyní mrtvá strana – slýchám často kolem sebe. Vyvrátíte mi to?

Když pozoruji cvrkot a intenzitu předsjezdového boje uvnitř strany, tak bych řekl, že takhle se mrtvola nechová (smích).

Ale jinak v zásadě souhlasím, že navenek jako politicky mrtvá strana může SOCDEM působit. Definitivně se totiž vyčerpal kapitál, který shromáždila generace obnovitelů sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem v devadesátých letech.

Úkolem pro nové vedení bude dát straně nový »příběh«, nové tváře, konsolidovat ji ekonomicky, dotáhnout vnitřní sjednocení a vybudovat ji na mnoha úrovních de facto znovu. A pak krůček po krůčku získávat zpět důvěru veřejnosti. Že neexistuje žádný zázračný recept a nestane se to přes noc, za měsíc a nejspíš ani za rok, je už asi všem ve straně jasné.

Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu? Co můžete nabídnout více než »konkurence«?

Dával jsem si s oznámením vlastní kandidatury trochu na čas, protože jsem čekal, jestli se objeví nějaký kandidát, který by nabídl vizi Sociální demokracie odpovídající mým představám – protože to opravdu není o Nedvědovi a jeho osobních ambicích. Ty by se určitě daly uspokojovat mnohem lépe a snáz než v roli předsedy, jak vy říkáte, »mrtvé strany«, kde to bude jen a jen o práci. Nikdo takový se ale nezjevil a namísto toho se začali rojit kandidáti pro členskou základnu často úplně neznámí, kteří se profilují pouze na kritice dosavadního vedení, chtějí táhnout SOCDEM tak či onak do liberálního středu, nebo mají dost zkreslené představy o stavu, fungování a způsobu řízení naší strany. Nemyslím si, že si takové experimenty může Sociální demokracie v tuto chvíli dovolit.

Postupně jsem došel k tomu, že budu muset kandidaturu zvednout sám – a navštívil jsem řadu regionů, abych zjistil, jestli je po tom vůbec poptávka a jestli se najdou lidé, kteří by chtěli jít stejným směrem, protože člověk sám pochopitelně nezmůže nic.

A když na obě otázky přišla pozitivní odpověď, sestavil jsem program obsahující vizi Sociální demokracie jako tradiční levicové strany bez krajně progresivistických příměsí, soustředěné na socioekonomická témata a tvrdé hájení zájmů zaměstnanců, důchodců a studentů, politickou strategii orientovanou na část dnešních voličů hnutí ANO, plán ekonomické konsolidace a vnitřního oživení strany.

Abychom si správně rozuměli, nemyslím si, že by se měla Sociální demokracie definovat jako konzervativní síla, to by šlo proti jejímu duchu a tradicím a vůbec by jí to neslušelo, ale určitě taky nemá naskakovat na každé módní liberální téma. Měla by toto dělení co nejvíce odmítnout a vždycky se snažit hledat sociálnědemokratickou perspektivu.

Byl byste pro další spolupráci na levici i pro senátní a komunální volby 2026?

V tomto ohledu bych nechal jednotlivým regionům a místním organizacím zcela volnou ruku, ony nejlépe vědí, s kým je v daném místě vhodné spolupracovat a s kým ne. Nedokážu si představit, že by dnes ústředí mohlo oblastem něco diktovat, když jim současně nebude schopné výrazně politicky pomoct (finanční podpora pro perspektivní kandidátky se samozřejmě najít musí).

Viděl jsem návrhy některých protikandidátů, které chtějí od stolu zakazovat možnost spolupráce s tím či oním subjektem. To mi připadá jako zpupnost a nedostatek respektu k místnímu prostředí – v severních Čechách, v Praze a na jižní Moravě máme přece jinou politickou i socioekonomickou situaci, a je proto úplně přirozené, že i Sociální demokracie tam bude postupovat jinak.

U senátních voleb by mělo vedení strany pomoci při vyjednávání o širší podpoře některých kandidátů. Takže spolupráce na levici v nejrůznější podobě ano, ale jen za předpokladu, že o to v místě bude zájem.

A když už mluvíme o respektu k místním podmínkám, dovolím si ještě jednu poznámku. Pokud budu zvolen předsedou, chci spolupracovat se sociálnědemokratickými stranami napříč Evropou, aniž bych je nějak kádroval, něco jim radil nebo vytýkal, jak to od našich představitelů v minulosti opakovaně zaznívalo. Když to řeknu jednoznačně, pro mě budou stejně dobrými partnery Basová, Klingbeil a Babler, jako Fico a Šutaj Eštok. Důležitá je otevřenost a vzájemný respekt.

Petr Kojzar