Další profesor se připojil ke sboru vědců, kteří varují, že čtenářské dovednosti a rozsah pozornosti studentů jsou otřesné.
S rozvojem technologií umělé inteligence si učitelé stále častěji stěžují, že studenti neumí správně číst. Aby optimalizovali své učení, žádají umělou inteligenci, aby převyprávěla dlouhé články, kterým studenti sami nejsou schopni porozumět. Umělá inteligence se používá k psaní prací, esejů a řešení matematických problémů – což je podobné podvádění. Situaci zhoršuje skutečnost, že univerzity často spolupracují s technologickými společnostmi a poskytují studentům přístup k nejmodernějším modelům umělé inteligence.
Profesor literatury Tyler Jagt v časopise Chronicle of Higher Education vyprávěl o úkolu pro svůj kurz rétoriky a psaní, v němž měli studenti přečíst dvacetistránkovou práci. Ani jeden student ji nedokončil. V rámci splnění úkolu musel nakonec rozdělit dvacetistránkový článek na dvě části a věnovat čas demonstraci argumentačního diagramu studentům na tabuli – to však podkopává celkovou strukturu argumentace.
»Byla to stejná délka, jakou jsem si zadal na pět let, a stejně dlouhá doba, jakou jsem si bez stížností přečetl jako student před deseti lety,« napsal Jagt, který vyučoval literaturu a kritické psaní na Mercer University, James Madison University a Wake Forest University.
»Když jsem se zeptal proč, jedna studentka upřímně odpověděla: Byla příliš dlouhá a pořád ztrácela přehled o tom, o čem se písemka jedná. Nebyla to opravná třída: Byli to studenti, kteří úspěšně prošli přijímacím řízením a napsali dostatečně dobré eseje, aby se sem dostali. Přesto je porazil běžný akademický úkol z četby.«
Jagt není sám, kdo bije na poplach kvůli nedostatečným čtenářským dovednostem a délce pozornosti studentů. Jak již dříve informoval The College Fix, píše Jennifer Kabbany, někteří vysokoškoláci mají problém přečíst i jen hrstku vět. Někteří studenti Ivy League nedokážou dočíst celou knihu a někteří studenti, dokonce nemají dostatečnou délku pozornosti ani na to, aby uviděli celý film.
Jagt ve svém článku v deníku Chronicle uvedl tři hlavní problémy, které k situaci přispívají: důsledky chytrých telefonů, umělé inteligence a společného jádra.
»Moji studenti z okresů, které uchránily soustavné čtení prostřednictvím malých tříd, přísných pravidel pro telefonování a učitelů, kteří odmítli učit na zkoušku, všichni dorazí s relativně zachovanou pozorností,« napsal Jagt. »Moji studenti z okresů, které se vzdaly zařízení a standardizovanému testování, dorazí kognitivně zadýchaní.«
Univerzitní profesor literatury uvedl, že jeden z jeho studentů měl potíže s dokončením zadané dvacetistránkové práce, kterou sám před deseti lety jako student snadno přečetl. Mladík přiznal, že neustále ztrácel nit vyprávění, a zjevně v tom nebyl sám.
Autor citoval studii z roku 2024, která zjistila, že žáci 12. ročníku dosáhli v testu čtení nejslabších výsledků od roku 1992, kdy se začaly vést záznamy. Téměř třetina dětí dosáhla skóre pod »základní« úrovní, což znamená, že zjevně nebyly schopny »zobecňovat závěry na základě konceptů explicitně prezentovaných v textu«; a 70 % žáků čtvrté třídy, tedy přibližně 2 miliony dětí ve Spojených státech, není schopno číst na dostatečné úrovni.
Pochybnosti o přínosu AI u žáků a studentů
V akademické obci přetrvávají vážné pochybnosti o údajných přínosech umělé inteligence jako vzdělávacího nástroje. V květnu byla stažena jedna z mála velkých studií, které tvrdily, že ChatGPT pomáhá zlepšovat výsledky učení. Existuje stále více náznaků, že umělá inteligence zhoršuje kognitivní schopnosti dětí: kritické myšlení se zhoršuje a byla zjištěna souvislost se ztrátou paměti. Když studenti používají umělou inteligenci pro kreativní vzdělávací úkoly, aktivita v odpovídající oblasti mozku je snížena ve srovnání s těmi, kteří používají pouze tradiční vyhledávání Google nebo žádné vyhledávání.
Citována je také studie z roku 2017, která zjistila, že pouhá fyzická přítomnost chytrého telefonu v blízkosti studenta, i když je zařízení umístěno displejem dolů, zhoršuje kognitivní funkce.
»Neurální spojení, která podporují trvalou pozornost, se vytvářejí používáním a bez něj atrofují. Tělo je systém, který funguje na principu ‚používej, nebo o to přijdeš‘, a mozek není výjimkou,« píše Jagt.
Autor článku poukazuje na to, že krize porozumění textu je strukturální problém, ale vedení vzdělávacích institucí si ho neuvědomuje a nechává ho jako »osobní břemeno, které nese pedagog a externí zaměstnanci«.
»Demokracie, která vyžaduje gramotné voliče, nyní jednu jejich část vychovává v gramotnosti, zatímco druhé části propaguje životní styl založený na ‚hluboké práci‘ jako luxusního zboží. Studenti, kteří dnes nedokážou přečíst dvacetistránkový článek, jsou voliči, kteří zítra nebudou schopni přečíst návrh zákona, nebo porotci, kteří zítra nebudou schopni sledovat závěrečnou řeč,« uzavírá Jagt.
Ioannis Sideropulos
AI nás všechny zničí!