Člověk si připadá, že se vrátil v čase do 80. let 20. století na kongres dinosaurů Konzervativní strany Margaret Thatcherové. Na ideové konferenci ODS zazněly návrhy, které jejich autoři označují za modernizaci státu, vyšší efektivitu a větší svobodu. Při bližším pohledu však vyvstává jiný obraz: pokračující privatizace veřejných služeb, oslabování sociálního státu a přesouvání stále větší části nákladů ze státu na jednotlivé občany.
ODS hovoří o nižším zdanění práce, větším prostoru pro soukromé financování veřejných služeb a možnosti širšího připojištění ve zdravotnictví. Na první pohled to zní lákavě. Kdo by nechtěl platit nižší odvody? Jenže každá koruna, která nepřijde do veřejných rozpočtů, musí být někde nahrazena. Podle představitelů ODS by výpadek měly kompenzovat jiné daně a větší zapojení soukromých peněz do služeb, které byly dosud financovány solidárně.
Ve zdravotnictví zazněl návrh, aby zdravotní pojišťovny nehradily stravovací a pobytové služby v nemocnicích a aby se rozšířily možnosti připojištění. Jinými slovy: pacient bude stále častěji vytahovat peněženku. Dnes je to nemocniční strava, zítra nadstandardní pokoj, pozítří možná rychlejší termín vyšetření. V logice trhu je totiž vždy možné najít další položku, kterou lze vyjmout ze solidarity a nabídnout ji za příplatek.
Podobný směr je patrný i ve školství. ODS prosazuje model, kde mají finance více »jít za dítětem«, větší propojení vzdělávání s potřebami firem a výraznější důraz na ekonomickou efektivitu. Kritici dlouhodobě upozorňují, že podobné principy mohou vést k větší nerovnosti mezi školami a regiony. Škola se pak stává spíše dodavatelem pracovní síly než veřejnou institucí sloužící rozvoji společnosti jako celku.
Za všemi návrhy se skrývá stará neoliberální představa: stát je problém, trh je řešení. Pokud je nemocnice drahá, ať si lidé připlatí. Pokud školství stojí příliš mnoho, ať se více přizpůsobí potřebám byznysu. Pokud veřejné služby potřebují finance, ať je dodá soukromý sektor. Jenže zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že privatizace zisků a socializace ztrát často vede k tomu, že kvalitní služby získají hlavně ti, kteří si je mohou dovolit. Ostatním zůstane základní varianta.
ODS ráda používá slovo »svoboda«. Jenže jak svobodný je člověk, který si musí vybírat mezi zaplacením nájmu a zdravotní péčí? Jak svobodná je rodina, která musí stále více financovat vzdělání svých dětí ze svého? Sociální stát nevznikl jako luxusní doplněk demokracie. Vznikl proto, aby základní životní jistoty nezávisely pouze na velikosti bankovního účtu.
Když se člověk podívá na návrhy z ideové konference jako na celek, objevuje se jednoduchá rovnice: méně státu, více trhu a více individuální odpovědnosti. V překladu do běžného jazyka to znamená jediné – méně solidarity a více účtů pro občany.
ODS tomu říká reforma. Mnoho zaměstnanců, důchodců, rodin s dětmi či lidí s nižšími příjmy by to možná nazvalo jinak: účet za ideologii, který má opět zaplatit veřejnost.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.