Stavebnictví, které je nedílnou součástí hospodářského vývoje České republiky, po několika předchozích letech určitého útlumu na základě objektivních ekonomických příčin, zaznamenalo v posledních dvou letech jistý pozitivní posun kupředu! Podle údajů Českého statistického úřadu stavební produkce loni meziročně vzrostla o 9,3 %, přičemž k tomuto růstu přispěly oba hlavní segmenty, tedy pozemní i inženýrské stavitelství. O tom, co znovu nastartovalo růst českého stavebnictví, jsme hovořili s Pavlem Zítkem, předsedou OS Stavba ČR.
V loňském roce vzrostla produkce českého stavebnictví o 9,3 %. Jaký vývoj lze podle vás očekávat v roce 2026?
Jako vždy, když předpovídáte, jak se bude ekonomicky dařit v konkrétním roce, musíte vzít do úvahy několik rozhodujících faktorů. Zatím není ještě schválen státní rozpočet pro rok 2026, načež se nalézáme v tzv. rozpočtovém provizoriu. To přineslo i určité »zbrzdění« investičních aktivit, což se bezpochyby projeví na celkovém výsledku stavebnictví v letošním roce. Stále nám chybí několik miliard korun ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Věřím však, že po posledních jednáních je velmi pravděpodobné, že vláda Andreje Babiše potřebnou sumu peněz do fondu dodá. Zároveň jsem přesvědčen, že státní rozpočet pro letošní rok bude v Poslanecké sněmovně schválen. Takže ztráta, která vyplývá z rozpočtového provizoria, se určitě dožene. Můžeme tudíž předpokládat, že i rok 2026 bude rovněž jedním z nejúspěšnějších.
O možnosti této předpovědi vypovídají i čísla. Vraťme se k růstu stavebnictví v roce 2025, tj. oněch 9,3 %. Jde o reálný růst, to je ve stálých cenách. Pokud bychom se však podívali na růst v běžných cenách, potom by se jednalo dokonce o růst o úctyhodných 12,4 %!
Jen pro ilustraci si dovolím i citaci určitého dlouhodobého srovnání. V rámci prvního čtvrtstoletí tohoto tisíciletí, to je v uplynulých 25 letech, byl rok 2025 pro stavebnictví čtvrtým nejúspěšnějším rokem, tedy z hlediska produkce. Přičemž pouze v letech 2007 až 2009 na tom bylo stavebnictví ještě o kousíček lépe. I tak se loňský výsledek zcela bezpochyby zařadí k velmi úspěšným, a to z pohledu naprosté většiny stavebních firem.
Jaký sektor stavebnictví, tj. inženýrské stavby či pozemní stavitelství, se stal tahounem tohoto růstu?
Tahounem růstu stavebnictví v loňském roce byly oba segmenty, a to téměř stejným dílem, téměř na hranici dvouciferného růstu. Takže výsledkem bylo nakonec oněch 9,3 %. Stavbaři tento výsledek považují za excelentní.
Co se konkrétně v segmentu obou skupin dařilo?
V inženýrském stavitelství velmi dobře pokračovala dostavba páteřní dálniční sítě, to bylo jasným tahounem růstu. Samozřejmě k tomu přispělo i to, že Státní fond dopravní infrastruktury byl v loňském roce z hlediska objemu financí naplněn dobře, v podstatě na stejné úrovni jako v roce 2024.
U pozemního stavitelství, tj. zejména u bytové výstavby, je určitý nedostatek rozestavěných bytů, vývoj tam není úplně ideální, ale zlepšilo se to z pohledu hypoték, kdy došlo k poklesu úrokových sazeb, nikoliv výrazně, ale přesto klesly, takže lidé nemohli dále čekat. Sice se nepodařilo dokončit více bytů, ale zahájených staveb bytů bylo více. To je 36 000 bytů ročně a blížíme se k vysněnému číslu 40 000 bytů ročně, což potřebujeme pro obnovu bytového fondu u nás. To mělo částečně pozitivní vliv i na pozemní stavitelství.
Vláda premiéra Andreje Babiše předložila v Poslanecké sněmovně nový stavební zákon. Co mohou stavební firmy od něho očekávat?
Pokud jde o nový stavební zákon, jsem optimista. Věřím, že se vládě premiéra Andreje Babiše konečně podaří s tím pohnout. Mimochodem, zákon byl připraven již v roce 2021. Tehdy se však nepodařilo schválit jej včas, načež následná vláda premiéra Petra Fialy ho shodila ze stolu. Učinila v něm takové zásahy, které nešly z hlediska potřeb stavebnictví úplně ideálním směrem. Navíc obrovskou negativní roli sehrála i zpackaná digitalizace stavebního řízení.
Podle mne, když se tak zásadní krok, jako je přijetí jednoho z nejdůležitějších zákonů, neudělá na začátku volebního období, tak se již vládou navrhovaný zákon nestihne prosadit a schválit.
Řekl bych, že těsně před volbami zde hrají roli i určité jiné vlivy. Zhruba rok před volbami tehdejší vládnoucí pětikoalice vyvolala svými kroky odpor nejen u zaměstnanců stavebních úřadů, ale i u samotných správních orgánů měst a obcí. Přitom tehdejší vládu vůbec nezajímalo, jaký to bude mít vliv na situaci ve stavebnictví.
Když to shrnu, tak připravit a nechat si odsouhlasit zákon je jedna relativně jednoduchá věc. Ale jde o to na tuto změnu včas připravit lidi, kterých se to týká. V tomto případě jde o zaměstnance stavebních úřadů. Prostě přesvědčit je o tom, že to nakonec bude i pro ně samotné výhodou. Znamená to však, že je potřebné věnovat velkou pozornost přípravě, proškolení lidí, a to i na konkrétních stavebních úřadech. Protože pokud tito lidé s touto změnou, která je čeká, nebudou souzněni, jsou schopni to jen svým negativním přístupem shodit vše ze stolu. Ještě dodám, že je potřeba učinit předem důkladnou přípravu. Tehdy se to neudělalo. S lidmi to nebylo dostatečně konzultováno. Proto se také lidé pracující na stavebních úřadech postavili proti. Tím to celé dospělo k tomu konci, který poté nastal.
V médiích se často objevují informace, že firmy se potýkají s rostoucími náklady. Jak je tomu ve stavebnictví?
Ano, většina firem v průmyslu se s rostoucími vstupními náklady do výroby potýká. Obecně to lze tvrdit i u stavebních firem, ale nikoliv o cenách vstupních materiálů, to je podle mého názoru určitý mýtus. Podíváme-li se na vývoj cen materiálů spotřebovávaných ve stavebnictví, lze říci, že v posledních dvou letech rostou velmi mírně, resp. vůbec. Například za rok 2024 byly dokonce o 0,5 % nižší než v roce 2023, za rok 2025 vzrostly pouze o 1 %. Tudíž se z hlediska ekonomiky jedná o velmi mírný růst.
V této návaznosti je však zapotřebí říci, že ekonomický vývoj v České republice a v Evropské unii, zejména kvůli projektu Green Deal, se velmi nebezpečně dotýká výrobců stavebních hmot. Právě jejich firmy v současné době bojují o přežití. Proto si také tyto firmy nemohou dovolit nastavit vyšší ceny svých produktů. V některých segmentech výrobci stavebních hmot od začátku letošního roku navýšili cenu o 3 %, přičemž zkouší, co s tím udělá trh. Podle mne nejde o nějaké navýšení cen, ale jen o prosté promítnutí zvýšených nákladů na výrobu. To je, že se tyto firmy snaží tímto velmi mírným zvýšením cen udržet na trhu.
Když se podíváme na růst cen stavebních prací, promítají se tam mzdy a vše ostatní, tak tyto ceny za rok 2024 vzrostly o 2 % a podle předběžných údajů za rok 2025 o 3 %. V podstatě je to minimum. Tudíž lze říci, že je to jen kopírování zvýšených nákladů na výrobu, a to o inflaci!
V inženýrském stavitelství je nutné dokončit dálniční síť, vybudovat vysokorychlostní železniční tratě, dostavit potřebné jaderné bloky atd. Pozemní stavitelství se však potýká se značným deficitem bytové výstavby. Co s tím?
Ano, poměrně významným problémem pozemního stavitelství je nedostatečná výstavba bytů. Deficit v tomto směru neustále narůstá!!! Odborníci na tuto problematiku, a já s nimi naprosto souhlasím, otevřeně hovoří o tom, že pro přirozenou obměnu bytového fondu je zapotřebí ročně postavit 40 000 bytů. To se nám naposledy podařilo v roce 2007. V letech 2008, 2009, 2022 a 2023 jsme se tomu velmi přiblížili, kdy jsme měli nějakých 38 000 bytů. V loňském roce to bylo pouze necelých 34 000, konkrétně 33 742 bytů. Podle mého názoru u nás chybí vyšší desítky tisíc bytů. Takže díky výrazným deficitům ve většině předchozích let by bylo třeba ročně stavět minimálně 50 000 bytů. Podle mého názoru je zde prostor pro nějakou státní podporu. U inženýrských staveb, tj. infrastrukturních, problémy nevidím, ale v pozemním stavitelství to chce státní i veřejnou podporu bytové výstavby.
Podle mého názoru je zde určitě velký prostor pro cílenou podporu státu. Tuto podporu slibuje i současná vláda premiéra Andreje Babiše. Jenom k tomu podotknu, že všechny vlády před ní o tom plameně hovořily, ale výsledek je zatím tristní! Odhady se různí, ale je téměř jisté, že ve státě chybí vyšší desítky tisíc bytů. Bylo by tudíž i zde žádoucí, aby se konečně od slov přešlo k činům!
Mělo by se docílit toho, aby podpora bytové výstavby nebyla jen »na papíře«, ale přímo v reálu, to je ve skutečnosti. Samozřejmě že to bude jenom dobře jak pro samotný stát, včetně sektoru stavebnictví, tak i pro naše občany, kterým se nedostává slušné a odpovídající bydlení.
Vláda premiéra Andreje Babiše vyhlásila boj proti negativním důsledkům koncepce EU, tj. projektu Green Deal. Předpokládám, že stavební firmy tuto iniciativu současné vlády vítají…
Ano, projekt Green Deal znamená snižování uhlíkové stopy do roku 2050 pro celou EU, tudíž i pro jednotlivé členské země. Samozřejmě jako stavební odbory nejsme proti snižování uhlíkové stopy, ale rychlost, kterou Brusel vyhlásil, je pro nás nezvládnutelná. Místo toho, abychom šli nějakou rozumnou cestou, tak prosazování uvedeného programu na naše stavební firmy, zejména na výrobce stavebních hmot, dopadá velice těžce.
Vždyť v uplynulých letech se u výrobců stavebních hmot řada provozů zavřela. A pokračuje to i letos. Nedávno se zavřel jeden závod na výrobu obkladaček v Podbořanech. Přišli jsme o stovky až tisíce kvalitních pracovních míst a přicházíme také o kvalitní prověřené výrobky. Ty se nahrazují nekvalitními. Zejména se to nahrazuje dovozem ze třetích zemí. Přes půl planety se dovážejí kachličky a podobné věci. Jestli nám toto zajistí lepší životní prostředí, o tom přesvědčený nejsem. Je to jen nějaká ideologie.
Musím však dodat, že současná vláda to z našeho pohledu uchopila pozitivně. Na prvním jednání tripartity v lednu, kterého jsem se zúčastnil, Andrej Babiš vyzval zaměstnavatele, aby mu dodali konkrétní příklady toho, kdy snahy EU o urychlenou uhlíkovou neutralitu již způsobily ekonomické ztráty firem, a to včetně zrušení řady pracovních míst.
Politika této vlády jde správným směrem. Mimochodem, jako OS Stavba ČR jsme svou účastí podpořili protestní akci za záchranu průmyslu u nás, kterou nedávno uspořádal OS KOVO v Ostravě. Této protestní akce odborů se zúčastnili i představitelé současné vládní koalice, kteří tak veřejně vyjádřili podporu myšlence za záchranu českého průmyslu. Vítáme tedy snahu vlády premiéra Andreje Babiše, aby se v Bruselu pokusila prosadit, aby se agenda ochrany evropského průmyslu dostala na pořad dne vrcholných evropských orgánů.
Dalším vážným problémem je nedostatek pracovních sil, zejména kvalifikovaných řemeslníků, techniků a stavbyvedoucích. U nás je to dlouhodobý problém. Existuje již nějaké řešení?
Zde se bohužel v plné nahotě projevuje jeden z největších »zločinů«, který na české stavebnictví spáchala vláda expremiéra Petra Nečase v letech 2010–13, kdy výrazným pozastavením investičních aktivit státu opustilo obor více než 60 tisíc zaměstnanců. Ti se do našeho odvětví již nikdy nevrátili. Našli si jinou práci, tak proč by se vraceli?
Od té doby se také datuje výrazné zaostávání mzdových podmínek zaměstnanců ve stavebnictví, a to zejména ve srovnání s vývojem mezd v průmyslu. V posledních letech se daří chybějící počty zaměstnanců zaplňovat pouze díky dovozu zahraniční pracovní síly.
Podle aktuálních statistik z prosince loňského roku je ve stavebnictví oficiálně zaměstnáno již více než 80 tisíc zahraničních pracovníků. Je možné, že zde působí i několik stovek či tisíc lidí, kteří nejsou oficiálně registrováni. Nejvíce zahraničních pracovníků je samozřejmě z Ukrajiny, konkrétně více než 45 tisíc.
Stavební firmy volají po dostatku studentů středních odborných škol a učilišť, ale i vysokých škol. To jsou budoucí zaměstnanci, kteří by si zvolili stavebnictví jako své životní povolání. Co k tomu můžete říci?
Nejde o jednoduchou záležitost. Pro nás, jako zástupce zaměstnanců v odvětví, to bude ještě stát mnoho úsilí. Jde o to, že bychom měli, tedy zaměstnavatelé a odbory, přesvědčit nejen odbornou veřejnost, ale i běžnou populaci, že perspektivní jsou obory, které zaručují dlouhodobou, kvalitní a konkurenceschopnou nabídku práce. Zdůrazňuji, že jde o běh na dlouhou trať.
Jen dodávám, že jde o dlouhodobý problém všech technických oborů, stavebnictví nevyjímaje. V tomto směru je velmi aktivní Svaz podnikatelů ve stavebnictví, který se snaží získat nové pracovníky s potřebným technickým vzděláním do stavebnictví a stavební výroby. Mimochodem, na jednáních tripartity, tedy zástupců vlády, zaměstnavatelů a odborů, již bylo prosazeno několik usnesení v otázce podpory technického vzdělávání.
Jako odbory tuto aktivitu samozřejmě vítáme a podporujeme. Má to i zpětnou vazbu směrem k Ukrajincům, protože působíme ve středních stavebních školách a učilištích. Občas se účastníme zahájení školních roků či jiných obdobných akcí. Při těchto příležitostech vidíme, že se ve středních školách a učilištích objevuje čím dál více ukrajinských žáků. To je pro náš obor jen dobře. O nich lze říci, že jsou učenliví a snaživí, což je pro nás přínos.
Před námi je hodně práce. Je potřeba přesvědčit nejen odbornou, ale i laickou veřejnost o tom, že vyučit se technický obor znamená velkou perspektivu do budoucna. Neustále připomínáme staré rčení, že řemeslo má zlaté dno.
Jako odboráři tvrdíte, že díky kolektivnímu vyjednávání mají zaměstnanci těchto firem vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky. V čem se to konkrétně projevuje?
My to nejen tvrdíme, ale na konkrétních příkladech také dokazujeme. Před několika dny jsem měl jednání se zástupci zaměstnanců z většiny velkých stavebních firem v České republice. Hodnotili jsme naši úspěšnost v jednáních, ale samozřejmě i perspektivu našeho oboru. Z tohoto jednání vyplynulo, že zakázková naplněnost, chcete-li tzv. »zásobník práce«, je výborná. I to nás opravňuje k optimismu a samozřejmě také k požadavkům na odpovídající růst mezd a benefitů.
Vrátím-li se k vaší otázce, je třeba zmínit statistický přehled výše výdělků ve stavebnictví, který zpracovává Český statistický úřad. Z něj jednoznačně vyplývá, že průměrné mzdy ve firmách, kde se uzavírají kolektivní smlouvy, jsou výrazně vyšší. Uvedená statistika hovoří o tom, že rozdíl ve výši mezd v ročním vyjádření činí u hrubé mzdy již více než 100 tisíc korun.
Mimochodem, OS Stavba ČR si zpracovává i vlastní statistiku vývoje mezd v našem odvětví. Mohu tedy s klidem říci, že výsledky našeho interního šetření jsou ještě o něco lepší, než uvádí Český statistický úřad, a to nejen ve mzdové oblasti, ale také v otázkách benefitů a dalších pracovních podmínek.
Jak to vypadá s kolektivním vyjednáváním pro letošní rok?
Aktuálně se nacházíme v procesu vyjednávání Kolektivní smlouvy vyššího stupně, tedy pro celý obor stavebnictví. Nechci nyní předjímat výsledek tohoto jednání, neboť vrcholná jednání nás teprve čekají. Výsledek budeme znát do konce března tohoto roku. Jsem přesvědčen, že bude reflektovat aktuálně dobrý stav ve stavebnictví.
Pokud jde o podnikové smlouvy, ve stavebnictví jich uzavíráme více než sto. Téměř všechny jsou již uzavřeny, s výjimkou dvou, kde se podnikové odbory nedohodly s hospodářským vedením. V těchto dvou firmách nyní na základě zákona působí zprostředkovatel, jehož úkolem je dosáhnout dohody obou stran, aby mohla být kolektivní smlouva nakonec uzavřena.
Dovolím si dodat, že jde o minoritní problém, protože ze sta firem se jedná pouze o dvě. Přirozeně k tomu přispívá i skutečnost, že od první poloviny 90. let minulého století uzavíráme Kolektivní smlouvy vyššího stupně, které jsou závazné pro celé odvětví stavebnictví. Máme tedy velmi dobře nastavené podmínky pro všechny firmy, které je respektují. Troufám si tvrdit, že díky podmínkám vymezeným KSVS existuje v konkrétních firmách vzájemný respekt mezi vedením a odbory.
Můžete říci, k jakým výsledkům jste dospěli v rámci kolektivního vyjednávání v podnicích?
Zatím se nechci chlubit konkrétními výsledky, kterých dosáhly odborové organizace v jednotlivých firmách. Výsledky kolektivního vyjednávání zveřejníme až v rámci vyjednávání o KSVS, tedy o kolektivní smlouvě pro celé odvětví stavebnictví.
V podnikových novinách společnosti Metrostav jsem se dočetl, že hospodářské vedení a odbory se dohodly na navýšení mezd o 10 %. To je přece výrazný úspěch?
Ano, to lze bezesporu považovat za úspěch. Je to logicky dáno i tím, že Metrostav je u nás největší stavební firmou se značným objemem zakázek, což jí umožňuje dosahovat pozitivních hospodářských výsledků. To se přirozeně odráží i v rámci kolektivního vyjednávání. Opakuji, že v každé firmě vycházejí odbory při kolektivním vyjednávání z konkrétní ekonomické situace daného podniku, a tomu odpovídají i požadavky, které si podnikové organizace stanovují.
Uvědomují si zaměstnanci firem, kde působí odbory, že mají vyšší mzdy než zaměstnanci firem, kde odbory nejsou?
Většina zaměstnanců ve firmách, kde působí odbory, si to určitě uvědomuje. I zde je však prostor pro větší osvětu a posilování povědomí o významu působení odborů ve společnosti. Máme nadále dostatek prostoru k tomu, abychom členství v odborech mezi zaměstnanci i v celé společnosti aktivně propagovali.
Jste dlouholetým předsedou OS Stavba ČR. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti při jednáních s vedením stavebních firem?
Jednání ve firmách jsou často velmi složitá a podle mých nejčerstvějších informací to v současném období platí ještě více. S většinou firem, kde působíme, však máme dlouholeté férové vztahy. Díky vzájemnému respektu se nám téměř vždy daří najít kompromis přijatelný pro všechny zúčastněné. Mohu potvrdit, že vztahy se Svazem podnikatelů ve stavebnictví jsou velmi dobré a spolupracujeme na řadě společných projektů. Jsem přesvědčen, že v oblasti kolektivního vyjednávání a vytváření dobrých podmínek pro zaměstnance budeme úspěšně pokračovat i nadále.
Pokud jde o Kolektivní smlouvu vyššího stupně, v čem vidíte její přínos?
Jak už jsem uvedl, jde o kolektivní smlouvu pro celý resort stavebnictví, která je na základě potvrzení ministerstva práce a sociálních věcí platná pro všechny stavební firmy, tedy i pro ty, kde nepůsobí odbory. V tom spočívá její zásadní význam.
Současně je třeba dodat, že uzavření KSVS vytváří pevný základ pro činnost odborů v každém konkrétním podniku. Jde o nastavení určitého standardu, který obě smluvní strany respektují a podle kterého se, až na drobné výjimky, chovají.
Zároveň je nutné si uvědomit, že pokud mají stavební firmy dobrou zakázkovou náplň a současně se potýkají s nedostatkem vysoce kvalifikovaných pracovníků, je logické, že jako zástupci zaměstnanců požadujeme odpovídající mzdové a pracovní podmínky. V tomto směru nepovolíme, protože víme, že zde prostor je. V dobách, kdy jsme přicházeli o zakázky i o lidi, se propadla i průměrná mzda zaměstnanců a v této oblasti zaostáváme za průmyslem. Věřím však, že díky současnému rozvoji stavebnictví se průměrná mzda postupně vyrovná a obor se stane konkurenceschopnějším i z tohoto hlediska, což přiláká další zaměstnance.
Co byste popřál stavebním firmám a jejich zaměstnancům v roce 2026 a v následujících letech?
Přál bych jim, aby se žádoucím směrem posunul přístup rozhodujících osob k otázce Green Dealu. Nejsme proti opatřením směřujícím k boji s negativními dopady klimatických změn, jsme pouze proti způsobu a rychlosti jejich provádění. Dále bych si přál úspěšné zvládnutí nového stavebního zákona, zejména digitalizace stavebního řízení, a skutečné nastartování podpory bytové výstavby. Větší podpora technického vzdělávání a uznání stavebnictví jako velmi perspektivního oboru by pak byla pomyslnou třešničkou na dortu.
To vše jsou základní předpoklady pro to, aby firmy měly i nadále dostatek kvalitních zakázek, což jim ze srdce přeji. K tomu však budou potřebovat dostatek motivovaných zaměstnanců, a zde je naše role zcela zásadní. I nadále tedy budeme vytvářet podmínky k tomu, abychom pro své členy vyjednali maximum možného.
Základem je dostatek zakázek. K tomu potřebujeme, aby se podařilo vše, o čem jsme hovořili.
Miroslav Svoboda
Přišla nová vláda a odboráři začali najednou chválit. Jestli pak to nebude činností té předchozí, co?
Vy jste to asi nečetl? Nic takového tam přece nepadlo!