Napětí mezi Indií a Pákistánem eskaluje: Přestřelky na hranici a hrozba vodní krize

Vztahy mezi Indií a Pákistánem se v posledních dnech dramaticky zhoršily poté, co indičtí a pákistánští vojáci v noci znovu po sobě stříleli podél Linie kontroly (LoC) v Kašmíru. Podle indických zdrojů iniciovala palbu pákistánská strana, která měla použít lehké kulomety k útoku na indické posterunky. Tato přestřelka je dalším důkazem rostoucího napětí mezi těmito dvěma jadernými mocnostmi, které se nacházejí na pokraji vážného konfliktu. Klíčovou roli v této krizi hraje voda – Indie nedávno suspendovala Smlouvu o vodách Indu, což Pákistán označil za »akt války«.

Nejnovější vývoj: Přestřelky a diplomatická roztržka

Dnešní přestřelka na hranici není ojedinělá – již druhou noc v řadě dochází k výměně palby, což zvyšuje obavy z širší eskalace. OSN v pátek vyzvala obě strany k »maximální zdrženlivosti« a zdůraznila, že spory by měly být řešeny mírovou cestou. Napětí se dále prohlubuje poté, co Indie obviňuje Pákistán z podpory terorismu, konkrétně útoku v kašmírském letovisku Pahalgam, kde 22. dubna zahynulo 26 civilistů, většinou turistů. Útok, který provedla skupina The Resistance Front (TRF), považovaná za odnož pákistánské Lashkar-e-Taiba, byl nejhorším útokem na civilisty v Indii od roku 2008.

Indie na útok rychle zareagovala řadou tvrdých opatření: uzavřela hraniční přechod Attari-Wagah, zrušila víza pro pákistánské občany, vyhostila pákistánské vojenské diplomaty a suspendovala Smlouvu o vodách Indu (Indus Waters Treaty, IWT) z roku 1960. Pákistán v odvetě uzavřel svůj vzdušný prostor pro indická letadla, pozastavil obchodní vztahy a pohrozil, že rovněž zruší platnost dalších bilaterálních dohod, včetně Simlské dohody z roku 1972. Írán se nabídl jako prostředník k uklidnění situace, avšak obě strany zatím pokračují v konfrontačním kurzu.

Hrozba »vodního zámku«

Nejcitlivějším bodem krize je voda. Indie 23. dubna oznámila, že Smlouvu o vodách Indu drží »v pozastavení«, dokud Pákistán »věrohodně a nezvratně neodřekne podporu přeshraničnímu terorismu«. Tato smlouva, podepsaná v roce 1960 za zprostředkování Světové banky, rozděluje vody šesti řek indického povodí: východní řeky (Ravi, Beas, Sutlej) připadly Indii, zatímco západní řeky (Indus, Jhelum, Chenab) byly přiděleny Pákistánu. Tyto západní řeky tvoří páteř pákistánského zemědělství – přibližně 80 % zavlažované půdy a 25 % HDP země závisí na těchto vodách.

Indický ministr vodních zdrojů CR Patil prohlásil, že Indie zajistí, aby »ani kapka vody z Indu nepřitekla do Pákistánu«. Mezi krátkodobé plány patří čištění stávajících přehrad na řekách Indus, Jhelum a Chenab a zvyšování kapacity jejich nádrží, což by snížilo tok vody do Pákistánu. Dlouhodobě Indie zvažuje výstavbu nových hydroelektrických projektů, jako jsou Kishenganga a Ratle v Kašmíru, proti nimž Pákistán dlouhodobě protestuje. Pákistán v reakci varoval, že jakékoli omezení toku vody bude považovat za »akt války« a odpoví »plnou silou«.

Experti upozorňují, že dopady na Pákistán by mohly být katastrofální, zejména v období sucha, kdy je země již nyní sužována nedostatkem vody. Naopak Indie, která dosud nevyužívala plně ani svůj 20% podíl na vodách západních řek kvůli nedostatečné infrastruktuře, by mohla z tohoto kroku vytěžit strategickou výhodu, i když riskuje mezinárodní kritiku za porušení mezinárodního práva.

Historický kontext

Konflikt mezi Indií a Pákistánem má hluboké kořeny. Od rozdělení v roce 1947, kdy vznikly oba státy, si obě země nárokují Kašmír, strategicky důležité území, které je rozděleno mezi ně Linii kontroly. Během uplynulých desetiletí vedly tři války (1947, 1965, 1971) a několik menších střetů, včetně konfliktu v Kargilu v roce 1999. Kromě toho Pákistán dlouhodobě čelí obviněním z podpory militantních skupin operujících v indické části Kašmíru, což Islamabad popírá.

Smlouva o vodách Indu byla až dosud považována za vzácný příklad spolupráce mezi oběma zeměmi, která přežila i nejhorší období jejich vztahů. Nyní však tato spolupráce končí, a s ní i křehká stabilita v regionu. Napětí kolem vody není nové – již v minulosti Pákistán obviňoval Indii z neoprávněného odvádění vody prostřednictvím přehrad a projektů, což Indie odmítala s odkazem na podmínky smlouvy.

Co dál? Hrozba širšího konfliktu

Současná krize vyvolává obavy z širšího vojenského střetu. Pákistánský premiér Ishaq Dar prohlásil, že země je »připravena na jakoukoli výzvu«, zatímco indický premiér Narendra Modi slíbil, že pachatele útoku v Pahalgamu »vystopuje až na konec světa«. Mezinárodní společenství, včetně OSN, sleduje situaci s rostoucími obavami. Někteří analytici naznačují, že by noví prostředníci, jako Čína, Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, mohli sehrát roli při deeskalaci, zatímco tradiční mediátor, USA, zůstává spíše v ústraní.

Situace s vodou zůstává klíčovým faktorem. Pokud Indie skutečně omezí tok vody, Pákistán by mohl čelit humanitární krizi, což by mohlo vést k dalšímu zostření konfliktu. Na druhé straně Indie čelí riziku mezinárodní kritiky a ekonomických dopadů, jako jsou vyšší náklady pro letecké společnosti kvůli uzavření pákistánského vzdušného prostoru. V regionu, kde obě země disponují jadernými zbraněmi, je každý krok doprovázen vysokým rizikem.

(cik)