Vědci z katedry biologie na Oxfordské univerzitě označili líbání za evoluční záhadu. Tento rituál se z evolučního hlediska jeví jako zbytečný – nenabízí žádné výhody pro reprodukci ani přežití. Je také poměrně nebezpečný – líbáním partneři riskují vzájemnou nákazu.
Britští vědci záhadu sice nevyřešili, ale společně se svými americkými kolegy (Florida Institute of Technology) dospěli k závěru, že líbání sahá až k lidoopům – vzdáleným předkům primátů a lidí. Byli první, kdo praktikoval »neagresivní kontakt z úst do úst, který nezahrnoval přenos potravy«. Takto vědci definovali líbání.
Předkové podobní opům se na Zemi objevili přibližně před 21,5 až 16,9 miliony let. A natahovali se jeden druhému po rtech. Tento výsledek byl získán tzv. fylogenetickou analýzou líbání jako evolučního znaku spolu s modelováním s miliony simulací založených na behaviorálních datech moderních primátů – šimpanzů, bonobů a orangutanů, kteří se také líbají.
»Výsledky ukazují, že líbání je starobylý rys,« poznamenala jedna z autorek, Matilda Brindleová. »Zachovalo se v průběhu evoluce a stále je přítomno u většiny lidoopů,« dodala.
Jak neandrtálci (Homo neanderthaliensis), tak i náš vlastní druh, kromaňonci (Homo sapiens), se líbali. Vědci odhadli pravděpodobnost, že se takto chovali, na 84 procent. Po většinu své historie se naši předkové vyvíjeli v izolaci. Nejprve se líbali a pak se líbali. Obzvláště vášnivé líbání doprovázelo tzv. křížení (nebo jednodušeji sex) mezi kromaňonci, kteří již osídlili Eurasii, a neandrtálci, kteří tam dorazili přibližně před 50 000–60 000 lety . Jejich sexuální styky dokazují neandrtálské geny v genomech moderních lidí. A důkazy o vášnivém líbání poskytují mikroby, které žijí v ústech a přenášejí se orálně, slinami.
Vědci uvádějí příklad neškodné bakterie Methanobrevibacter oralis. Moderní lidé zdědili její kmen po neandrtálcích. Jak? Prostřednictvím stejných orálních kontaktů. Tedy líbáním.
Studie byla publikována v časopise Evolution and Human Behavior. Hlavními autory jsou Dr. Matilda Brindleová, evoluční bioložka z Oxfordské katedry biologie, a profesor Stuart West, spoluautor knihy a profesor evoluční biologie v Oxfordu.
(is)
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay a oneinchpunch/Shutterstock/Fotodom