Analýza: Muž, který dokázal, že nás sleduje vlastní telefon

U federálního soudu ve Virginii americké úřady tiše vznesly obžalobu, která změní historii internetu. Dotyčný muž není terorista, špion cizí mocnosti ani kyberzločinec. Je to 29letý bývalý zaměstnanec CIA a NSA, který před několika dny odhalil světu tajemství, jež se nejmocnější zpravodajské služby na planetě snažily utajit: že soukromí v digitálním věku je mnohem křehčí, než si miliardy lidí myslely.

Psal se 20. červen 2013. Vlastní IT expert donutil americké zpravodajské služby přiznat rozsáhlou špehování svých občanů. Byly zavedeny některé reformy, ale Edwardovi Snowdenovi stále hrozí potenciálně 30 let vězení. 

Světový příběh

Ve zmiňovaném roce 2013 zveřejnil počítačový expert a bývalý systémový administrátor CIA Edward Snowden tisku důvěrné vládní dokumenty o existenci vládních sledovacích programů. Podle mnoha právních expertů a americké vlády jeho činy porušily zákon o špionáži z roku 1917, který označil únik státního tajemství za velezradu. Přestože Snowden zákon porušil, argumentoval, že má morální povinnost jednat. Své »oznamování« zdůvodnil tím, že má povinnost »informovat veřejnost o tom, co se děje v jejím jménu, a o tom, co se děje proti ní«. 

Podle Snowdena muselo být porušování soukromí ze strany vlády odhaleno bez ohledu na zákonnost, a to z hlediska morálního, ale i oproti tvrzení zvláštních služeb v Kongresu, že sledování občanů je podle regulí zákona – tj. velmi omezené!

Co vlastně Snowden »provedl«?

Jameel Jaffer, ředitel Knightova institutu pro první dodatek ústavy, k tomu říká: »Je naprosto jasné, že Snowden zveřejnil informace, které neměly být tajné, které měla veřejnost právo vidět. Význam těchto odhalení je v tomto okamžiku obtížné zpochybnit, protože federální soudy kvůli těmto odhalením zrušily platnost hlavních vládních sledovacích programů. Kongres kvůli těmto odhalením změnil zákon.«

»Prezident Obama revidoval výkonné nařízení, které se týká toho, jak americká vláda nakládá s komunikací neameričanů. K tomu všemu by nedošlo, nebýt těchto odhalení, a nyní bychom se měli zaměřit na to, co dalšího musíme udělat, abychom zajistili, že vládní sledovací činnosti podléhají demokratickému dohledu.«

Když se odhalení začnou publikovat v novinách Guardian a Washington Post, reakce je explozivní.

Většina lidí se domnívá, že tajné služby sledují podezřelé. Nikdo si však nepředstavuje skutečný rozsah tohoto mechanismu. 

Všichni jsou pod dohledem!

Jaffer, bývalý zástupce ředitele pro právní záležitosti ACLU, se také domnívá, že medializace Snowdenových dokumentů značně lépe informovala veřejnost o NSA a jejích aktivitách.

Když Edward Snowden odhalil hromadné sledování prováděné americkou vládou, musel vyměnit svou pohodlnou existenci na Havaji, ráji Pacifiku, za exil v Rusku, které samo je nyní v části světa vyděděncem.

Ale 10 let poté, co byl Snowden identifikován jako zdroj největšího úniku informací Národní bezpečnostní agentury (NSA) v historii, je méně jasné, zda Amerika prošla podobně hlubokou transformací ve svém přístupu k ochraně soukromí jednotlivců. Stálo jeho sebeobětování za to – dokázal něco změnit? Táže se The Guardian.

Program, který otevřel oči světu

V centru děje je program s kódovým označením PRISM. Uniklé dokumenty ukazují, že NSA vytvořila systém, který jí umožňuje přístup k obrovskému množství digitálních dat: e-mailům, videohovorům, fotografiím, souborům, zprávám, historii vyhledávání.

Veřejnost je poprvé konfrontována se skutečným rozsahem digitálního sledování. V dokumentech se objevují některá z největších jmen Silicon Valley: Microsoft, Yahoo, Google, YouTube, Facebook, Skype a Apple.

Společnosti popírají, že by poskytovaly přímé zadní vrátka americkým úřadům, a trvají na tom, že pouze plnily zákonná soudní nařízení. Škoda však již byla napáchána. Představa internetu, který fungoval jako neutrální prostor svobody, se začíná hroutit.

Den, kdy začala honička na lišku

Dne 20. června 2013 se americká vláda rozhodla pro protiútok. V tajném řízení vznesla obžalobu proti Snowdenovi z krádeže vládního majetku a porušení zákona o špionáži. Dokument zůstává dočasně zapečetěn. Případ je nyní považován za záležitost národní bezpečnosti.

Od té chvíle začíná bezprecedentní celosvětové pátrání. Snowden se během několika dní promění z neznámého technika v jednoho z nejhledanějších lidí na světě. USA usilují o jeho zatčení.

Opouští Hongkong a po dobrodružné cestě končí v Rusku, kde zůstává dodnes.

Šok na trhu a krize důvěry

Tato odhalení nezpůsobují jen politické zemětřesení, ale i ekonomické. Americké technologické společnosti léta přesvědčovaly lidi, aby přesunuli svá data do cloudu.

Vlády, banky a firmy si náhle kladou otázku, zda jsou jejich firemní tajemství skutečně v bezpečí. Důvěra je otřesena. V Evropě se otevírá velká debata o tom, kde by měla být uložena data občanů a kdo má právo k nim přistupovat.

Pojmy »digitální suverenita« a »ochrana osobních údajů« nabývají nového významu. O několik let později tato diskuse povede k přísnějším regulačním rámcům a přispěje k vytvoření GDPR.

Pozdější články v deníku Guardian a Washington Post odhalily další případy špehování a to, jak se americké a britské špionážní agentury dostaly k informacím z kabelů přenášejících světový telefonní a internetový provoz. Tato zpráva vyvolala celostátní debatu o rozsahu vládního sledování. 

Peter Kuznick, profesor historie a ředitel Institutu jaderných studií na Americké univerzitě ve Washingtonu, vzpomíná: »Odhalení bylo lidem v televizi i v novinách tak přímočaré. Bylo to napříč všemi oblastmi a velmi šokující. Byl to jeden z těch okamžiků, které vás zaskočí a budete na něj vzpomínat do konce života.«

»Jsem dost starý. zapojil jsem se do protiválečného hnutí ve Vietnamu, takže jsme si vždycky byli jisti, že nám někdo čte poštu a odposlouchává naše telefonní hovory. Pro většinu z nás to nebylo žádné velké zjevení; spíše to bylo potvrzení.«

Paradox roku 2026

O třináct let později je nejparadoxnějším prvkem příběhu to, že Snowden sice sice vyhrál bitvu na etické a právní úrovni o tom jak všemožně NSA doluje odevšad informace, ale v USA není ospravedlněn. provinil se jako zaměstnanec a odhalil něco, co bylo tajemství informační nadvlády USA.

V roce 2013 byl svět šokován skutečností, že vlády shromažďují data. V roce 2026 většina lidí dobrovolně poskytuje stejná data každý den. Každé vyhledávání, každá fotografie, každý lajk, každá trasa zaznamenaná mobilním telefonem se transformuje v surovinu pro ekonomiku založenou na datech a umělé inteligenci.

Státní služby mapují osobní životy (od chvíle užití počítače, nebo mobilu), vědí, co si kupujeme, co čteme, co nás děsí a co nám vykouzlí úsměv na tváři. To může mít potenciální a reálný dopad např. při přijetí do zaměstnání. Informace – jakoby z hackingu, se začaly prodávat. Trh je obrovský. Do toho všeho se přimíchala i umělá inteligence a tak algoritmy mohou rozhodovat o osudech lidí. Proto rodiče, jestli máte rádi své děti, víte co máte dělat. 

Snowdenův právník Ben Wizner však souhlasí s tím, že jedním z jeho nejdůležitějších odkazů je nový duch nebojácnosti.

Wizner, který je zároveň ředitelem projektu Speech, Privacy, and Technology Project v ACLU, říká: »Odvaha, kterou reportéři a redaktoři Guardianu projevili tváří v tvář neuvěřitelnému tlaku, byla v té době nejen významná, ale ve skutečnosti posílila, alespoň v USA, média napříč zeměmi.«

Generální prokurátor Spojených států Eric Holder neshledal Snowdenovo zdůvodnění přesvědčivým. Holder uvedl: »Porušil zákon. Způsobil škodu naší národní bezpečnosti a myslím si, že musí nést odpovědnost za své činy.«

Novináři však mají odlišné názory na etické důsledky Snowdenových činů. Redakční rada deníku The New York Times uvedla: »Možná spáchal zločin… ale prokázal své zemi velkou službu.« V komentáři v těch samých novinách Ed Morrissey tvrdil, že Snowden nebyl hrdina, ale zločinec – »tím, že Snowden zveřejnil informace o svém chování, místo aby je nahlásil legální cestou, se rozhodl porušit zákon«. Podle Morrisseyho by měl být Snowden za své činy stíhán a argumentoval tím, že jeho činy porušily zákon, »který má chránit legitimní data a majetek národní bezpečnosti před našimi nepřáteli; jeho účelem je chránit Američany.«

»Jsou mnohem méně ochotni nechat se Bílým domem nebo zpravodajskou komunitou zastrašovat, aby nepublikovali zajímavé články. Jedním z odkazů Snowdenových odhalení je agresivnější a sebevědomější média, pokud jde o informování o tajemstvích národní bezpečnosti.«

Existuje však i protiargument. Právní a politické reformy, které následovaly po Snowdenových odhaleních, byly pravděpodobně jen okrajové. Wizner uznává, že mnohé z nich byly příliš skromné ​​na to, aby se vypořádaly s rozsahem problému sledování. Jiní naznačují, že stát národní bezpečnosti se stal ještě mocnějším.

Gleen Greenwald, moderátor streamovací show System Update, ze svého domova v Brazílii poznamenává: »Americká vláda stále špehuje způsoby, které jsou v některých případech horší nebo extrémnější než to, co jsme byli schopni odhalit ve Snowdenově zprávě.«

»Technologie se zlepšila a jednou z věcí, ve kterých je americký bezpečnostní stát expertem, a to od svého vzniku na konci druhé světové války, je zajistit, aby Američané měli vždy nového nepřítele, kterého se mohou bát, a vždy měli důvod se domnívat, že je nezbytné, aby vláda mohla operovat tajně, špehovat a mít neomezené pravomoci.«

Ačkoli Snowden jako nikdy předtím zvýšil povědomí veřejnosti o masovém sledování, voliči se tím nutně neřídí… – nemluvě o mladé generaci, pro kterou je mobil a počítač druhé Já.

Ioannis Sideropulos