Před 30 lety, 3. července 1992, nezvolili poslanci tehdejšího československého Federálního shromáždění v prvním kole prezidenta ČSFR, což se stalo poprvé v historii Československa. Jediným kandidátem byl tehdy dosavadní prezident Václav Havel, proti jeho opětnému zvolení byli především slovenští poslanci. Havel pak 20. července 1992 abdikoval a českým prezidentem byl zvolen až 26. ledna 1993 po rozpadu ČSFR.
Ty události byly následkem parlamentních voleb z 6. června 1992, ve kterých jasně vyhrála v ČR Klausova Občanská demokratická strana (ODS) a Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) Vladimíra Mečiara na Slovensku. Události stran rozdělení Československa poté eskalovaly v létě 1992. Slovenská národní rada (SNR) přijala 17. července Deklaraci o svrchovanosti Slovenska, o tři dny později abdikoval Havel na prezidentský úřad a 26. srpna byl na jednání ODS a HZDS v brněnské vile Tugendhat sestaven harmonogram zániku federace a bylo poprvé oznámeno datum rozdělení – 1. ledna 1993. Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla po půlroce, 31. prosince 1992.
V prvním kole volby ve FS 3. července 1992 nezískal Václav Havel ve dvou kolech prezidentských voleb potřebný počet hlasů. Agentura AFP poté napsala, že slovenští poslanci plně využili své možnosti menšinově blokovat zvolení Václava Havla československým prezidentem ve Sněmovně národů, a upozornila, že zatímco v prvním kole hlasovalo pro dosavadního prezidenta 22 Slováků v této sněmovně, ve druhém už to bylo jen 18. K Havlovu zvolení bylo zapotřebí 38 hlasů.
Poté se až do prosince konalo několik voleb (kandidovali Miroslav Sládek, Jiří Včelař Kotas, Marie Kristková, Zdeněk Pinta, Zdeněk Viktor Procházka, některé volby byly bez kandidáta), ve kterých prezident nebyl zvolen. Po abdikaci Havla byl až do zániku federace 31. prosince 1992 pověřen výkonem některých ústavních pravomocí prezidenta ČSFR předseda federální vlády Jan Stráský.
(koz, čtk)