Svoboda patří všem, nikoliv pouze progresivistům

Každoročně se 17. listopadu naše společnost vrací k okamžikům, které zásadním způsobem proměnily české dějiny. Připomínáme si odvahu studentů, občanskou statečnost, touhu po svobodě a nezlomnou vůli lidí, kteří se odmítli smířit s politickým systémem založeným na ideologické poslušnosti, mocenském monopolu a potlačování svobodného myšlení. Je to den, který si zaslouží úctu, pokoru a především hluboké zamyšlení nad tím, co pro nás svoboda skutečně znamená.

Bohužel se však v posledních letech stále častěji setkáváme s fenoménem, který je v přímém rozporu s původním smyslem listopadových událostí. Odkaz 17. listopadu se totiž postupně stává předmětem politického a ideologického přivlastňování. Jako by svoboda, demokracie a občanská odpovědnost byly výhradním majetkem jedné názorové skupiny. Jako by právo dovolávat se listopadových ideálů náleželo pouze těm, kteří přijímají současné progresivistické vidění světa, jeho hodnotové konstrukce a politické interpretace.

Takové pojetí je nejen historicky nepřesvědčivé, ale především hluboce nedemokratické.

Sametová revoluce nebyla revolucí za výměnu jednoho ideologického monopolu za druhý. Byla revolucí za svobodu jednotlivce, pluralitu názorů a právo občana rozhodovat o vlastním životě.

Lidé tehdy nevycházeli do ulic proto, aby po odstranění jediné povolené ideologie nastoupila ideologie nová, která by si nárokovala právo určovat, co je správné, přijatelné a společensky žádoucí. Nechtěli vyměnit jednu povinnou pravdu za jinou. Chtěli žít v zemi, kde člověk nebude posuzován podle své politické příslušnosti, kde jeho názory nebudou podléhat schválení mocenských autorit a kde bude mít právo nesouhlasit bez obav z ideologického odsouzení.

Právě proto bychom měli být mimořádně obezřetní vůči současným progresivistickým tendencím, které se stále častěji pokoušejí definovat podobu údajně jediné správné demokracie. Demokracie, v níž je odlišný názor někdy považován za morální selhání, tradiční hodnoty za přežitek a obhajoba národní suverenity za cosi nepatřičného či nežádoucího.

Progresivismus, který se rád prezentuje jako výhradní nositel pokroku, tolerance a lidské důstojnosti, má v některých svých projevech paradoxně velmi malou toleranci k těm, kteří odmítají jeho ideologické předpoklady. Místo skutečného dialogu nastupuje nálepkování. Místo argumentů moralizování. Místo respektu k pluralitě snaha vytvářet společenský tlak na konformitu.

A právě zde je třeba připomenout jednu zásadní skutečnost: svoboda není právem pouze těch, kteří zastávají progresivistické názory. Svoboda patří i těm, kteří progresivismus odmítají.

Patří lidem, kteří hájí tradiční rodinu, národní identitu, kulturní kontinuitu, odpovědnost jednotlivce a přirozené právo společnosti rozhodovat o svém vlastním směřování. Patří občanům, kteří nesouhlasí s představou, že každá historická tradice musí být přehodnocena, každá společenská norma rozložena a každý přirozený rozdíl vysvětlen jako problém, který je třeba odstranit prostřednictvím ideologického zásahu.

To není projev nesnášenlivosti. Je to legitimní součást svobodné demokratické diskuse.

Stejně problematické je však i samotné politické prostředí opozice, která si v některých svých projevech přisvojuje výhradní právo na interpretaci demokratických hodnot. Odkaz 17. listopadu se někdy stává nástrojem politického vymezování, prostředkem k vytváření morální nadřazenosti a způsobem, jak delegitimizovat občany s odlišným politickým přesvědčením.

Jako by demokratická legitimita byla určována nikoliv svobodnou volbou občanů, ale mírou ideologické shody s určitým politickým prostředím.

Taková představa je zásadně chybná.

Demokracie není vlastnictvím opozice. Není výhradním prostorem progresivistických hnutí. Není ani privilegiem těch, kteří se nejhlasitěji dovolávají historického odkazu. Demokracie je systém, v němž mají občané právo rozhodovat o svém politickém směřování, a to i tehdy, když jejich rozhodnutí neodpovídá představám těch, kteří se považují za výhradní strážce demokratických hodnot.

Nesouhlas není útokem na demokracii. Nesouhlas je jedním z jejích základních předpokladů.

Pokud někdo odmítá progresivistickou ideologii, neznamená to, že odmítá svobodu. Pokud někdo hájí národní suverenitu, neznamená to, že se staví proti demokratickému uspořádání. Pokud někdo nesouhlasí s určitými společenskými změnami, neznamená to, že se automaticky ocitá na nesprávné straně dějin.

Právě takové zjednodušování veřejné debaty je jedním z největších nebezpečí současné politické kultury.

Listopad 1989 nám přinesl možnost svobodně přemýšlet, svobodně podnikat, svobodně volit a svobodně rozhodovat o vlastním životě. Přinesl nám právo na politickou pluralitu a možnost odmítnout ideologický diktát. Tyto hodnoty však nejsou samozřejmostí. Vyžadují každodenní obranu, odvahu a ochotu postavit se i těm tendencím, které se pod vznešenými hesly pokoušejí svobodu omezovat.

Stejně důležité je uvědomit si, že svoboda jednotlivce a suverenita národa spolu neoddělitelně souvisejí. Česká republika není pouhým administrativním prostorem ani bezvýznamnou součástí nadnárodních struktur. Je státem s vlastní historií, kulturou, tradicemi a občany, kteří mají právo rozhodovat o své budoucnosti. Národní suverenita není projevem uzavřenosti ani nepřátelství vůči ostatním. Je přirozeným předpokladem demokratické odpovědnosti.

Národ, který ztrácí schopnost rozhodovat o vlastních záležitostech, postupně ztrácí také schopnost chránit svou svobodu.

17. listopad jako závazek, nikoliv ideologická značka

Sedmnáctý listopad by měl být především připomínkou toho, že svoboda patří všem občanům bez rozdílu jejich politického, hodnotového či názorového přesvědčení. Neměl by být příležitostí k vytváření nových ideologických hranic, k politickému nálepkování ani k demonstraci údajné morální nadřazenosti.

Nemusíme mít všichni stejné názory, abychom mohli společně stát na straně svobody. Nemusíme sdílet totožné politické přesvědčení, abychom si vážili demokracie. A nemusíme přijímat současné progresivistické interpretace světa, abychom mohli s úctou vzpomínat na ty, kteří se postavili totalitní moci

Historie není majetkem politických stran. Listopadová revoluce není vlastnictvím jedné generace, jedné ideologie ani jednoho názorového proudu. Je součástí našeho společného národního příběhu.
Pokud chceme její odkaz skutečně zachovat, musíme odmítnout jakoukoliv snahu o jeho ideologickou privatizaci.

Svoboda není odměnou za správné názory. Demokracie není výsadou politicky vybraných. A 17. listopad není vlastnictvím těch, kteří si jej dnes nejhlasitěji přivlastňují.

Připomínejme si jej s úctou, ale také s odvahou bránit jeho skutečný smysl. Svobodu jednotlivce. Právo na vlastní názor. Národní suverenitu. Respekt k tradicím. A především právo českého národa rozhodovat o své budoucnosti bez ideologického diktátu.

17. listopad patří všem svobodným občanům. Nikomu více. Nikomu méně.

Josef Sláma, 1. místopředseda Trikolory Praha