Analýza: »Nechceš větrníky, jsi Putinův agent!«

Ano, pokud nechceš větrníky (větrné elektrárny), jsi Putinův agent! Tak lze shrnout kampaň nejotrlejší části lobbistů za další obří finanční tunel do peněženek spotřebitelů elektřiny i veřejných rozpočtů, tentokrát v rámci podpory větrných elektráren. Objíždí vesnice, slibují všechno možné i nemožné, pokouší se starosty korumpovat, hlavně nám to odsouhlaste a něco málo do chudého rozpočtu obce budete dostávat. Je to prý skvělé.

Podmínky pro to vytvořila Fialova vláda prosazením novely energetické zákona č. 87/2025 Sb. s účinností k 1. srpnu 2025. Nová Babišova vláda má jedinečnou šanci tuto novelu, resp. její část vztahujících se k větrným elektrárnám, urychleně zrušit a hrozící finanční tunel utnout.

Větrné elektrárny mají snížit spotřebu fosilních paliv a tím i emise oxidu uhličitého, nejlépe na nulu. Má se tak dít v rámci Zelené dohody pro Evropu, tzv. Green Dealu. Green Deal sice mluví o ochraně stability klimatu, ale zúčastněné vede zákonitě do třetího světa zaostávání a bídy. Jak je známo, bída + zvůle velkých nadnárodních monopolních podniků jsou velmi účinnými ničiteli životního prostředí.

Je pravda, že sílu větru lidé využívali již ve starověku. Je pravda též, že její užití na čerpání vody či na pohon větrných mlýnů bylo, je a bude na dostatečně větrných lokalitách efektivní.

Komplexní studie o efektivnosti větrných elektráren chybí

Využití síly větru pro pohon větrných elektráren je z hlediska efektivnosti ale podstatně složitější. Komplexní dopadová studie o (ne)efektivnosti větrných elektráren totiž podle všeho neexistuje, ač by měla být prvním předpokladem jakýchkoliv úvah o rozvoji větrné energetiky. Máme prý věřit nevládním ekologům – energetikům, známých mimo jiné tím, že se štítí výpočtů (ti mladší je ani nikdy nedělali), Evropské komisi a Evropskému parlamentu, že se nemýlí. Pokud by se snad přece jen mýlili, platí prý zákon číslo jedna, tj. že velitel má vždycky pravdu. Platí prý i pro Slovensko, jehož energetika je prakticky bezemisní, protože ji tvoří jaderné a vodní elektrárny.

Soukromí investoři větrných elektráren obvykle zamlčují jednu podstatnou věc. Příslušná směrnice pro větrné elektrárny žádá využít jinak nepoužitelné pozemky. Jsou jimi například skládky odpadů, odkaliště apod. Tzv. vymezené, akcelerační zóny pro větrné parky, resp. jejich mapy, kterými investoři nejednou argumentují, příslušná směrnice EU (tzv. RE III) neobsahuje. Že by větrné elektrárny měly stát poblíž obytných a dalších budov, ale také v polích či v lesích aj., nepředpokládá.

Větrné elektrárny jsou prý efektivní. Pokud stát dotuje jejich instalaci a spotřebitelé nepřímo dotují drahou větrnou elektřinu včetně obřích nákladů na stabilizaci elektrorozvodné sítě, pak pro jejich vlastníky a provozovatele jsou větrné elektrárny opravu efektivní a mohou být pro ně i zlatým dolem. Společnost na tom ale prodělává i ty pověstné kalhoty. Zdá se, že obří, převážně fotovoltaický tunel v úhrnném objemu asi 600 miliard korun, založený za vlády Mirka Topolánka a Jana Fischera v letech 2008-10, nestačil. Nemusí být přehnané obavy, že větrní, převážně zahraniční baroni chtějí české spotřebitele elektřiny i stát odrbat ještě důkladněji.

Efektivnost větrníků dost závisí na větrnosti příslušné lokality. Jiná situace je na pobřeží Severního moře s asi 80procentní větrností, jiná v českém dolíku s větrností 15-20 %.

Efektivnost větrných elektráren

Efektivnost větrníků závisí i na výkonu větrné elektrárny. Čím větší výkon větrné elektrárny, tím mívá příznivější provozní parametry, a obráceně. Tuto skutečnost zesiluje fakt, že ve větších výškách bývá i vyšší větrnost.

Tím, že větrné elektrárny pracují nepravidelně (jen v době, kdy fouká vítr) a v zásadě i nepředvídatelně, si vynucují stoprocentní zálohování pravidelně pracujícími elektrárnami, což zásadně snižuje jejich údajnou efektivnost. Záložní elektrárny se musí nějak financovat i v době, kdy nepracují, kdy jsou jen v záloze. Alternativou je ukládání elektřiny do baterií. Ty sice zaznamenávají nemalý pokrok, ale zatím jde stále jen o drobnosti, které na potřebě zálohování výkonu větrných elektráren mnoho nemění.

Větrné elektrárny spolu s též nepravidelně pracujícími fotovoltaickými elektrárnami rozvrací elektrizační soustavu a způsobují kolapsy elektrorozvodných sítí, obávané blackouty, včetně velkého blackoutu 28. dubna 2025 ve Španělsku (okolnosti se přísně tají, byť vrabci cvrlikají, že to způsobily větrné a fotovoltaické elektrárny, pracující před polednem na maximum) a 4. července 2025 malého blackoutu v severní části Česka. Tedy, blackout z 4. 7. 2025 si ČR dovezla ze sousedního Německa, především od tamních větrných, částečně i fotovoltaických elektráren, byť se na něm podílelo i technické selhání některých zařízení přenosové soustavy ČR a chybná reakce centrálního dispečinku ČR po »přepálení« nedostatečného elektrorozvodu.

K absurditám vysoké výroby elektřiny z větru patří skutečnost, že například v Německu vytváří záporné ceny elektřiny (za odběr elektřiny se platí nikoliv dodavateli, ale odběrateli – spotřebiteli, a že se budují nákladné »mařiče« přebytečné elektřiny).

Externality větrných elektráren

Pak jsou tu externality, produkované větrnými elektrárnami. Které jsou závažné?

• Listy větrných elektráren hvízdají. Nejen ve slyšitelném, ale i v neslyšitelném hlukovém spektru. Citelně tak poškozují zdraví lidí i zvířat. Zákaz jejich instalace přinejmenším 1 km od obydlených míst by měl být samozřejmostí, podobně od zvlášť chráněných území a kulturních památek. Argument, že pak by nebylo kde větrné elektrárny stavět, je hrubě falešný, resp. jen potvrzuje vysokou problematičnost výstavby větrných elektráren v Česku.
• Hyzdí krajinu. Resort životního prostředí sice v roce 1992 uzákonil ochranu krajinného rázu, ale dodnes nedokázal vydat prováděcí předpis a metodiku a od jisté doby sám prosazuje narušování krajinného rázu lesy větrných elektráren, za nadšeného pokřiku radikálních ekologů.
• Zabíjí ptactvo a zejména netopýry. Míra tohoto zabíjení je předmětem sporu, zřejmě se liší podle jednotlivých lokalit. Lišky z okolí zarytě mlčí.
• Listy větrných elektráren se vyrábí ze vzácného tropického dřeva. Větrné elektrárny tak přispívají k ničení tropických deštných pralesů a rozvracení klimatu v regionech vytěžování těchto pralesů. Likvidace těchto listů po skončení životnosti metodou »zahrabání do země« (nejen Velká Británie) je špatná.
• Lesy větrných elektráren, lokalizované na pobřeží, vytváří tepelné ostrovy (oteplení až o 1 stupeň Celsia), brzdí vítr a za určitého počasí i snižují větrnost a srážky ve vnitrozemí. Tím zvyšují i sucho v krajině a zhoršují průběh možných krajinných požárů. Případná námraza listů větrných elektráren si vynucuje její odstraňování za pomoci vrtulníků, což je nákladné a ekologicky problematické.
• Základová deska velkých větrných elektráren vážně narušuje vodní poměry. V chráněných oblastech přirozené akumulace vod je nepřijatelná, nejen v regionu Ralska.

Zejména hvízdání a hyzdění krajiny je tím větší a horší, čím větší jsou větrné elektrárny.

Máme i některé problematické bilance. Na ocel jsou větrné elektrárny na srovnatelný výkon náročnější pětkrát ve srovnání s velkými elektrárnami jadernými a na fosilní paliva, na beton jsou dvakrát náročnější. Průměrná životnost větrných elektráren 15-20 let je podstatně kratší než 30-60 let u klasických velkých elektráren fosilních a jaderných.

Šéfka jaderné bezpečnosti v ČR, zesnulá Dana Drábová, před časem uváděla, že na jednotku výroby elektrické energie zabere areál jaderné, uhelné či plynové elektrárny jednotky km² (3,3 km²), u fotovoltaiky je to 117–194 km² a u větrných elektráren to může být 673–932 km², protože mezi větrnými elektrárnami musí být rozestupy. Dodávám, že u fotovoltaiky se údaj vztahuje na velké fotovoltaické elektrárny na polích, nikoliv na malé a střední instalace na střechách budov, které jsou v tomto směru bezproblémové.

Větrné elektrárny mají řádově nižší energetickou výtěžnost ve srovnání s elektrárnami jadernými a na fosilní paliva, podstatně kratší životnost (15-20 let proti 40-60 letům u velkých fosilních nebo jaderných elektráren) aj.

Nepřekvapuje mě, že hlavní aktéři velkého fotovoltaického tunelu z let 2008-10 (Topolánek, Kalousek, Říman a Bursík, resp. Fischer, V. Tošovský, Miko a další, ale také poslanci a nevládní ekologové – energetici) o svém selhání ve věci přehnané podpory obnovitelných zdrojů pokud možno mlčí. Pokud to nejde, odpovědnost hází jeden na druhého. Svorně ale mlčí i o té podstatné věci, že rychle zlevňující dovážené fotovoltaické panely se tehdy v Číně vyráběly technologií emitující velké množství nejsilnějšího skleníkového plynu fluoridu uhlíku CF₆, takže v úhrnu bylo vyprodukováno fotovoltaikou více emisí skleníkových plynů přepočtených na CO₂ekv., než kolik by jich bylo vyprodukováno v uhelných elektrárnách, kdyby ČR (podobně EU) tuto konjukturu technicko ekonomicky nezralých technologií nerealizovala.

Podle nikoliv svatých bojovníků za větrné barony jsem Putinův agent a nevím, co ještě. Mám pro ně jednu zlou správu. Na rozdíl od nich prodejnou děvkou jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu.

Jan Zeman

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay