Víkendová anketa aneb Nejen o kočkopsu z Dolní Lhoty

K sepsání naší pravidelné ankety pro druhý lednový víkend mě inspiroval zajímavý dopis, který nám do redakce přišel od jednoho naše čtenáře z Dolní Lhoty. Zde je:

Pojďme se teď společně nad jeho obsahem bez ironie vážně zamyslet, poněvadž toto sdělení si zaslouží nanejvýš seriózní přístup. Je totiž příznačným odrazem dnešní schizofrenní, pomatené, idiotské doby, kdy muži rodí, kojí a menstruují a bezpohlavní, asexuální ženy velí armádě či předsedají sboru zákonodárců.

Já začnu jako první a vy se, prosím, zamýšlejte, až tuto anketku dočtete. Na rozdíl od pana Hafta se budu soustředit na konkrétní loutky domácí politické scény – aby byla anketa patřičně šťavnatá. Ona totiž krize identity nemusí vykazovat jen čistě pohlavní symptomy, ale v kombinaci s nimi i symptomy řekněme osobnostní – že dotyčný/dotyčná se považuje za jinou osobnost ve smyslu velikášském, a sice bez ohledu k tomu, zda zkoumá, má-li pindíka či pipinku – resp. zda místo pindíka by chtěl pipinku a naopak.

1.LEOPARDÍ ŽENA. No, žena… Po deseti pivech a půllitru rumu žena snad, nicméně jsem přesvědčen, že nejen ve spánku sní o tom, jak v uniformě generála Pattona osvobozuje Prahu. Do dějin vejde jako ilustrace typické mužatky. On(a) jistě pipinku či pindíka nezkoumá, u ní se symptom krize identity projevuje v tom, že se považuje za náboj, jenž vystřelen z ukrajinského děla gumuje celé Rusko do ztracena.

2. NAPOLEON ZE SMETIŠTĚ NEPOTŘEBNÝCH. Prcek, vzorová předloha pro kohokoli, kdo onemocněl Napoleonovým syndromem. Kope kolem sebe svými krátkými nožičkami, organizuje ústavní puče, vleče na svém propadlém hrudníčku neprůstřelné vesty a dutou hlavu chrání helmou a chystá tažení proti Rusku. Parafrázoval-li bych majora Halušku z Černých baronů – len ta šavla mu chýba, len ta šavla…

3. PePa MOTORKÁŘ. Vším, čím byl, byl a je rád. A vždycky bude. Zrovna u něho je ale dost sporné, o nějaké krizi identity hovořit. Zvláštní případ pro odborníky… On totiž nemá problém ztotožnit se s jakoukoli prospěšnou identitou, aniž by to, což je zásadní, za změnu identity považoval. On to – když už – považuje za chybu, omyl, ovšem nikoli za výměnu identity. On, na rozdíl od jiných, si rochní v domnění, že je pořád stejný, stejně férový, jen prostě chybička se vloudila.

4. PIRÁTKA. Ta si již změnou identity prošla. Neúspěšně. V dospívání se cítila bobrem, dokonce se přestala holit a pravidelně docházela k místnímu truhláři, jenž jí brousil chrup. Nicméně přísní rodiče ji nechtěli pustit do volné přírody z obav, jaké škody by na porostech mohla napáchat (dodnes by měla čím páchat…), tak se dala na politiku. A že se do ní zahryzla s vervou, o tom není sporu. Aspoň něco si z mládí splnila.

5. TOP NULA. I když nula a TOP nic, je mým miláčkem. Její symptom krize identity spočívá v tom, že si ho neuvědomuje, že ho nebere vážně. Ten symptom se obecně jmenuje BLB-BLBKA, na rodu nezáleží. I takové případy podle oborníků jsou a ne ojedinělé. Bez toho, že byste chtěl(a), jste úplně někým jiným, než si myslíte.

6. ZAŠIFROVANÉ OČKO. Mimořádný exemplář, případ jen pro špičkové odborníky. Ani on se s krizí identity nepopasoval vítězně. Už jako malý chlapeček, sotva školou povinný (prý už ve školce), se považoval za lupu. A symptomy? Skoro fatální, proto z lupy nakonec sešlo. Ocitl se ve stavu, kdy s hysterickým křikem prchal před drobným hmyzem, neb ten se před ním zjevoval nesčetněkrát zvětšený oproti skutečnosti. Právě zde možná hledejme kořeny jeho obav z Ruska. Víte, jak obrovskou s těmi svými zvětšováky on musí vidět už tak velikánskou ruskou zemi? Mít pod čelem, co má on… – nejsem si vůbec jist, zda bych měl Rusko pořád rád…

7. ROLNÍK Z BOŽÍ VŮLE. Na rozdíl od kauzy předcházející zde máme jasno. Symptom jest nabíledni – teolog se považuje za zemědělce. Se vší vážnosti. Zřejmě zasáhla vyšší moc, tentokrát nejen ta, co nosí zástěry, ale i ta ještě nad lóžemi. Trochu mě to ovšem znejistilo, zda pořád platí, že… co Bůh činí, dobře činí.

8. PROFESOR. Příznaky krize identity? V tomto případě zjevné a je jich více. Myslí si, že je předsedou vlády České republiky. Myslí si, že jak on bezmezně důvěřuje svým nadřízeným, jeho podřízení (občané) důvěřují jemu. Myslím si, že je chytrý. Nemyslí si, že je nýmand. Myslí si, že je úspěšný. Myslí si, že je nedotknutelný. Nemyslí si, že může skončit ve vězení. Myslí si, že jeho nadřízení nad ním budou držet ochrannou ruku donekonečna. Nemyslí si, že jeho dny jsou sečteny. Atd. Tohle je krize identity jako bejk. De facto neřešitelný případ.

9. DŽEGR. Nová kauzička. Nesmírně spletitá. Proč? Zatímco jiní se považují za něco, co nejsou, tenhle pán NEVÍ, kým je. V tom se skrývá ta spletitost. Otázka zní, zda to vůbec kdy věděl. Nejdříve si na dres namaluje nějaké číslo, které má cosi symbolizovat. Pak konvertuje k jisté víře, pak se do té země vypraví vydělávat a nešetří vůči ní chválou a pak »popraví« někoho, s kým si již plácnul – jen proto, že hrál stejnou soutěž jako kdysi on – ten »popravený« dokonce ani ne v klubu té inkriminované země. Potěš koště. Co ten musí mít v hlavě za bramboračku… To je vlastně taková krize NEIDENTITY. Zapeklité…

10. ČESKÁ REPUBLIKA. Příklad nejzářnější. Banánová země se všemi typickými příznaky, jež toto označení charakterizují, identifikuje sebe samu jako prosperující, vyspělou, svobodnou zemi. To je průser největší.

Začali jsme vcelku bezvýznamným psem, který se z toho časem možná i dostane, až zjistí, že lov myší je nad jeho schopnosti a mlíko že mu moc nejede, že by radši kost či něco od kosti, a končíme rodnou zemí, která se z výše popsané krize identity bude dostávat mnohem obtížněji, než ten Haftův pes z Dolní Lhoty. Tak se zamyslete, jak na to… Hezký víkend bez krize identity vám přeje

Pavel Votruba