Bezmála třetinový podíl průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) řadí Česko mezi nejprůmyslovější země Evropy. Struktura průmyslu se však od vzniku samostatné České republiky výrazně změnila, vývojem prošly jak skladba průmyslové produkce, tak i zaměstnanost. Konstatuje to v úvodu svého článku »Jak se přeskládal průmysl«, zveřejněném v prosincovém dvojčísle časopisu Statistika&My, Marta Ortová z oddělení statistiky průmyslu Českého statistického úřadu.
»Stěžejním ukazatelem výkonnosti průmyslu je jeho přidaná hodnota a podíl na tvorbě HDP,« poznamenává statistička a rekapituluje vývoj posledních zhruba třiceti let. V období 1993–97 tento podíl v Česku setrvával mezi 31 a 32 procenty, v dalších letech zeslábl a minima dosáhl v roce 2003. Následoval nárůst znovu přes 31 % v letech 2006 a 2007. Po novém oslabení v letech 2009 a 2010 se příspěvek průmyslu k HDP České republiky opět přiblížil 32 % v roce 2015, ale maximum devadesátých let už nepřekonal. Od té doby se příspěvek stále snižuje, až na 27 % v roce 2022. »Na poklesu v posledních letech se podepsala především covidová opatření a problémy s dovozem komponentů,« vysvětluje Ortová.
Dále se zabývá průmyslem jako významným zaměstnavatelem. Pracuje v něm v přepočtu na plné úvazky téměř třetina z celkových pěti milionů zaměstnaných osob. Během uplynulých 30 let se podíl průmyslu na zaměstnanosti mírně snížil z více než 31 % v letech 1997 a 1998 na loňských necelých 28 %. »Přispěl k tomu zejména útlum těžby uhlí a odliv sedmi desítek tisíc zaměstnanců ze sekce těžby a dobývání. Zpracovatelský průmysl drží zaměstnanost poměrně stabilní, po celé období se pohybuje na hodnotách kolem 1,3 milionu plných pracovních úvazků. Více plných pracovních úvazků má oproti dřívějšku sekce zásobování vodou a zpracování odpadů,« doplňuje Ortová.
Podíl průmyslu na tvorbě HDP a na celkové zaměstnanosti (v %)
Zpočátku podle Ortové tvořila z hlediska odvětvové struktury nejsilnější trojici energetika, potravinářský průmysl a hutnictví kovů – v roce 1993 s podílem na přidané hodnotě průmyslu 14 %, 8,2 % a 7,9 %. »Postupně se začal zvyšovat příspěvek kovodělného a strojírenského průmyslu, posilovala výroba motorových vozidel a v roce 2001 se ustálila na nejvyšších příčkách trojice odvětví, která svou produkcí dodnes přispívají k výsledné přidané hodnotě největším dílem: výroba motorových vozidel (od roku 2004 nejsilnější průmyslové odvětví), energetika a kovodělný průmysl,« uvádí statistička.
Pokud bychom se zaměřili jen na zpracovatelský průmysl, který je nejsilnější průmyslovou sekcí, zaznamenáme podle Ortové v prvních letech po vzniku ČR jako nejsilnější odvětví potravinářský průmysl, hutnictví a strojírenství. »Hrubá přidaná hodnota automobilového průmyslu ovšem v průběhu let vzrostla natolik, že toto odvětví přebralo roli jednoznačného průmyslového tahouna,« konstatuje statistička a připojuje konkrétní data: V roce 1993 činila výše jeho příspěvku k hrubé přidané hodnotě zpracovatelského průmyslu sedm procent, v roce 2000 už 12 % a v roce 2019 dosáhla 21 %, což bylo zatím maximum. Poté váha jeho příspěvku sice poklesla, nadále však zůstává bezkonkurenčně nejvyšší.
Podíl vybraných odvětví na přidané hodnotě zpracovatelského průmyslu (v %)
Tahoun průmyslu není největším zaměstnavatelem
Automobilový průmysl je tak z hlediska příspěvku k celkové přidané hodnotě »tahounem« průmyslu. V roce 2019 se na ní podle Ortové podílel 18 %, v sektoru zpracovatelského průmyslu to bylo dokonce už zmiňovaných 21 %. Přestože v něm ale pracuje 176 tisíc zaměstnanců, nejvýznamnějším průmyslovým zaměstnavatelem není – prvenství drží se 194 tis. zaměstnanci kovodělný průmysl. »Hodnota vyrobených motorových vozidel se zážehovým spalovacím motorem se už v roce 2010 přehoupla přes stomiliardovou hranici a v posledních letech dosahuje až 200 miliard korun (191 mld. Kč v roce 2022). Hodnota produkce na úrovni stovek miliard korun se týká rovněž výroby dílů vozidel či karoserií,« doplňuje Ortová.
Bez zajímavosti podle ní ovšem není ani výroba ostatních dopravních prostředků. Nejsilnější »trojlístek« v tomto odvětví tvoří součásti kolejových vozidel (za 26 mld. Kč v roce 2022), díly letadel (za osm miliard) a jízdní kola (za šest miliard korun).
Těžba uhlí je na ústupu
Odvětvím s klesající produkcí je těžba. Její příspěvek k přidané hodnotě průmyslu spadl podle statističky z osmi procent v roce 1993 na současná dvě procenta. Výrazně se snížila těžba černého i hnědého uhlí a lignitu. »Útlum a strmý pokles byl způsoben postupným vyčerpáním zásob, spuštěním jaderných elektráren a zavedením limitů k ochraně životního prostředí,« vysvětluje Ortová a dodává, že z hlediska zaměstnanosti to v uvedeném období znamenalo pokles plných úvazků z 92 tis. na 23 tis. Produkce přesto není bezvýznamná, jen těžba hnědého uhlí a lignitu loni přinesla 17 mld. Kč.
Co se týče ostatní těžby, na první příčce se podle Ortové dlouhodobě drží lámaný nebo drcený kámen pro betonování a štěrkování, s produkcí za rok 2022 v hodnotě sedmi miliard korun. Druhá v pořadí je těžba kaolínu za dvě miliardy korun, v níž patří Česko spolu s Německem k největším producentům v Evropské unii. Kaolínu se u nás těží až milion tun ročně.
Bavlněné a lněné tkaniny nahradily netkané textilie
Zvlášť se statistička zabývá textilním, oděvním a kožedělným odvětvím. Jeho souhrnný podíl na hrubé přidané hodnotě průmyslu klesl z téměř šesti procent v roce 1993 na méně než dvě procenta v roce 2022, přičemž nejvýrazněji přispívá textilní odvětví. »V této skupině odvětví došlo k výraznému posunu od klasických ke specializovaným produktům. Nad obvyklými tkaninami převážily textilie netkané, ‚běžné‘ oděvy se zařadily až za výrobu pracovního oblečení,« konstatuje statistička.
Připomíná, že stěžejními výrobky textilního průmyslu byly v devadesátých letech bavlněné a lněné tkaniny, jichž se dnes vyrábí jen zlomkové množství. Výrobkový agregát bavlněných tkanin spadl z 337 milionů metrů čtverečních v roce 1993 na 39 mil. m2 v roce 2022, agregát lněných tkanin ze 49 mil. m2 na tři miliony metrů čtverečních. »Textilní produkce přesunula těžiště na výrobky s určitými zvláštními vlastnostmi, jako jsou textilie povrstvené, obsahující specifická vlákna, netkané textilie apod. Agregát netkaných textilií hlásil v roce 1993 souhrnnou produkci 10 tis. tun, v roce 2022 to bylo už 211 tis. tun. Nejvyšší finanční hodnotu (6 mld. Kč v roce 2022) dosahují mezi textilními výrobky netkané textilie s měrnou hmotností do 25 g/m2. Vysoká je i hodnota výroby vysokopevnostních tkanin ze syntetického hedvábí (2,4 mld. Kč), která od roku 2013 neklesá pod 300 mil. m2 ročně,« uvádí podrobnosti Ortová.
Produkce vybraných druhů textilií
Pozn.: Výrobky se sledují podle evropského seznamu výrobků PRODCOM, pro národní účely se používá jeho česká verze. Sledována je produkce větších podniků, které naplní kritérium počtu zaměstnaných osob nebo ročního obratu.
Specializace je podle Ortové zřejmá i v oděvním průmyslu, kde nad běžnými oděvy převládla hodnota produkce pracovních oděvů včetně těch s úpravou chránící před různými extrémními vlivy (oheň, chemické látky) za 0,6 mld. Kč. Stejné hodnoty dosáhlo i specializované punčochové zboží zdravotní, kompresní či sportovní.
Kožedělný průmysl pak zaznamenal výrazný pokles výroby všech tradičních produktů, tedy bot, kabelek a kožených oděvů. Nejvyšší hodnotu na úrovni 0,4 mld. Kč si podle statističky drží produkce pánských bot s koženým svrškem. »Agregovaná produkce usňové obuvi s méně než milionem párů v roce 2022 je stínem produkce čítající 15 milionů párů v roce 1993,« uzavírá Ortová.
(ici)