Zdánlivě to nemá se sportem co do činění, ale opravdu jen zdánlivě. Tento týden měl v naších kinech premiéru snímek Její tělo režisérky Natálie Císařovské. Upřímně, když si na ten příběh počínající olympijskými hrami 1996 v Atlantě a konče smutným koncem talentované sportovkyně vzpomínám, bylo mi jasné, že je to ideální téma pro film. Dosud ne moc dobře hodnocený na databázi csfd.cz, ale zatím má za sebou jen dva dny. Každopádně je velmi kontroverzní a atraktivní.
Třiadvacetiletá vrcholová sportovkyně Andrea Absolonová byla jedním z největších talentů, jež jsme tu kdy ve skocích do vody měli. Jenže si vážně poranila páteř a její sportovní kariéra náhle skončila. Touha po úspěchu ji ale přivedla ke kariéře pornoherečky. Stejně jako své tělo ovládala a využívala ve sportu, uměla s ním »pracovat« i při natáčení pornofilmů. Začalo to jen masturbací, skončilo análním sexem a skupinovou souloží. Takový život si nikdy nevysnila, ale coby jedna z nejslavnějších protagonistek tuzemských filmů pro dospělé si vydobyla slávu, velké peníze a komfortní život. V pouhých 27 letech do její kariéry a celého života vstoupila vzácná forma rakoviny, které 9. prosince 2004 podlehla. Celý pornosvět ji zná jako Leu De Mae.
Je to smutný příběh a zajímavě zpracovaný. Mě ale napadlo něco zvláštního. Nedávno jsem náhodou narazil na text, který tvrdil, že Češky jsou jako pornohvězdy nejlepší v mnoha kategoriích. Jedna je nejlépe placená, druhá si toho nejvíc nechá líbit jako masochistka a třetí zase natočila nejvíce filmů s takovou extrémní praktikou, že se mi to ani nechce popisovat. Škoda, kdybychom takhle jako v posteli váleli i ve skutečném světě sportu, možná by z toho mělo radost víc lidí než úzká skupina, jež porno zcela mylně považuje za odraz reálného života.
Mimochodem, napadá mě v této souvislosti jeden vtip, podle nějž se ženy mylně domnívají, že někdy v životě zažijí totéž, co vidí v romantických filmech. A muži si totéž myslí po zhlédnutí porna…
Ale zpět k reálnému životu. Samozřejmě tomu sportovnímu, dnes hlavně fotbalovému – po remíze národního týmu 1:1 ve Varšavě…
Kvalifikace to je kostrbatá. Měla to být jízda dvou favoritů – Polska a České republiky. Jediný otazník měl znít: skončí na první postupové příčce Poláci, nebo náš národní tým? Albánie, Moldavsko a Faerské ostrovy? Z této skupiny musíme postoupit, i kdybychom skákali po jedné noze – znělo po hospodách po losu. A podobně mluvili i experti. Jenže oba favoriti ze zemí V4 ukázali, že v současné době procházejí krizí.
Z oné plynulé jízdy, připomínající Maxe Verstappena za volantem formule 1, se stalo kodrcání ne nepodobné tomu, jako když našinec míří z Prahy do Brna po tankodromu zvaném dálnice D1. Jen díky tomu, že Poláci byli po celou dobu kvalifikace ještě trapnější než Češi, vydržel u kormidla kouč Jaroslav Šilhavý. To v zemi našich severních sousedů změna na lavičce proběhla, ale ani odvolání Fernanda Santose nedodalo Polákům jistotu postupu na mistrovství Evropy. A po dnešku je jisté, že je čeká maximálně baráž.
Češi na Euru nikdy nechyběli. Je potřeba říci, že teď mohou kvitovat jen to, že se na vrcholný turnaj starého kontinentu dostane hned 24 týmů, čili vedle pořadatelského Německa hned 23 z kvalifikace a následné baráže. To je téměř polovina těch zemí, jež se na startu kvalifikačních bojů objevily. To trochu onen postup, který se dnes tak přiblížil a k němuž je potřeba jen pouhá remíza v závěrečném domácím duelu s Moldavskem, poněkud devalvuje.
A kromě toho, že samostatná ČR byla na všech závěrečných euro-turnajích, je potřeba připomenout, že mistrovství světa – turnaj všech turnajů – si zahrála jen jednou. Za třicet let existence! Právě proto, že tam se většinou z každé skupiny dostane jen vítěz, zjednodušíme-li celý postupový klíč.
To bychom nyní nebyli, ač jsme ve skupině, kde se mělo skákat po jedné noze. Tedy žádná sláva. Měřítkem kvality českého fotbalu, srdce a ducha reprezentantů a kvality realizačního týmu by neměl být do budoucna pouhý postup na Euro, ale účast na závěrečném turnaji MS.
Jen ten, kdo si klade velké cíle, dokáže přeskočit laťku mnohem výše než ten, kdo se spokojí s málem…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.