OSN odhlasovala rezoluci, že budování izraelských osad na okupovaných palestinských územích, včetně východního Al-Quds (Jeruzaléma) a okupovaných syrských Golanských výšin, je nezákonné. Pro hlasovalo 145 zemí – včetně Německa, Francie a dokonce i Velké Británie, 18 zemí včetně alibistické České republiky se zdrželo hlasování a 7 zemí hlasovalo proti USA, Kanada, samozřejmě Izrael, Marshallovy ostrovy, Mikronésie a Nauru a také Maďarsko, což vzhledem sice k méně známému, avšak o to těsnějšímu propojení Orbánovy vlády s tou izraelskou pro znalce poměrů nijak šokující není – o tom třeba někdy jindy.
Výsledky hlasování o rezoluci proti Izraeli (zdroj: aeronet.news)
Ještě poznámku k tomu »zdrženému« hlasování ČR – byť česká země se spolu se svými představiteli při každé možné příležitosti halí do izraelských vlajek, realita až tak průhledně čirá nebude. Minimálně musel český zástupce dostat nějaký pokyn, protože za normálních okolností by hlasoval PROTI oné rezoluci – tzn. po boku USA a Izraele.
V minulých komentářích jsme vícekrát zmiňovali variantu s přesunutím Izraele na území dnešní Ukrajiny. Mnohé tomu nasvědčuje. Už ta rádoby nevědomost a z ní plynoucí nepřipravenost Izraele na útok Hamásu je v kontextu s navýsost profesionálními schopnostmi Mosadu hloupě sepsanou pohádkou pro dospělé. Notabene je-li Hamás, jako že je, dítětem právě Izraele a dostával-li, jako že dostával a dostává, zbraně z celého »demokratického« světa, včetně Spojených států, Velké Británie, Francie atd., atd. Zjednodušeně řečeno – sionistický Izrael se přesouvá do Evropy. Proč? To teprve uvidíme, relevantně odpovědět si netroufám, ta zpravodajská hra je v tuto chvíli až příliš nečitelná a možná ani její projektanti a stratégové nemají úplně jasno a reagují podle aktuálního vývoje, který se rovněž úplně na sto procent nedá předvídat.
Je to jedno obrovské divadlo a třeba na příkladu Maďarska vidíte, že Orbán není žádný vlastenec, ale pouhá loutka v rukou sionistů, stejně jako všichni ostatní, myslím ty viditelné na postech premiérů, prezidentů, předsedů parlamentů, šéfů politických stran.
Minimálně jeden fakt ovšem konstatovat lze s určitostí: že totiž jsme, obrazně řečeno, svědky epochálního překreslování politické mapy světa, resp. nejvýraznějších změn od konce druhé světové války.
Nám, obyčejným smrtelníkům, budou tyto změnu ku prospěchu jen za předpokladu, že euroatlantisté začnou respektovat Rusko jako velmoc a vyklidí Evropu, že směrování Evropy bude určovat pevná Euroasie (Rusko, Německo, Francie, Čína, Indie…) se suverénními národními státy a ekonomika Evropy se vrátí k ruskému plynu, ropě a nerostným surovinám. Pokud toto nenastane, může nám být úplně jedno, zda Izrael zůstane tam, kde je, nebo se přestěhuje na Ukrajinu.