Víkendová anketa – Začalo to děvkami, končí to děvkami…

Akorát že v opačném gardu – totiž že počátkem 90. let nadržení vidláci (tehdy se jim tak říkalo) z rakouského a německého pohraničí divočili v českých a moravských příhraničních bordelech. A že jich bylo. Těch i těch. Holkám se u nás platilo mnohem méně za stejné úkony a výkony, tak proč nemít za málo peněz hodně muziky.

Kdo by byl tenkrát řekl, že po více než třech desetiletích trvající demokratické demolice českého hospodářství to budeme my, kteří si za levnějším vyjedeme přes čáru k sousedům. Jako onehdy oni do našich bordelů, teď my do jejich obchodů, k jejich čerpacím stanicím (prý i za děvkami) a brzdy asi i k tamním lékařům, jak nám radí Vlastík.

A propo – nejen v bordelech, i v těch obchodech a u těch benzínek tu pro ně tenkrát bylo lacino až až. Tohle se ovšem otočilo, zdražily i holky, o obchodech a benzínkách nemluvě. A český človíček s žebráckým platem – v porovnání s tím jejich západním – navzdory tomu u nich nakupuje levněji. Nejen levněji, ale i větší kvalitu. Navíc tyhle nákupní tripy do Polska, Rakouska či Německa před nedávným časem doporučil obyvatelstvu Fialův poradce Křeček. Zahraniční doktory zase již zmíněný Vlastík.

Připadám si jak v restauraci, kdy se mi od číšníka na můj dotaz, co by mně doporučil, dostane následující odpovědi: »Heleďte, my máme jen otevřeno. Ale tady kousek za rohem dělaj v bufetu výbornou gulášovku, hned naproti ve stánku maj skvělý smažák s hranolky a v pivnici přes ulici čepujou výtečnou Plzeň.« Tak se prostě seberete a z té restaurace odejdete. Učiníte tak, protože si to můžete dovolit. Ale odejít z vlastní země? Kam? To si už dovolit nemůžete, resp. většina si to dovolit nemůže. V tom je onen kámen úrazu. Přímo balvan.

Pojďme se nyní společně zamyslet, co dalšího z toho základního nám tu ještě mohou zlikvidovat a s výsměchem nám jako bonus doporučit, ať si to či ono opatříme v zahraničí.

1. VZDĚLÁNÍ. Ve školách bude zapotřebí uvolnit tisíce a tisíce míst pro děti migrantů, ty české se ocitnou, jako že již ocitají, na okraji zájmu.

2. SILNICE. Proč i ty? Vojenské konvoje NATO musí mít zajištěn volný průjezd. Jezděte si v zahraničí!

3. HŘBITOVY. Pohřeb v rodné zemi? Zbláznili jste se? A kam pochováme uprchlíky, kteří jsou často nevyléčitelně nemocní a jejichž počet v brzké době převýší domorodce? Nechte se pohřbít venku… (jako za hranicemi).

4. DIVADLA. Kulturu musíme uzpůsobit našim novým spoluobčanům z Afriky, muslimského světa a Ukrajiny. ONI v prvé řadě musí zůstat v kontaktu se svou zemí, a to zejména prostřednictvím jejich kultury. Však byste se do hlediště ani nevešli. Chcete-li za klasiky českého divadelnictví či vážné hudby, neváhejte navštívit třeba Vídeň, kde je hojně hrají.

5. PORODNOST. Opovažte se pohlavně stýkat Čech s Češkou a rodit české děti. Nelze prznit novou africko-muslimsko-ukrajinskou rasu. Chce-li Češka dítě, nechť otěhotní s cizincem, Chce-li Čech dítě, nechť do jiného stavu přivede cizinku. V obou případech však takto konejte v cizině a tamtéž rovněž roďte.

6. PŘÁTELSTVÍ. Chcete-li se přátelit Češi s Čechy, odjeďte se družit do světa. Žádné české kamarádšofty tu nestrpíme.

7. SVATBY. Sňatky Čechů s Češkami v České republice nejsou vítané. Oddejte se v zahraničí a již se pokud možno nevracejte.

8. ČEŠTINU. Hodláte-li mezi sebou komunikovat v jazyku českém a nehodláte-li se přizpůsobit a pravidelně docházet na Bruselem dotované kurzy arabštiny, ukrajinštiny a afrických nářečí, sami jste se izolovali ze společnosti, v níž pro vás už není místo.

9. RODINU. Ve smyslu tradičním. Buď se rozveďte a pojměte za manžela či manželku stejnopohlavníka, nebo vám bude velmi důrazně doporučeno, abyste se v České republice dále nezdržovali.

10. RODNOU ZEMI.  Bez komentáře…

Fór je v tom, že na nás nikde nikdo nečeká, natož s otevřenou náručí. Děvkami to začalo, děvkami to končí. Ovšem těmi prostitutkami jsme teď my, kteří se za levno, až zadarmo, začneme podbízet všude možně, protože z domova nás co nevidět vyštvou, protože jsme si domov nedokázali ubránit.

Navzdory tomuto neveselému, leč pravdivému čtení, vám přeji hezký víkend. Zkuste o tom, co jsem napsal, uvažovat. To nejsou žádné bláboly pomateného novináře. Tak se mějte v téhle svinské době. Že se v ní nelze mít? Ale ano, jen člověk musí zůstat sám sebou, čili člověkem.

Pavel Votruba