V posledních dnech se nad rámec běžně zajímavého staly dvě události, které vybočují z šedi těch každodenních.
UDÁLOST 1
* Starý nedobrý Joe na otázku New York Post, zda se Ukrajina musí vzdát území, aby dosáhla míru, odpověděl: »Od začátku jsem říkal, a ne všichni se mnou souhlasili, že se nebude rozhodovat nic o Ukrajině bez Ukrajiny. Je to jejich území. Nebudu jim říkat, co mají a nemají dělat. Zdá se mi však, že v určitém okamžiku se o tom bude muset vyjednávat.«
No vida, 99letý MISTR GLOBALISTA Henry Kissinger promluvil (v Davosu na Světovém ekonomickém fóru), a Joe poskočil, jak Henry písknul. Jen jsem zvědav, od kdy a jak vysoko začnou skákat ti naši vyvrhelové – všichni ti Péťové, Víťové, Jany a Janové, Mildové, marťani (pardon, Markéty) a mnozí další. Na druhou stranu, kdo že by o jejich poskakování stál? Věřte, nevěřte, ale tahle garnitura už doskákala, byť na první pohled se to zatím tak nejeví. Kapitola SPOLU se uzavírá, neb Bílý dům mění směr jízdy a k tomu bude potřeba zase jiné poskoky – ne tyhle již notně zašpiněné a pro místní obyvatelstvo stále méně důvěryhodné. Nebudou je ani bránit, kdyby je někdo chtěl postavit před soud.
UDÁLOST 2
* Maďaři se postavili na obranu zdravého rozumu a světu dali jasně najevo, že bojovat proti rasismu se dá i bez marketingových šaškáren, které nezřídka vymýšlejí ti, kteří by černocha za souseda nesnesli a byli by první, kteří by mu malovali na dveře hákové kříže. Takových příkladů vešly ve známost stovky. A co že vlastně ti Orbánovi »kujóni feferónští« provedli?
Maďaři hostili v sobotu večer v budapešťské Puskás Aréně fotbalisty Anglie, hrála se Liga národů. V někom z vedení maďarského fotbalu už asi museli pořádně bouchnout saze a do hlediště vpustili 30 tisíc dětí do 14 let, které vypískaly klečící hvězdy Albionu. Určitě víte, o co jde. Fotbalista před začátkem mače poklekne a na deset vteřin je z něho ten nejmírumilovnější člověk na světě. Prostě kabaret. A pak někde za rohem si uleví, ať už jdou s tou klekačkou všichni – víte kam.
Oni totiž Maďaři byli v trestu od UEFA i od FIFA za chování fanoušků a mělo se hrát před prázdnými tribunami. Jenže dětí v doprovodu dospělých se to netýkalo… Tohle ale není podstatné. Důležité je, že se tomuhle falešnému pánbičkářství někdo postavil. Cennější o to více, že to byla mladá generace, která v globále určitě nesympatizuje s ponižováním jiných ras, ale také nesnáší faleš, blbost a pokrytectví.
Pavel Votruba