Vědí, chlapečku? Nevědí!

Prý že jen blázni vzpomínají na komunistické blafy, UHO (rozuměj univerzální hnědá omáčka) byla výkvětem socialismu. A taky, že jídlo je součást kultury a každá země má svoje unikátní recepty a způsoby stravování. Stejně tak socialistické Československo muselo z bídy a nedostatku potravin sestavit alespoň nějaký jídelníček. Když »náhodou« bylo co, jedly se dost zajímavé věci – tohle všechno a mnoho dalšího stejně pozoruhodného sestavil a na webu ctidoma.cz bez pokuty odprezentoval jistý Martin Chalupa – podle fotografie na Twitteru chlapeček, čili ideál dnešního pamětníka, oprávněného k takovým historickým analýzám. Prostě machr, vzatý na cokoli jiného, jen ne na slovo…

»Komunistický blaf«, sakriš, to je pojem. Aby se nám za chvíli ve snaze o stále vyšperkovanější dehonestaci minulého režimu nerozsvítila na přechodu »komunistická červená« ku znamení toho, že v socialistickém Československu museli chodci nezdravě dlouho čekat na zelenou a že tím byli omezováni na svých právech, k jejichž dodržování se Husákův režim skrze tehdejší Federální shromáždění zavázal 11. listopadu 1975.

Jen na okraj pro sběratele podobných »blafů«, mezi něž se řadím – tuhle jsem se pro změnu potkal s pojmem »ruský FAŠISTA«… Na tohle snad musí existovat jakési SPECOD (speciální oddělení) elitních blbů, kteří přes den nedělají nic jiného, než že tyto závadné díly produkují.

Ale nazpátek k »pamětníku« Chalupovi. Málo čtete, chlapečku. Že jste onu dobu nezažil, za to nemůžete, ale za mylné sdělování informací už ano. Víte, i dneska navzdory povodňové záplavě nejšpinavějších špinavostí, kydaných na socialistický režim, jenž ve své »zločinnosti« nezadlužoval zemi a v čele ostatních dementů neorganizoval třetí světovou válku (atd., atd., atd., co se pozitiv týká), jsou k dispozici mnohá srovnání základních potravin takříkajíc VČERA a DNES. Poměrně často je zveřejňuje na podkladě zkoumání inspekčních odborníků deník Blesk (jeden takový test za všechny další najdete, chlapče Chalupo, zde) Možná aby výsledky oněch testů nebyly tolik na očích (proto bulvár) = do očí nebijíce, jako kdyby byly i bily v těch tzv. seriózních médiích. Mně to tak nějak připadá…, poněvadž to srovnání VČERA a DNES do očí bije – i přes tu komunistickou potravinovou »bídu«, jak nám ji servíruje náš chlapeček.

Dnes tolik vysmívaná Československá státní norma (ČSN) byla, ať chcete či nechcete, dobrým držákem k tomu, aby se výroba potravin nezvrtla v nepoživatelné hnusy, které do sebe soukáme v onom chlapečkově polistopadovém stravovacím ráji.

Zrychlím to – po převratové inscenaci s premiérou 17. 11. 1989 bylo nutno ČSN rychle zrušit, protože jinak by k nám nemohly v takovém objemu proudit často za normálních okolností nepoživatelné potraviny ze Západu. Pardon – z KOLEKTIVNÍHO Západu…

Chlapečku, vy si pište, co chcete nebo co vám kdo nadiktuje (trochu vám přece jen straním a říkám si – cožpak může být někdo až tak hloupý, aby se mu v hlavě takhle málo urodilo?), mně mé chutě neznechutíte. Já toužím po komunistickém špekáčku, který se mi nerozpadne nad ohněm, po komunistickém gothaji, ze kterého se po usmažení v klasickém trojobalu nestane bláto, po komunistickém neleštěném jablku, po komunistickém nevodnatém a neanabolickém kuřeti, po »rudém« landšmítu, z něhož se nepozvracím, páč musel splňovat přísnou ČSN, po komunistickém mléku v pytlíku, kdy se na jeho stěnách usazovala smetana, po Husákových hašlerkách a nanuku klasické komunistické gramáže s poctivou, křupavou čokoládou (ne ty dnešní pidi) a po dalším a dalším.

Jo, minulý režim měl milióny nedostatků, v obchodech toho oproti nynějšku nebylo tolik, ale co jsme měli, měli jsme svoje – NIKOLI NA DLUH, vědí, chlapečku? Nevědí, samozřejmě. Kdyby totiž věděli, nemleli by tyhle nesmysly.

Jan Čech