Chce vláda korektní vztahy s Čínou?

V minulém roce uskutečnila agentura STEM na objednávku významné české banky průzkum veřejného mínění pod názvem »Česko 2022«. Součástí tohoto průzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny, byla otázka, jak lidé vidí zahraničně-politické směřování státu.

35 % lidí odpovědělo, že toto směřování vidí směrem na Západ. A 30 % lidí odpovědělo, že si přejí, aby Česko bylo mostem mezi Západem a Východem. Tedy stará myšlenka prezidenta Edvarda Beneše vycházející z geopolitické polohy republiky v centru Evropy.

Současná česká vláda, ale také většina mainstreamových médií, považují strategii všech azimutů, kterou se v zahraniční politice státu snažil uplatňovat bývalý prezident Zeman, za nadbíhání Rusku a Číně.

Není tomu tak. Je to zaměření, které má své racionální jádro v potřebě českého průmyslu expandovat a prosazovat se se svými výrobky, pro něž je evropský trh těsný, také na jiných trzích. Konec konců je potřeba si připustit, že materiálním základem prosperity a vysoké životní úrovně obyvatel EU a Česka byl dovoz levných ruských surovin. To teď skončilo a EU a zejména středo- a východoevropské země EU ovládla v posledních dvou letech velká vlna inflace a z toho plynoucí výrazný pokles životní úrovně lidí.

Česká vládní administrativa, včetně špiček parlamentu, se místo řešení inflace a obnovy ekonomického růstu zabývá neužitečnými otázkami typu rozvoje vztahů s Tchaj-wanem. Jako jakousi – podle nich – alternativou vztahů s ČLR. Přitom odmítají vnímat fakta. ČLR je druhým největším obchodním partnerem (Tchaj-wan je v pořadí obchodních partnerů ČR až na 32. místě). A levné čínské spotřební zboží, zejména obuv, textil, elektronika, je a bude vyhledáváno (nejen v Česku) nízko- a středněpříjmovými skupinami obyvatelstva, v situaci, kdy klesá jejich životní úroveň.

Ministr zahraničí Tchaj-wanu navštívil v uplynulém týdnu Prahu. Byl přijat s nebývalými poctami a zúčastnil se také summitu, který byl zaměřen poněkud sinofóbně.

Prezident Pavel díky svým poradcům na tomto summitu plně převzal americký přístup, že Čína je »hrozbou« pro Západ a tedy i pro Českou republiku. Pokud by se podíval do právě zveřejněné bezpečnostní strategie Německa, tam je Čína charakterizována jako partner, soupeř a rival. A to je realistické hodnocení, které umožňuje Německu vést rovnocenný obchod s ČLR, včetně vývozu německých automobilů na nekonečný čínský trh. Mimochodem, v těchto automobilech je také velké množství v Česku vyrobených součástek a náhradních dílů.

Čínská strana bere návštěvu ministra zahraniční Tchaj-wanu v Česku jako velkou provokaci. Čeští představitelé si zvykli být jakýmsi předskokanem představitelů Spojených států. Často cestují na Tchaj-wan a po nich i američtí představitelé. Vloni to byla předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Pelosiová, letos to bude nový předseda sněmovny McCarthy a čeští představitelé jsou vždy jako předvoj. Tedy jako předskokani.

Možná, že pro české představitele to budou na dlouho poslední výlety na Tchaj-wan, neboť v lednu příštího roku se uskuteční na Tchaj-wanu prezidentské a parlamentní volby, v nichž má velkou šanci na vítězství dnes opoziční strana Kuomintang. Ta ve své politice plně respektuje zásadu jediné Číny a její představitelé nehodlají ČLR provokovat úvahami o vyhlášení nezávislosti ostrova na Číně, což by Číňané považovali za casus belli. Ostatně, podobně by reagovali zřejmě Američané, pokud by nezávislost vyhlásily např. Havajské ostrovy anebo Portoriko.

Nejvyšším vládním představitelům Česka chybí smysl pro realitu a schopnost dělat vlastní zahraniční politiku v národním zájmu.

Jiří Paroubek