30. května před osmdesáti lety už plné tři dny Zastupující říšský protektor generál policie Reinhard Heydrich bojoval s následky atentátu v pražské nemocnici Na Bulovce. Tři dny! A stále nebylo jasno, zda bude žít. Zároveň tři dny honičky v ulicích udělaly z Prahy město strachu.
Každý mohl být chycen, každý mohl, aniž dostal možnost obhajoby, skončit na Kobyliské střelnici. Jen jeden člověk mohl mít důvody, i když ne na veřejnosti – nevypadalo by to dobře a mohlo by se to vykládat všelijak – radovat se. Tím mužem byl bývalý plukovník československé armády, bývalý legionář a předmnichovanský masarykovský publicista podepisující se jménem Yster, který se od 19. ledna 1942 stal ministrem nově ustavené vlády premiéra Krejčího – Emanuel Moravec.
Ten den totiž, 30. května, vydáním dvou prováděcích nařízení oficiálně vzniklo Kuratorium pro výchovu mládeže, jež mělo napomoci k převýchově nastupující generace v duchu Nového řádu. Sen Moravce se splnil, vize podpořená Heydrichem se mohla začít naplňovat, i když jí trvalo řadu měsíců, než tento odkaz SS obergruppenführera mohl být uskutečňován přímo českými lidmi. Onoho 30. května, atentát neatentát, dostal ovšem zelenou.
Podle plánu právě Kuratoriem měla být podchycena všechna mládež od deseti do osmnácti let, jež kromě výchovy fyzické měla dostávat »školení« z národních dějin, protože dosavadní výklad neodpovídal »novým myšlenkám«. Dále pak z politického uspořádání Říše, jehož jsme byli součástí, ze znalostí »nové«, ale vlastně i »staré« rakouské kultury překrývající nejen národní obrození, ale i Čapky, Hašky či »židovské« Poláčky. A konečně také z »nového způsobu života«, jenž plně odpovídal údajně německým a českoněmeckým »tradicím«.
Nové generace se měly obdivovat německým historickým vzorům, hrdiny už nebyli plukovník Švec či legionáři z Francie, Itálie a Ruska, ale frajtrové Hitlerové, nositelé Železného kříže z Velké války, či letecká esa jako byl v té době Göring. Noví hrdinové se našli i na bojištích Druhé světové, jako bylo letecké eso Erich Hartmann se svými 352 sestřely či sudetský tankový genius Kurt Knispel se 168 vítězstvími. Už neplatila Masarykova slova: Tábor je náš program, ale MUDr. Teunerem, prodlouženou rukou Emanuela Moravce, vyslovený záměr pronesený 2. června na manifestaci na Staroměstském náměstí, že je třeba zničit »zločince pobírající žold z Anglie«, »rudé barbarství« a zajistit, »aby Žid nezastavil se (už nikdy)… před posvátnými svazky manželství a rodiny«.
30. květen 1942 byl tedy začátkem. Trvalo sice nějaký čas, než Kuratorium proniklo k těm, k nimž směřovaly jeho cíle. Zasáhlo ve zmíněné věkové kategorii asi polovinu populace, ale blížící se konec války naštěstí neumožnil předělat nebo nahlodat myšlení celé mladé generace. Společně se školní výukou by však jistě Heydrichovi pohrobci a jejich moravcovští vykonavatelé dokázali zasít mezi mládeží mnoho »otráveného býlí«.
Když se tak zamýšlím nad touto minulostí, nemohu si nepoložit otázku, zda dějiny, i když jistě s jinými odstíny, se nemohou opakovat? A odpovídám: Mohou, zvláště když jednostrannost zvítězí nad možností vyslechnout i jiný názor a když svoboda se omezí na výklad »jedině pravdivé« varianty. Může být však ta »jedině pravdivá« skutečně tou jedinou, anebo mohou být i jiné pravdy? Zatím se zdá, že nás spíše oslovuje při nemalé podpoře »z vrchu« ta první varianta, a to jednou může být sebezničující.
Jaroslav Kojzar