Členovci jsou patrně nejvíce projednávanou skupinou v rámci výzkumu pojednávajícím o paleozoiku, přesto ale není jejich evoluční původ uspokojivě objasněn. Jedním z vůbec nejstarších členovců jako takových je ale zvláštní brakický predátor, český Kodymirus vagans. Tento živočich je skutečně zvláštním druhem plavajícího členovce, který v době spodního až středního kambria obýval oblast dnešního Českého krasu, kde můžeme nalézt jeho krunýře a zbytky exoskeletu původního těla. Na svou dobu byl docela velkým živočichem dlouhým asi sedm až patnáct centimetrů, je také jedním z prvních dravých živočichů známých z fosilních vrstev a o to je jeho existence hodnotnější, že se podle dosud známých fosilií vyskytoval jen na našem území.
Vzhledově je velmi podobný pozdějším klepítkatcům eurypteridům (příbuzní štírů), jeho tělo bylo hydrodynamicky stavěné a složené z relativně plochých článků, které se směrem od hlavového štítu zmenšovaly, a poslední článek byl již dlouhý přeměněný osten. Pravděpodobně ale nesloužil k lovu kořisti, na to se nezdá být dost pružná zadní část těla. Oči byly docela velké, nejspíš také složené, a umístěné v přední části hlavy, jejich tvar se podobal malým fazolím. Článkované, na segmenty rozdělené, tělo mu umožnilo horizontální pohyb pod vodní hladinou a setrvávání nad úrovní dna mu umožnilo mít rozhled nad potenciální kořistí. Pokud už zahlédl něco jako menšího trilobita nebo mořského červa, rychle se vrhl ke dnu a své oběti a zasekl do ní své dlouhé nohy s velkými chitinovými ostruhy. Na rozdíl od většiny svých příbuzných byly jeho končetiny extrémním způsobem zvětšeny a veškeré na nich nalezené znaky ukazují, že šlo o hlavní zbraň tohoto predátora. Oběť uchvátil a rozsáhle poranil svými ostny. Takovým způsobem snadno převrátil oběť na záda, a mohl tak zabít i výrazně obrněné živočichy. Svou potravu posléze podal k ústnímu otvoru, kde ji zpracovala kusadla.
Z evolučního hlediska je ale Kodymirus také nesmírně významným, jedná se o dosud nejstarší objevenou makrofosilii na území dnešní České republiky a také o jednoho z dosud vůbec nejstarších, ne-li tím dosud nejstarším objeveným, živočichem obývajícím brakické a sladké vody. Na rozdíl od jeho příbuzných šlo tedy o obyvatele mořských delt a vodních toků táhnoucích se při pobřeží.
Tato na svou dobu unikátní adaptace předznamenala pozdější význam členovců při dobývání souše.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora