Sobotní čas 4.36 hodin ve znamení předzvěsti pádu vlády

Sobotní čas 4.36 hodin, v parlamentu skončilo 1. čtení vládního návrhu zákona na změnu financování veřejnoprávních médií.

Čas, kdy za daleko nižších platových podmínek se o chod naší země starají statisíce lidí v nejrůznějších profesích a odvětvích, pro Minářův Milion chvilek pro demokracii a liberální aktivisty jako zástupný důvod pro vyvolání společenského neklidu, jehož společným jmenovatelem je konec vlády premiéra Andreje Babiše.

Kolovrátkově omílané důvody pravicových demokratů o ztrátě nezávislostí médií a způsobu projednávání tohoto zákona jsou ve skutečnosti liché, postavené na vodě, kontroverzní, s mnoha otazníky.

1. V současné době využívá model tradičních koncesionářských poplatků osm členských států EU z celkových 27, tedy necelá jedna třetina všech zemí.
2. Chvilkařům kupodivu nevadí netransparentnost hospodaření ČT a ČRo, bez možnosti kontroly NKÚ. Nevadí jim začerněné smlouvy o honorářích protěžovaných a chráněných jmen z oblasti zpravodajství a publicistiky, pořadů typu Reportéři ČT, či v minulosti legendární Václav Moravec.
3. Proč mají výpalné, koncesionářské poplatky, platit také lidé, kteří skutečně přístroje nevlastní a veřejnoprávní média nesledují? Proč mají poplatky ve stejné výši platit lidé s minimální mzdou, stejně jako lidé na druhé straně finanční stupnice?
4. Jsou skutečně objektivní a vyvážené diskusní pořady, kdy proti sobě sedí dvojnásobná přesila diskutujících hostů prezentujících správné názory souznící s požadavky EU a NATO, oproti těm, kteří mají nálepku extremistů a nositelů konspiračních teorií?
5. Má snad Mikuláš Minář ve svém mládí tak špatnou paměť, aby si nevzpomněl, jakým způsobem a v jakém čase byly schvalovány v minulosti stejně důležité zákony, viz »Církevní restituce…«?
6. Nezapomněl Minář také na slib ex-ministra kultury za ODS Martina Baxy, že vláda nezvýší koncesionářské poplatky a opak byl nakonec pravdou, přestože k tomu nebyl kromě nenasytnosti ředitelů a jejich managementu jediný relevantní důvod? Jen pro porovnání. ČT má cca 3000 zaměstnanců a provozuje 6 programů, komerční NOVA 700 zaměstnanců s 12 programy, Prima 500 zaměstnanců a 11 programů.
7. Lze za vyvážené zpravodajství považovat to v ČT, která o současné situaci v Polsku v souvislosti s pokusem o státní puč informuje zavádějícím způsobem, navíc v minimálním rozsahu v porovnání s alternativními médii typu Raptor.Tv?
8. Ke zklidnění situace nepřispělo ani prohlášení prezidenta Petra Pavla nazývaného lídrem opozice, který nevidí důvod měnit dosavadní systém financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků.
9. Pro demokraty, ke kterým se chvilkaři hlásí, by měly být zcela nepřípustné výzvy k aktivnímu protestu mající nádech prvků fašismu, které se začínají veřejně objevovat, viz např.: »Zakazujeme vstup ministru kultury ČR Oto Klempířovi a ředitelce kabinetu ministra kultury Barboře Šťastné na akademickou půdu, jsou pro nás od dnešního dne persony non grata,« kdy mezi signatáři výzvy je i děkanka DAMU Daniela Jobertová.
10. Dlažební kostka, kterou režisérka Kateřina Dudová hodila směrem k budově dolní komory Parlamentu v době projednávání návrhu zákona je spíše symbolem pro násilné občanské nepokoje ve státech jižní Evropy než v českých kotlinách. Jsou snad nezvládnuté emoce režisérky Dudové předzvěstí hledání dalšího mrtvého studenta, alias Martina Šmída, sloužící k pádu současné vlády?
11. Zatímco Německo, Francie, Itálie a další státy jsou v současné době zmítány masivními nepokoji, kdy náměstí zaplňují miliony nespokojených především mladých lidí, frustrovaných ze současného stavu kapitalismu ve svých zemích, z obrovského zadlužení, z toho, že se nedostává financí na školství, zdravotnictví, bydlení, sociální služby apod., navyšují se zbrojní výdaje a vytváří se hysterie válečného konfliktu s Ruskou federací, tak v ČR především pro generaci Z zůstává největší výzvou otázka zachování status quo veřejnoprávních médií. Neměly by právě tyto problémy být inspirací pro Milion chvilek?

Věřím, že současná vláda ustojí současné tlaky a zákon prosadí, neboť problém veřejnoprávních médií zdaleka nespočívá jen ve způsobu jejich financování. Česká televize potřebuje zásadní reformu, otevření širšímu spektru názorů a skutečnou veřejnou kontrolu. Televize i při změně financování nesmí stejně jako doposud sloužit coby tlampač názorů lidí pracujících uvnitř televize, často označována jako výkladní skříní propagandisty Josefa Goebbelse. Nesmí být nástrojem vlivových skupin, kterým v žádném případě nejde o svobodu, nezávislost či službu, ale o udržení svého postavení. Držíc se zuby nehty neváhají pro to využít části společnosti k občanským nepokojům.

Miroslav Kavij