Zatímco v uplynulých měsících byly všechny oči upřeny na Bagdád, odkud přicházely zprávy o nejnovějším vývoji jednání o sblížení mezi Teheránem a Rijádem, ukázalo se, že Peking je místem, odkud přicházejí zprávy o snižování napětí mezi Íránem a Saúdskou Arábií a o znovuotevření velvyslanectví, což svědčí o rostoucím postavení Číny na Blízkém východě a naopak.
Důvody pro obnovení Íránsko – Saúdských vztahů
Vztahy mezi Íránem a Saúdskou Arábií prošly od vítězství islámské revoluce v roce 1979 mnoha vzestupy a pády. Přestože v krátkých obdobích došlo ke zlepšení vztahů díky snahám o deeskalaci, vzhledem k rozporuplné povaze obou politických systémů, měla negativní role USA vždy svůj nepříznivý dopad, což znovu vyvolávalo napětí a krizi ve vztazích mezi Teheránem a Rijádem.
Probíhající transformace světového řádu a její geopolitické důsledky pro Blízký východ však přiměly Írán a Saúdskou Arábii k řešení vzájemných sporů ve snaze zlepšit status quo v bilaterálních vztazích a na Blízkém východě. Ke sblížení došlo s ohledem na řadu skutečností:
Zaprvé, omezení regionálního vlivu USA bude pro blízkovýchodní mocnosti přínosné, pokud budou schopny řídit regionální trendy a procesy.
Za druhé, současně s rychle se rozvíjejícími mezinárodními změnami došlo k nárůstu separatistických hnutí v regionu, což není v zájmu žádné z regionálních mocností.
Zatřetí, ačkoli podepsání Abrahámských dohod vedlo k normalizaci vztahů některých arabských zemí s Izraelem, zároveň pro ně představovalo výzvu, mezi něž patří i otázka, kterou si klade arabská veřejnost, proč k takové normalizaci nedochází mezi muslimskými arabskými státy a Íránem.
Za čtvrté, rostoucí role Číny na Blízkém východě změnila rozložení sil, což samo o sobě změnilo atmosféru vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií.
A konečně, obecně se zdá, že bez ohledu na své rozdíly se Teherán a Rijád shodují v tom, že region by neměl být centrem konfliktů a krizí.
Nicméně vzhledem k existenci mnoha historických případů a problémů mezi Íránem a Saúdskou Arábií vyžadovala příprava půdy pro dohodu o obnovení normálních vztahů mezi oběma stranami silnější katalyzátor. Zatímco Irák položil základy pro dialog a dohodu mezi Teheránem a Rijádem, Čína měla díky svým příznivým vztahům s oběma stranami a vysokému mezinárodnímu postavení větší váhu pro pomoc při uskutečnění diplomatického procesu.
Rozdíly mezi přístupy Číny a USA na Blízkém východě
Předpoklad, že by Čína opakovala stejně nákladnou a chybnou politiku Spojených států vůči Blízkému východu v posledních čtyřech desetiletích, je od základu mylný.
Nákladné finanční a humanitární intervence USA na Blízkém východě sice vedly k nahromadění peněz na bankovních účtech omezeného počtu amerických kapitalistických výrobců zbraní, ale oslabily mezinárodní postavení Washingtonu.
Blízký východ je znám jako region se složitými zájmy, strastmi a výzvami. Využití konfliktů, rozporů a rozdílů mezi vládami sice může přinést rychlý, ale krátkodobý politický prospěch, bude však doprovázeno zvýšenými ekonomickými a politickými náklady. Zdá se, že Čína není ochotna zkoušet politiku, která se již ukázala jako chybná.
Současná spolupráce Číny s Íránem a Saúdskou Arábií, nebo dokonce potenciál země sblížit obě strany, může dokonce připomenout recidivu Nixonovy doktríny, která v období studené války považovala Saúdskou Arábii a Írán za »dva pilíře« regionální stability.
Pro Čínu neexistuje na Blízkém východě žádná utilitární motivace a cíl. Za současných okolností se v podstatě zdá, že pozitivní vyvažování je hlavní politickou motivací, která stojí za vzorcem chování Číny vůči Blízkému východu.
To se děje v době, kdy se Spojené státy snaží po přijetí kompetitivního přístupu k Číně vykreslit Peking jako společného nepřítele a hrozbu nejen pro Blízký východ, ale i pro Západ. Jedná se o stejnou strategii, kterou Washington již uplatňuje vůči jiným státům, jako je Írán a Rusko.
Důvěryhodnost Číny na Blízkém východě
Ve skutečnosti není napětí na Blízkém východě něčím, co by sloužilo zájmům Číny.
Blízký východ, jakožto důležitá strategická křižovatka obchodních cest a námořních tras, která spojuje Asii s Evropou a Afrikou, je považován za důležitý pro budoucnost čínské iniciativy Pásmo a stezka.
Podle odhadů obchod Číny s Blízkým východem v posledních letech výrazně překonal obchod Spojených států s tímto regionem. V roce 2021 činila hodnota čínského dovozu z Blízkého východu 130 miliard amerických dolarů, zatímco nákupy USA z tohoto regionu dosáhly 34 miliard dolarů. Kromě toho čínský vývoz do regionu ve stejném roce činil 129 miliard dolarů, což je o 81 miliard dolarů více ve srovnání s údajem týkajícím se amerického zahraničního exportu určeného pro Blízký východ, který činil 48 miliard dolarů. Díky ekonomicky orientovanému přístupu Pekingu dosáhla v roce 2021 hodnota čínských investic ve státech Blízkého východu rovněž impozantní hodnoty 330 miliard dolarů.
V podstatě lze říci, že snaha vyhnout se jakémukoli růstu napětí je vzorcem chování Číny vůči Blízkému východu a země má k tomuto účelu potřebné nástroje a důvěryhodnost. Čína udržuje rostoucí hospodářské vztahy se všemi regionálními aktéry, což vede také k nárůstu politického vlivu Pekingu v těchto zemích, ačkoli tento politický vliv nevyužívá ve větší míře.
Například pokud jde o vztahy mezi Íránem a dalšími regionálními zeměmi, Peking má dobré vztahy s oběma stranami a na rozdíl od Spojených států může místo toho, aby prohluboval rozpory a snažil se o hru s nulovým součtem, pomoci rozšířit spolupráci mezi zeměmi a vytvořit hru s pozitivním součtem.
V současné době se Čína, aniž by usilovala o vměšování, ukazuje jako skutečné ztělesnění »stabilizační mocnosti«, což je obraz, který se Spojené státy po desetiletí snažily prezentovat vedením válek a intervencí.
Abas Aslani
Abas Aslani je generálním ředitelem významných íránských anglických novin Iran Daily, má doktorát ze severoamerických studií na Teheránské univerzitě a je odborníkem na íránskou zahraniční politiku.