Souhra tradičního a moderního obohacuje život čínských etnických menšin

Obyvatelé etnika Lahu ve vesnici Laodabao dlouho pěstovali zpěv a tanec pouze jako formu zábavy, ale nyní jejich umělecký talent přináší kdysi chudé vesnici nečekané bohatství.

Vesnice ležící v hornaté oblasti Pu’er v provincii Jün-nan na jihozápadě Číny byla dříve sužována chudobou a ještě před deseti lety žilo zhruba 80 % jejích obyvatel pod hranicí chudoby.

Tváří v tvář těžkostem poskytovala vesničanům útěchu hudba. Když ve vesnici chyběla elektřina, která by ji v noci osvětlovala, scházeli se u ohně, kde zpívali, tančili a hráli na hudební nástroje.

Li Na-luo, které je nyní 39 let, se v dětství naučila hrát na kytaru a občas se svým otcem jezdila vystupovat mimo vesnici. Motivována čínskou kampaní na zmírnění chudoby se Li v roce 2013 ujala vedení a založila uměleckou společnost, do které zapojila více než 200 vesničanů různého věku s cílem zlepšit jejich příjmy.

Od svého založení vystoupila společnost ve vesnici při více než 960 příležitostech před více než 153 000 návštěvníky a vydělala více než 4,75 milionu jüanů (asi 688 750 amerických dolarů).

Předvádění kulturních písní a tanců návštěvníkům z celé země se pro vesničany stalo běžnou rutinou a svá vystoupení přenesli i na pódia ve velkých čínských městech a dokonce i v zahraničí.

»Někdy, když pracuji na farmě, mi najednou zavolají a požádají mě o vystoupení. Pak spěchám domů a oblékám si kostým. Jakmile je zpívání hotové, vracím se na pole pracovat,« řekl Li Š‘-kchaj, otec Na-luo

Proměna, kterou vidíme v Laodabao, je společným jevem v Pu’eru, pohraničním městě obývaném 26 různými etnickými skupinami. V průběhu modernizačního úsilí Číny etnické menšiny znovu objevují své tradice a vytvářejí lepší život využitím svého jedinečného rozvojového potenciálu.

Čerpání síly z minulosti

Pro vesničany jsou jejich tradice tím, co je činí jedinečnými, a poskytují jim komparativní výhodu při přijímání tržního hospodářství.

Banli, další vesnice etnické menšiny Lahu v Pu’eru, proměňuje svou osobitou taneční kulturu v neocenitelný turistický potenciál.

Vesnice má nyní vlastní uměleckou skupinu, která je proslulá »houpavým tancem«, tradičním tancem Lahu, jehož pohyby jsou popisovány jako jemné, ladné a ladné, ale také s určitým napětím.

Čína zažívá boom venkovské turistiky, protože mnoho obyvatel měst se rozhodlo navštívit venkov, aby poznali jednodušší životní styl. Živelné tance a hudba, stejně jako tradiční architektura Lahu v Banli, lákají zvědavce z blízkého i vzdáleného okolí.

Vesničanka Ke Na-s‘ se v roce 2021 vrátila do Banli, aby zde provozovala kavárnu po ukončení studia na vysoké škole. Kavárna, postavená ve tvaru kůlového domu, jakéhosi tradičního obydlí místních Lahuů, se sama o sobě stala turistickou atrakcí.

»Během nedávných svátků jara byla kavárna plná zákazníků a denně vydělávala kolem 4000 jüanů,« řekla 25letá kavárnice.

Kromě využití etnických kultur objevila společnost Pu’er také nové příležitosti vyplývající z tradičního pěstování čaje.

V pohoří Jingmai, které je známé svými lesy starých čajovníků, považují místní etnické skupiny, jako jsou Blangové a Daiové, čaj za nedílnou součást svého života již od pradávna. Místní obyvatelé zde stále udržují starobylý způsob pěstování čaje, který se vyznačuje zvláštním mnohovrstevným ekosystémem.

Starobylé čajové lesy nyní září novou vitalitou, protože mladé generace přicházejí s novými myšlenkami zaměřenými na lepší rozvoj čajového průmyslu v této oblasti.

Osmatřicetiletá Sian Kung založila v roce 2010 ve své rodné vesnici Ťing-mai zemědělské družstvo. Později založila společnost, která sdružuje družstvo, továrnu na čaj, ubytovnu a obchod.

Čajové zahrady v rámci družstva dnes pokrývají plochu více než 9000 mu (600 hektarů) a produkují více než 200 tun čaje ročně, což pomáhá téměř 500 domácnostem zvýšit příjmy.

Do této ligy se přidalo více vesničanů, kteří zakládají družstva, továrny na čaj a ubytovny. Někteří z nich rychle dohánějí novou módu – prodávají čaj prostřednictvím živého vysílání nebo sdílejí podrobnosti o svém životě a práci na sociální síti WeChat.

»Čajová hora je nejcennějším dědictvím po našich předcích a je povinností našich mladých lidí ji chránit a dobře využívat,« řekla Sian Kung.

Lepší budoucnost s dědictvím

Pro místní obyvatele nemusí být jejich tradice a snaha o modernitu v rozporu.

Díky modernímu rozvoji se jejich jedinečné kultury stávají modernějšími a mají lepší přístup k okolnímu světu, což vdechuje nový život dědictví starých etnických kultur.

Ve vesnicích Banli a Laodabao se díky dodatečným příjmům z kulturní turistiky obnovil zájem o staletou hudbu a řemesla.

Čtyři nově vzniklé soubory v Banli, které se skládají z 200 vesničanů, kteří se stali tanečníky a hráči na rákosové trubky, vytvářejí nové choreografie, které vyprávějí příběhy o jejich každodenní práci a životě.

Li Na-luo v Laodabao má také nové poslání – vyškolit více zpěváků Mupamipy, lahuského eposu o stvoření, který nemá písemný přepis a je založen výhradně na ústním předávání.

Li se vydala přes hory, aby našla jednoho z mála starších zpěváků, který umí zpívat celou Mupamipu. Poté, co se Li naučila toto mistrovské dílo, učí nyní ostatní vesničany, jak epos reprodukovat ve sboru a skupinových tancích.

»Kvůli společenským změnám a potížím s dědictvím umí jen málo Lahuů zpívat plnou verzi písně Mupamipa. Snažíme se tento závažný nedostatek dědiců změnit,« řekl Li.

Rozmach moderního čajového průmyslu také přiměl místní obyvatele v oblasti Jingmai, aby znovu objevili moudrost svých předků a lépe chránili své staré čajové lesy.Před několika desetiletími začali vesničané ve snaze zvýšit výnosy hustě vysazovat čajovníky na terasách, říká 61letý Nan Kang z vesnice Mangjing, která se nachází na čajové hoře.

Vesničané nicméně zjistili, že čaj vypěstovaný na terasovitých pozemcích není tak dobrý jako čaj z prastarého čajového lesa, a tak se začali učit od svých předků, kteří pěstovali čajové keře, stromy a traviny, a přeměnili terasy na ekologické čajové zahrady.

Tato technika smíšené výsadby zajistila lepší rozdělení světla a živin a díky souhře lesní biodiverzity a biologické kontroly hmyzu se snížila populace škůdců a zlepšila kvalita čaje. Nyní je Jingmai známý svým vysoce kvalitním čajem, a to jak ze starých čajových lesů, tak z čajových zahrad využívajících tradiční způsob výsadby.

»Nyní lépe rozumíme učení legendárních předků Blangů,« uvedl Siung Deng-kuej, vědecký pracovník krajského muzea v Lancangu. »Náčelník říkal, že všechny poklady budou vyčerpány a že pouze čajový les neochvějně zajistí potomky.«

(Xinhua)