Vlády se více starají o vysoce postavené lidi než o přírodu, tvrdí docent Václav Ziegler

Václav Ziegler je znám jako jedinečný vypravěč a popularizátor přírody. Je jejím skutečným znalcem, jakožto docent obecné geologie o ní dlouhá léta přednášel vysokoškolským studentům. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a následně dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Vydal několik tematických knih a dodnes publikuje v řadě médií, včetně iportaL24.cz. Ptáte se, proč jsme si jej vybrali na víkendový rozhovor pro tento týden? Protože na přírodu se v dnešní době, kdy se skloňují lecjaká politická a společenská témata, poněkud zapomíná. A pokud si na ni někdo vzpomene, pak se »vymýšlejí různé Zelené úděly, které nejvíce dopadají na malé a slabší, než na ty velké, kteří z toho profitují« – to jsou slova, jež mj. zazněla v našem aktuální interview. Ale ono toho bylo mnohem a mnohem více!

Pane docente, starají se podle vás o naši matku přírodu současné vládní garnitury dobře, nebo byste jim něco vytkl?

Vytýkat se dá mnohé! A všem vládním garniturám, které zde v posledních letech byly. I té současné! Zdá se mi, po jejích posledních krocích, že se zaměřují spíše na určité lidi, vysoce postavené, a to kvůli kandidatuře ve volbách. A to i v rámci životního prostředí. Třeba kvůli Bečvě a její otravě. Je sice nedobré, že vyšetřování trvalo tak dlouho (možná, že bylo skutečně složité!), že soudní spory se vlečou a dosud, pokud vím, rozhodnuto není. Ale nejde jen o Bečvu.

Krajina je ničena liniovými stavbami – dopravní infrastruktura se tomu říká – a nízká, neefektivní výstavba zabírá čím dále více přírodních ploch. Zemědělství se specializuje už jen na rozsáhlé plochy, které ničí krajinu nejen pohledově, ale především přírodu, v níž klesá druhová rozmanitost. A to je zlé, protože na to doplácíme především my, lidé! A my se honíme za jakýmisi imaginárními povolenkami na vypouštění oxidů uhlíku a zatím k tomu ve velkém přispíváme válečnými akcemi, které uhlíku do ovzduší vypouštějí daleko víc. Hodně se mluví o elektromobilech, jak nám vylepší ovzduší. Ale už se nemluví o tom, že i ta elektřina se musí vyrobit a bude se jí muset vyrobit daleko více než dnes, protože spotřeba aut bude velikánská. A dnes většina světa vyrábí elektriku z fosilních paliv. Samozřejmě, že k ničení přírody přispívá velkou měrou i čilý obchod a převážení zboží velkými kamiony z jednoho konce světa na druhý a zpět. A nikdo to neřeší. Vládám zemí se do toho nechce a vymýšlejí se různé Zelené úděly, které nejvíce dopadají na malé a slabší, než na ty velké, kteří z toho profitují. Stejně, jako z těch válečných konfliktů.

A, máte-li, pane redaktore, na mysli zvláště chráněná území, tak i tady je to tristní. Ještě před třiceti lety existovala spousta malých dobrovolných organizací na ochranu přírody, a ty významně pomáhaly státním orgánům při skutečné a praktické ochraně přírody. A ta na ně nezapomínala. Dnes mnohé z těch organizací vyrostla politicky, a je-li třeba něco udělat rukama, tak ty ruce chybí. A, zdá se mi, že chybí i ta koordinace od státních profesionálních orgánů ochrany přírody. A chybí i peníze. Asi jdou na důležitější věci, alespoň z pohledu vládních garnitur, ve kterých je povědomí o přírodě asi takové, že nám slouží k rekreaci. Při nejlepším. Jinak by třeba naše lesy (a nejen lesy u nás) nevypadaly tak, jak vypadají.

Chová se i dnešní mladá generace k přírodě tak, jako svého času vy?

Dnešní mladá generace se žene za zážitky s adrenalinem. Obecně. Neříkám, že nejsou mladí lidé, které příroda upřímně zajímá a snaží se ji pochopit. A jdou za tím cílem, nehledě na oběti a čas, který tomu věnují. Stejně, jako se to dělo za mých mladých let. Ale bylo nás tehdy víc a snažili jsme se to ovlivňovat jinak, než jen přivazováním ke komínům či stromům. Zřejmě jsme o té přírodě věděli víc a zřejmě jsme měli i štěstí, že tehdejším představitelům nedělalo potíže představit si, jak příroda funguje. Dnešní mladá generace toho o přírodě moc neví. Žel, neví toho ani příliš o životě, neboť se jí snažíme před ním chránit. Neví nic o pořádné práci, o tom, jaké jsou vztahy v přírodě a na ně navazující vztahy ve společnosti. Hlavní jsou pro ni cizí jazyk, mobilní telefon a zábava. I studium bere většinou jako zábavu a je si vědoma toho, že to, co se učí, nemusí třeba už nikdy v životě potřebovat. A to se, k mé velké lítosti, týká i přírody.

Jak jako zkušený vysokoškolský pedagog hodnotíte úroveň současných osnov v přírodních vědách? A jaká je podle vás vzdělanostní úroveň dnešních studentů?

Na začátek bych chtěl říci, že současné osnovy výuky neexistují. Jsou to tzv. Rámcové vzdělávací programy, které se od jejich zavedení do našeho školství čím dále a více zjednodušují a někdy mám pocit, že tím směřujeme zpět do daleké minulosti, kdy za vrchol vzdělání lidu bylo považováno číst, psát a počítat, no do sta. Z hlediska přírodních věd je přímo trestuhodné snižování počtu výukových hodin přírodních věd na základních a středních školách až na 1 hodinu týdně. Na úkor přírodních věd získávají tzv. in-předměty, jako jsou angličtina (že bychom jim nerozuměli?, ale ano, jen lepší systém to chce!, a jen na okraj, je zajímavé, že když jeden přijede např. do New Yorku, tak tam nepotká zpravidla nikoho, kdo by mluvil česky, ale to jedete tam a tam byste ten jejich jazyk měli umět), počítače a politické a zpolitizované vědy, zejména politické situaci přizpůsobený výklad dějin, a různé politicko-výchovné projekty, které pomáhají mozku zbavit se přebytečných znalostí z matematiky, fyziky, chemie, geologie a biologie.

Matematika není ani mezi povinnými maturitními předměty. Přitom matematika a ostatní přírodní vědy pomáhají rozvoji myšlení, což asi není v současném zájmu. Upřímně, ale ani přemíra informací z vyučování in-předmětů nevede ke kýženému cíli. Stačí se zeptat na některé události, které se v minulosti staly, současných maturantů. Dočkáte se absurdních odpovědí. Je dobré, že existují osvícení učitelé, kteří rozšiřují vědomosti žáků a studentů z věd přírodních či matematiky. Ale jsou limitováni počtem vyučovacích hodin. Dříve byly časté exkurze do přírody i výrobních podniků, kde se žáci a studenti setkali s praktickým využitím svých znalostí. To bylo v nedávné minulosti odbouráno. Ale myslím si, že např. genderové otázky či politickou historii nebude budoucí stavař, geolog, řezník, chovatel krav či seřizovač strojů tolik potřebovat, jako ty základy matematiky, geometrie, fyziky, chemie či přírodopisu. Ústavy, které současné rámcové vzdělávací programy produkují, pokládám za naprosto zbytečné, ba přímo škodlivé vzdělávání budoucích generací.

Má naše společnost šetřit? Má. Je to nutnost. Tam bych začal. A nejen tam. Podobných zbytečných ústavů, organizací a jim podobných aktivit je v naší společnosti spousta. Že by byla vysoká nezaměstnanost? Nebyla by, vždyť mnozí řemeslníci, zdravotní sestry, pečovatelé o staré lidi, dělníci, pracovníci na polích a ve stájích se k nám dovážejí ze zahraničí. A úroveň dnešních studentů? Jako byla vždy, u některých, kteří jevili zájem, vysoká, kteří jevili nezájem, nízká. Spíše je to v procentech obou skupin. Dnes vysoce narůstá procento těch, kteří příliš zájmu nejeví. A je to škoda, česká společnost byla a dosud je dost vyspělá, a je vyspělá i na to, aby ten nezájem v zájem změnila, k čemuž je asi opravdu potřeba zavést opět učební osnovy.

Už jste se toho částečně dotkl, přesto tu otázku položím napřímo: co si myslíte o aktuálním nápadu EU, která chce, abychom jezdili od roku 2035 v elektroautech?

Evropská unie vychází v tomto pravděpodobně ze dvou předpokladů. Za prvé, že ropa či podobné látky jsou ve své podstatě konečné a že by se mohlo stát, že dojdou a jak tedy budou létat letadla, kterými se většinou přepravují úředníci těchto orgánů. Za druhé se lekají tzv. uhlíkové stopy, ale nadále se podporuje výstavba nových a nových silnic, dálnic a zvětšují se zemědělské a jiné stroje, které tu uhlíkovou stopu jen a jen zvětšují, včetně vytápění obrovských komplexů vybraných úřednických a výrobních profesí. A i úředníkům je zima, když se netopí. Přesto se však podporují velkoplošné projekty zemědělské velkovýroby, která má zasytit miliardy lidí, na úkor ostatní přírody.

Nechci se moc mýlit, ale myslím si, že ta elektroauta budou jezdit na elektřinu a ta se musí někde a z něčeho vyrobit. Při současném lidském vědění víme, že současné solární panely na to stačit nebudou. Co dál? Zatím nevíme. Ale víme, že ta auta na elektropohon jsou v současnosti tak drahá, že si je zdaleka nemůže pořídit každý. Či je jejich cílem snížit počet uživatelů aut, i těch na elektřinu? Budou jen pro bohaté? Budou bohatí a chudí? Vznikne nerovnováha? Určitě vznikne. V přírodě i ve společnosti (lidská společnost je jen jinou formou přírody) nastává při vzniku nerovnováh pnutí a pnutí se vyrovnává kolapsem. Chce to Evropská unie? Myslím si, že nechce, ale neví o tom. Neučila se to. Také nedostatek znalostí o přírodě. I společnosti. A je to let, co to bylo napsáno.

A navazuje to na ten druhý předpoklad Evropské unie – na uhlíkovou stopu. Že by vrcholné orgány nic nevěděly o fotosyntéze? Nechce se mi tomu věřit. Ale bláhově se možná domnívají, že není potřeba lesů a stromů vůbec. Že to všechno zvládnou kukuřičná a pšeničná pole. Nezvládnou. Klasy zrají a schnou. V té fázi dochází k největším horkům, červenec a srpen. A opět tu jsou nerovnováhy v přírodě i ve společnosti, neboť lidé horko nesnášejí. I v Africe. Přes den nepracují, ale vyhledávají stín. Stejně jako ostatní organismy. Opět neznalost přírody. A přírodním vědám ubíráme hodiny.

Upřímně – podle mne elektroauta lidi nespasí, budeme muset vynalézt něco jiného. Nebo se jich zřekneme úplně. Ale když z té ropy plyne spousta peněz. Ale jak budeme převážet chléb upečený v Berlíně třeba do Řecka? A staví se umělé ostrovy, které brzy pohltí stoupající hladina světového oceánu.

Souhlasíte s tím, že dochází k oteplování planety a že je to hrozba? Nebo máte opačný názor jako bývalý pan prezident Klaus?

Můj názor je mnohem bližší názoru pana prezidenta Klause. K oteplování planety Země došlo v jejích dějinách, pohybujících se v času asi 4,5 miliardy let, už mnohokrát. V té chvilce, která je zatím dána člověku na jejím povrchu, zatím k tak »katastrofálnímu« oteplení, kromě konce zatím poslední doby ledové, nedošlo. Ano, byly tu výkyvy, kdy bylo chladněji (což vyvolávalo často hladomory a revoluce – opět porušení rovnovážného stavu v přírodě a společnosti), kdy tepleji (rozvíjela se kultura a lidé měli v hrnci na kamnech své »kuře«), ale zatím k celoplanetární katastrofě nedošlo. A zejména v 19. a 20. století bylo, díky průmyslové revoluci všude zakouřeno až hrůza. A ledovce netály. Také lidé do těch hor na ledovce lyžovat nejezdili. Ani císař pán či Napoleon. Ale vlastně on se také prohlásil císařem, že? Oteplování ovšem hrozba je. Pro mnohé z nás, kteří se nedokážou představit svůj život bez toho, že budou jezdit na hory lyžovat. Číst neumí, přemýšlet také ne. Jen ráno nahoru a pak dolů a znova a znova… Do zblbnutí. Možná, že větší hrozbou, způsobenou člověkem, je jeho nevhodné zemědělské hospodaření na planetě, včetně výsadby plantáží palmy olejné a dalších podobných plodin.

Pan prezident Klaus má správný názor v tom, že člověk planetu neovlivňuje tak, že by vytvářel např. »katastrofální oteplení«, neboť tato hrozba je souběhem především přírodních zákonitostí a člověk k tomu sice přispívá svou »troškou do mlýna«, ale zásadně Zemi neohrožuje. Aby však bylo učiněno pravdě za dost, je třeba, aby se lidé více zajímali o přírodu a její zákonitosti, a to už začíná zrozením člověka a v tomto směru by ho měla formovat rodina a škola. Jako se to ve velké většině stalo mé generaci.

A jestliže dojde k vymizení lidské populace v souvislosti s její hloupostí, což se může lehce stát, neboť lidská populace závisí na rozumu či nerozumu nemnohých jedinců a mase těch, kteří jejich názory rozšiřují, Země bude existovat dále další miliony či miliardy let.

Je náhoda, že dochází k tolika přírodním katastrofám, jakými jsou v poslední době zemětřesení, tsunami, nebo v našich podmínkách povodně, tornáda či obří požáry?

V podstatě nikoliv. Naši dobu, těch pár let, co na Zemi člověk žije, můžeme označit za dobu zvýšené tektonické činnosti, která je vyvolána samotným pohybem Země a dalších vesmírných těles a v důsledku toho pohybem hmot uvnitř naší planety, díky nimž dochází k pohybu zemských desek, což na povrchu planety vyvolává zemětřesení či výbuchy sopek a bezesporu to působí i na vodní masy oceánu a působí to i změny v atmosféře. Planeta zkrátka žije svůj život, který člověk zatím, a buďme rádi, nedovede ovlivnit.

Pokud jde o povodně a obří požáry u nás, hledejme za tím lidskou činnost. Špatně založené lesy, velké plochy polí, špatné chování v přírodě (pokud bylo zveřejněno, tak požár v Labských pískovcích způsobili turisté; jinde na světě zase vypalují farmáři trávníky, podle nich neplodné, a oheň se jim vyjme z rukou atd.). Zase vše vychází z neznalosti nebo špatné znalosti zákonitostí přírody.

Tornáda – projev poruch atmosférických mas vychází opět z toho, jak špatně známe přírodu a jak s ní špatně zacházíme. Nebylo by od věci, kdyby takové menší tornádo prošlo hlavami těch, kteří rozhodují. Aby jim vyčistilo mysl a dalo prostor pro nové znalosti a myšlenky, které by vedly k pochopení toho, co se kolem nás děje. I lidská společnost je jen součástí zemské přírody a nemůže se vymanit z přírodních zákonů. Na rozdíl od těch, co si dává sama.

Co je největším otazníkem či dokonce problémem současné geologie a mineralogie jako vědy?

Zdálo by se, že toho víme hodně o vědách o Zemi. Ne však tolik, kolik bychom si přáli. Zkoumání nitra Země, to je úkol na mnoho let či století, možná po celou dobu existence lidstva. Na něj se zaměřují geofyzika a geologie. Ale obě vědy se zaměřují také na rizika, která vznikají pro lidskou společnost na zemském povrchu – na rizikové geofaktory, které způsobuje samotné složení zemského povrchu či nitro Země v dosahu našich měřících přístrojů, či na lidskou činnost, která ta rizika vyvolává a uvádí v činnost, na různé ty sesuvy hornin, degradace půd, na nevhodnou stavbu objektů, na nevhodné úpravy vodních toků atd. a zaměřuje se na vytváření map tzv. georgik v krajině. Důležitou do budoucna bude i poznání fungování různých typů půd ve spolupráci s biology, protože nelze do nekonečna přehnojovat pozemky umělými hnojivy a ničit různými jedovatými postřiky či dusíkem.

V oblasti mineralogie a ložisek nerostných surovin bude nutné, aby člověk buď nacházel nové nerostné suroviny, či jejich náhrady, aby byla uspokojena poptávka pro lidskou činnost na planetě, ale v takové míře, rozsahu a složení, aby to neohrožovalo život biologický i život planety jako vesmírného tělesa.

V oblasti paleontologie bude důležité studovat změny fosilních ekosystémů a jejich příčiny, abychom se mohli, pokud to bude jen trochu možné, katastrofickým událostem, i když už dnes víme, že většinu jich nebude možné ovlivnit, tak abychom se jim dokázali třeba jen pasivně vyhnout.

Popisovat a vypočítávat vše, co geology, geofyziky, hydrology, ložiskáře, paleontology a další geologické profese zajímá a z čeho má výhody celá lidská společnost na planetě, to je mnoho otázek, ale ještě jednu zmíním. Tou je a zřejmě ještě dlouho bude vznik života na Zemi a čas, kdy se to stalo. Do řešení této otázky se musí zapojit vedle geologických profesí i biologové, chemici, fyzici, matematici a možná i filosofové, a je to úkol nejen důležitý, ale, jak se zdá dnes, i neřešitelný, ale lidská mysl nezná odpočinek, jak praví básník, a bude zkoumat, ověřovat, experimentovat, ptát se a dumat i o této kardinální otázce.

Ať končíme pozitivně, kam do naší přírody byste v prvé řadě vzal své nové přátele ze zahraničí? Který výlet byste jim zorganizoval jako první?

V nedaleké minulosti za mnou jezdili četní kolegové a přátelé z ciziny, abychom diskutovali a probírali mnohé vědecké otázky. Byli rádi, když jsem jim ukazoval naši krásnou přírodu, její rozmanitost, kterou opravdu obdivovali, ale také varovali před tím, abychom si ji nenechali zničit. A, snad mi všichni prominete, když jsem jim chtěl ukázat českou geologii v kostce, tak jsem je brával do Železných hor, které jsou takovou zmenšeninou Českého masivu, a když jsem jim chtěl ukázat krásu naší přírody, směřovaly naše kroky do Českého ráje a Podkrkonoší, a když jsem jim chtěl ukázat českou pohostinnost a šíři naší duše, brával jsem je do Městečka na okraji tzv. České Sibiře. Ale, často přijížděli a věděli, kam by se chtěli jít a na co podívat. Chci tím říci, že naše příroda a krajina je stále zatím úžasná a krásná a líbezná, a také i vědecky bohatá. Škoda, kdybychom ji chtěli zničit v rámci globalizačních cílů.

Petr Kojzar