Ačkoli to tak při pohledu na mnohé naše politiky nevypadá, český národ je nesmírně úspěšný a šikovný. A nejen díky »všeumělovi« Járovi Cimrmanovi se naši předkové zapsali do světových dějin jako vynálezci. Vybrali jsme deset nejznámějších objevů, které dali světu Češi…
Oblouková lampa
Zlomová návštěva pařížské světové výstavy v roce 1878 přivedla českého technika, průmyslníka a vynálezce Františka Křižíka na myšlenku zdokonalení Jabločkovovy svíčky, jednoduché obloukové lampy, jejíž životnost zkracovalo nerovnoměrné spalování uhlíků. Automatické magnetické seřizování uhlíkových elektrod si Křižík nechal patentovat a na další světové výstavě v roce 1881 za něj obdržel zlatou medaili, jedinou pro Rakousko-Uhersko. Triumf obloukovek netrval dlouho, během několika let je vytlačily praktičtější Edisonovy žárovky, přesto si z prodeje patentu mohl Křižík v Plzni založit vlastní elektrotechnickou dílnu. V roce 1884 přesídlil do Karlína a jeho továrnička se z původních sedmi zaměstnanců rozrostla až na několik stovek pracovníků. Kromě obloukových lamp vyráběla dynama, zařízení pro malé elektrárny či pro elektrické osvětlení obcí a domů.
Bleskosvod
Svět předběhl také český premonstrátský kněz Prokop Diviš. Neříkal sice svému zařízení, bez něhož si dnes neumíme představit vybavení žádného domu, »bleskosvod«, nýbrž »meteorologický stroj«, ovšem světově uznávaného vynálezce Benjamina Franklina předběhl o šest let. Sestrojil jej totiž v roce 1754, kdežto americký politik a přírodovědec až roku 1760. Základem Divišova přístroje byl na 15 metrů (později 41,5 metru) vysokém stožáru komplikovaný železný kříž, v jehož středu a na konci ramen bylo 12 kovových krabic s železnými pilinami, z nichž trčelo 400 kovových hrotů. Konstrukce byla třemi kovovými řetězy vodivě spojena se zemí. Krabice měly jako leydenské lahve vysát elektřinu z mračen, a tím předejít bouřce.
Ruchadlo
Vylepšený pluh, který půdu nejen obracel, ale také kypřil, mísil a drobil, vynalezli v roce 1827 bratranci Veverkové. Starší z nich, kovář Václav Veverka, se narodil 10. prosince 1790. Jejich nástroj, nazvaný ruchadlo, usnadnil práci tisícům zemědělců a časem se rozšířil nejen v českých zemích, ale i v zahraničí. Svým tvůrcům, neznalým patentního práva a postrádajícím podnikatelského ducha, však profit nepřinesl a později se stal předmětem sporů o autorství. Ještě za jejich života se o úřední uznání jejich vynálezu neúspěšně pokusil novinář a básník Josef Jaroslav Langer, ale oficiálně prosadit autorství bratranců Veverkových se povedlo prosadit až v roce 1883.
Lodní šroub
Ač povoláním lesník, zařadil se chrudimský rodák Josef Ressel (1793-1857) mezi přední průkopníky nového pohonu lodí, který nahradil kolesový mechanismus, nevhodný zejména pro plavbu na moři. Lodní šroub znamenal zásadní obrat v rozvoji námořní paroplavby první poloviny 19. století. Svému vynálezci však přinesl zklamání. Ressel se nedožil ani jeho většího využití ani přiznání svého prvenství, neboť se stejným objevem jsou vedle dalších spojováni i Francouz Louis Frédéric Sauvage či Angličan Francis Pettit Smith. Částečné satisfakce se Resselovi dostalo až v roce 1865, kdy mu prioritu přiznala Akademie věd ve Washingtonu. Za svůj epochální objev se tak, jako mnozí jiné vynálezci, dočkal uznání až po smrti.
Kostkový cukr
Také kostkový cukr se začal vyrábět v Čechách, ovšem jeho »otcem« je Švýcar – ředitel rafinerie cukru v Dačicích Jakub Kryštof Rad. V první polovině 19. století se cukr prodával pouze v homolích. A nápad na inovaci přišel podle legendy ve chvíli, kdy se Radova manželka Juliana při sekání cukrové homole zranila. Její muž nelenil, nechal vyrobit mosazné mřížky se čtvercovými otvory, do nich nasypal vlhký moučkový cukr, který vylisoval a několik hodin sušil – a kostkový cukr byl na světě. Na podzim 1842 manželku obdaroval balíčkem s 350 bílými a růžovými kostkami, v lednu 1843 získal na jejich výrobu patent a na podzim téhož roku je začal v Dačicích vyrábět pro trh pod názvem čajový cukr (Thee-Zucker) či vídeňský kostkový cukr (Wiener Würfelzucker).
Polarograf
Polarografie, dodnes používaná metoda analýzy roztoků, vděčí za svůj objev i následné rozšíření Jaroslavu Heyrovskému. Jeden ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny na ni přišel v únoru 1922 při pokusech s roztokem chloridu sodného. Základem polarografie je rtuťová kapilára, ponořená do elektrolyzovaného roztoku spolu s další, srovnávací elektrodou. Měří se pak závislost elektrického proudu na napětí, podle níž se určí jak látka, tak její koncentrace v roztoku. Prvotní Heyrovského metoda však byla zdlouhavá, každé napětí totiž bylo nutné nastavit ručně, příslušné proudy jednotlivě odečítat a výsledky bod po bodu zanášet do grafu. Už v roce 1924 ale sestrojil první zařízení, které dokázalo polarografické křivky zaznamenávat automaticky a které nazval polarograf. Analýzy roztoků tak místo hodin zabraly jen pár minut a polarograf se rozšířil do celého světa i do řady dalších oborů.
Semtex
Nejznámějším produktem české chemie je známá plastická trhavina Semtex. Využívá se jako komerční trhavina, při demolicích a pro vojenské účely. Vydrží při teplotách od -40 až do +60 stupňů Celsia, je voděodolný a proslul díky své špatné zjistitelnosti i až dvacetileté životnosti. Semtex přivedla na světlo světa semtínská společnost Explosia. Továrna na výbušné látky vznikla na pardubickém předměstí pro potřeby tehdejší československé armády v roce 1920 a svoje původní zaměření si uchovala až do současnosti. Dnes už ale výroba slavného semtexu tvoří jen zlomek z celkové produkce firmy, která se zaměřuje zejména na střelné prachy a trhaviny pro vojenské a stavební účely.
Remoska
Za vznikem remosky stojí elektrotechnik Oldřich Homuta. Ten v 50. letech navštívil Švédsko, kde si všiml elektrického hrnce, který sice uměl vařit, ale ne péct. Po návratu do Československa proto spolu s dalšími dvěma kolegy vymysleli inovaci tohoto spotřebiče. První prototypy budoucí remosky vznikly v letech 1953 až 1955. Název dostala pečicí mísa podle podniku elektrovýroby Remos (Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis). A i když s existencí měla už párkrát na kahánku, hospodyňky na ni dodnes nedají dopustit. Práci s remoskou totiž zvládne každý, do mísy stačí dát příslušné suroviny, přiklopit topné víko a o nic dál se moc nestarat. V troubě se připravují nejrůznější zapečené pokrmy, brambory nebo těstoviny, škála jídel je ale široká: od zeleniny, přes maso až například po bábovku. Ve Velké Británii získala na počátku 21. století titul Vynález roku.
Kontaktní čočky
V roce 1952 se uznávaný chemik, profesor Otto Wichterle, vracel vlakem z Olomouce do Prahy. Spolu s ním seděl v kupé muž, jenž si četl oftalmologický magazín. Podle jedné verze Wichterle zahlédl v časopise článek pojednávající o tantalových očních náhradách, přičemž jej napadlo, že by plast tomuto účelu posloužil lépe nežli kov. Podle jiné varianty příběhu si muž Wichterlemu postěžoval na problémy spojené s nošením tvrdých kontaktních čoček. Buď jak buď, myšlenka využit polymery v očním lékařství byla na světě. Úkolu nalézt vhodnou hmotu se ujal Wichterleho asistent Drahoslav Lím. Po řadě pokusů se mu skutečně podařilo vyvinout čirý, aspiku podobný hydrogel. Patent na technologii výroby měkkých kontaktních čoček sice z Wichterleho boháče neudělal, ale netřeba dodávat, že o jeho využití byl ve světě vždy velký zájem.
Robot
Češi obohatili svět i mnoha dnes běžně používanými slovy. Z češtiny pochází například pistole, název amerického platidla dolar či asi nejznámější slovo, které zdomácnělo ve všech světových jazycích – robot. Poprvé se objevilo v divadelní hře Karla Čapka R.U.R. v roce 1920. Drama obsahovalo varování před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Samotné slovo robot, jež se rychle rozšířilo napříč modrou planetou, však údajně pochází od Čapkova bratra Josefa, se kterým se autor radil. Karel původně navrhoval labor, zalíbil se mu ale Josefův návrh odvozený od slova robota. Nicméně ve světě bývá s neologismem spojován sám autor dramatu R.U.R. A není to tak dávno, co Japonci představili robota na počest Karla Čapka…
Marcela Špičková
FOTO – wikipedia.org/Rotareneg, CC BY-SA 3.0, pixabay, wikipedia.org/HTO, wikipedia.org/Pfc. Lukas J. Blom – usmc.mil, wikipedia.org/promo photo of Czech Nejedlý company (1930s) – Václav Gutwirth: Znásobené smysly, Prague 1943, wikipedia.org/Dějiny Československa, wikipedia.org/CC BY 2.5/Brosen
Každý národ má svoji cenu- globalisty „zlatého“ Davosu nebrat!
Sledujte @neCT24
Barevná revoluce 1989.
…………………
Rusové jsme s vámi.
Ukrajinský nacismus bude poražen, a nepomůžou mu žádné zbraně od Fialy a Černochové.
………. Sláma Ukravína ! Sláva Kokaina………..
Sledujte @neCT24
„Humanitární bombardování“