Evropská unie (EU) a Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) podepsaly společné prohlášení, v němž se poprvé zmiňuje Čína, a které uvádí, že »žijeme v éře rostoucí strategické konkurence« a že »rostoucí asertivita Číny a její politiky představují výzvy, kterým musíme čelit«.
Po zveřejnění tohoto prohlášení jsem okamžitě učinil prohlášení vůči NATO a EU a vysvětlil oběma blokům, že Čína nepředstavuje pro nikoho hrozbu. Čína ve skutečnosti sleduje mírovou zahraniční politiku a čínský rozvoj vojenských schopností je zaměřen pouze na zajištění vlastní bezpečnosti. Čína neposlala válečné lodě přes oceány, aby tam provedly vojenská cvičení, ani neprováděla průzkumné lety poblíž pobřeží jiných zemí. Čína se vyvíjí, aby si udržela své vlastní zájmy.
Peking je spíše znepokojen přítomností nebo rozšiřováním NATO v asijsko-pacifické oblasti, vzhledem k tomu, že zintenzivnilo své partnerství s Austrálií, Novým Zélandem, Japonskem a Jižní Koreou. Čína je odhodlána chránit své zájmy, pokud jde o otázky související s jejími základními zájmy, jako je tchajwanská otázka, což je pro Čínu krajní mez, jak jsem vysvětlil našim evropským partnerům. Pokud jde o tchajwanskou otázku, je třeba přísně dodržovat zásadu jedné Číny, která je politickým základem našeho vztahu s EU.
Někteří se možná diví, proč jsem měl úsměv na tváři na snímku pořízeném během mého nedávného setkání s náměstkem generálního tajemníka NATO Mirceem Geoanou. Zdá se to neobvyklé, ale naše stanovisko je takové, že chceme udržovat konstruktivní dialog s NATO a nemusíme vždy vypadat vážně.
Ale když mluvíme o vážných problémech, Čína může být docela tvrdá. Například poselství, které jsem předal NATO, je, že by se mělo držet své vlastní geografické oblasti, spíše než rozšiřovat svou vojenskou přítomnost v Asii a Tichomoří.
Při pohledu do budoucna jsou dvě oblasti, ve kterých bych chtěl dosáhnout určitého pokroku. První je politické prostředí v Evropě vůči Číně, které, musíme uznat, není v poslední době příznivé. Abychom tento problém vyřešili, musíme vysvětlit postoj Číny a vyprávět čínské příběhy evropskému publiku, což vyžaduje trvalé úsilí.
Druhou je posílení praktické spolupráce a dosažení hmatatelných výsledků. Mluvit je důležité, ale musí se to převést do činů. Hledáme oblasti, kde by mohly být snadno dosažitelné plody, které bychom mohli sklízet co nejdříve, jednou z nich může být investiční dohoda mezi Čínou a EU – výsledek sedmiletého vyjednávání mezi oběma stranami. Jakmile bude smlouva ratifikována a zavedena, výrazně posílí ekonomické zájmy obou stran.
Někteří však toto ekonomické téma zpolitizovali poté, co EU uvalila sankce na čínské představitele kvůli takzvanému »porušování lidských práv« a Čína následně zareagovala uvalením sankcí na některé zástupce EU. V důsledku toho bylo pozastaveno projednávání dvoustranné investiční smlouvy v parlamentu EU.
Jak jsem vysvětlil svým evropským partnerům, Číňané jsou praktičtí, a proto jsme přišli s možným řešením – současné zrušení našich sankcí. Tím by se odstranily překážky bránící ratifikaci investiční dohody parlamentem EU. Návrh je na stole a my upřímně doufáme, že dokáže vyvést situaci ze slepé uličky.
Čína a EU jsou klíčoví obchodní partneři. Význam našich ekonomik přichází se zodpovědností utvářet společné reakce na globální hospodářské a obchodní výzvy. Větší dvoustranná spolupráce mezi Čínou a EU v hospodářském a obchodním sektoru je ve společném zájmu.
Evropská strana vyzdvihla tři pojmy, aby definovala svůj vztah s Čínou: partnerství, konkurence a systémové soupeření. V dnešní době mají tendenci zdůrazňovat soutěžní a rivalitní složky, což má tlumící účinek na naši ekonomickou a vědeckou spolupráci.
Vzhledem k tomu, že Čína uvolňuje omezení na prevenci COVID-19, vydala EU doporučení týkající se uvalení omezení pouze na cestující z Číny, ačkoli varianty viru, které cirkulují v Číně, byly již nalezeny v Evropě. Jak jsem řekl svým evropským protějškům, spíše, než zacílení se na Čínu by EU měla věnovat více pozornosti nové variantě XBB.1.5, která se rychle stává dominantním kmenem ve Spojených státech.
Evropské vnímání Číny prochází změnami. Nicméně někteří představitelé EU mi řekli, že se budou držet strategické autonomie, že nedojde k žádnému oddělení mezi Čínou a EU a že plně chápou a respektují čínský postoj k otázkám, jako je ukrajinská krize. Tato slova považuji za povzbudivá.
Následně musíme využít tento široký a obrovský rezervoár dobré vůle vůči sobě navzájem a posílit vzájemné porozumění, což je oblast, na kterou se chci soustředit ve své práci. Abych podpořil naše společné zájmy, vysvětloval jsem na setkáních s mými evropskými partnery perspektivy Číny a řekl jsem jim, že Čína nevnímá Evropu jako soupeře, ale náš vztah vnímá pozitivně.
Jak řekl čínský prezident Si Ťin-pching: »Čína a EU jsou dvě hlavní síly pro světový mír, dva velké trhy pro světovou ekonomiku a dvě velké civilizace pro lidský pokrok.« Na oplátku doufáme, že EU dokáže vnímat růst Číny spíše jako příležitost než jako výzvu.
Fu Cong, vedoucí čínské mise při Evropské unii