Rakouský básník Stefan Zweig kdysi napsal, že »žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí«. Výrok samotný pochází někdy z období 20. let minulého století. Té době odpovídá i obsah. Zweig totiž o spojité nádobě viny a svědomí hovořit mohl, neb svědomí v jistém zásadním množství tehdy ještě existovalo. Dnes neexistuje. Obávám se, že ani v množství nepatrném, dokonce ani v tom pro vlastní potřebu. Na mysli mám samozřejmě ty, v nichž by se hnout mělo. Nehne se. Nepohne se ani onen lístek na stromě, jaké v nitru těchto lidí panuje »svědomostní« bezvětří…
Na druhou stranu – kdo z nás by si vzpomenul na konkrétního hajzla, v němž se kdy svědomí hýbalo, že? Já ani omylem. Přitom paměť mně slouží znamenitě.
Vezměte si takového Romana Janouška. Jo, myslím toho lobbistu, který vážně zranil člověka. Zfetovaný jak to prase. Ne, to není vulgární výraz, to je věrný popis reality. Dodnes ho slyším, jak po té tragické nehodě mluvil na kameru. Na to nemusím být z lékařské branže, abych na první dobrou poznala, jestli někdo takhle hovoří ve stresu nebo takříkajíc na kaši z chlastu.
Málem bych zapomněla, a snad abych se Janouškovi ještě omluvila, než mě jeho parta advokátů zažaluje – on přece nikoho vážně nezranil. Skutek mu nakonec překvalifikovali – z pokusu o vraždu, za který by mu hrozilo velmi sympatických 18 let, se stalo jen ublížení na zdraví pod vlivem návykové látky. Byl sežraný jako Dán – to je celé.
Vyfasoval 4,5 roku. Málo, ale aspoň něco. Během zhruba dvou a půl let za mřížemi se vykrucoval z trestu jako had a odvolával se na hlavu. Aby tomu dodal věrohodnosti, na rokováních kvůli předčasnému propuštění se producíroval v tankistické helmě, velmi podobné té Petra Čecha. Jenže bývalý gólman Chelsea tou kuklou po bezohledném zákroku na hlavu chránil sám sebe. I když Janeček vlastně taky – akorát že on ránu nedostal, ale dal. Autem. Stejně tvrdou, jakou inkasoval Čechíno. Paradox, viďte?
Když mu soud loni v únoru kvůli tzv. vážnému onemocnění trest přerušil, nelenil a na pokraji smrti se hned odjel rozloučit s kámoši do rakouských hor… Server irozhlas.cz k tomu tehdy uvedl: »Janoušek má podle posudků v hlavě implantát a údajně musí chodit o francouzské holi. Na snímcích, které server získal, ale táhne sáně a má na sobě lyžařské vybavení.« Třeba lyžoval jen jako – jako že nelyžoval, ale ve skutečnosti lyžoval, jenže novináři si ho s někým spletli… V tomhle kličkování tihle týpci chodit umí jako nikdo.
Avšak náš lobbista na hlavu vytrval, sázel do příslušných justičních míst jednu »hlavovou« zdravotní komplikaci za druhou, až ho nakonec pražský Městský soud předčasně propustil na svobodu. Navzdory tomu, že Obvodní soud pro Prahu 6 Janouškovu žádost o podmíněné propuštění minulý měsíc zamítl s tím, že se dostatečně nepolepšil. Lobbista se prostě nezapře nikdy. A Roman vždycky patřil k těm nejlepším!
Marie Krejčíková