Nechci umřít na válku

Jen krátkou dobu jsme si v pondělí ráno mohli přečíst na Seznamu sdělení Angely Merkelové týkající se začátku války na Ukrajině. Nepřímo se svěřila, že válku na Ukrajině způsobili Poláci a Pobaltské země. Připomněl jsem si ovšem ještě jedno její prohlášení. Přetiskly ho před časem snad všechny světové agentury. Šlo o Minské dohody… »už když jsme je podepisovali, věděli jsme, že je nedodržíme, jen jsme potřebovali získat čas k vyzbrojení Ukrajiny«. V roce 2022 (7. 12.) pro německý Zeit se vyjádřila znovu lapidárně: »Minské dohody z roku 2014 byly podepsány proto, aby Ukrajina dostala čas na posílení země. Byly pokusem dát Ukrajině čas. A Ukrajina také tento čas využila k tomu, aby se stala silnější, jak je vidět dnes. Ukrajina z let 2014–2015 není současnou Ukrajinou. Pochybuji, že v té době, tedy kolem roku 2015, by členské státy NATO byly schopny podpořit Kyjev v takové míře jako nyní.«

Takže, kdo je vlastně vinen? Poláci a Pobalťané nebo bývalá paní kancléřka a francouzský prezident Hollande, jenž také připojil svůj podpis v Minsku, nebo Vladimír Putin? Anebo Biden, jehož obvinil současný americký šéf Trump? Či studenoválečník Brit Johnson, jenž přímo v Istanbulu přesvědčil Volodymyra Zelenského, že válčit je líp, než podepsat mírovou smlouvu? A tak se válčí.

Není mezi těmi prohlášeními až příliš mnoho nejasného? Nejde však pouze o slova. Od roku 2022 se skutečně válčí. Statisíce zbytečných mrtvých a zničené hodnoty v miliardách, Evropa topící se v dluzích a plná utečenců. Nikdo se už nehlásí k zavdání příčiny a vše se počítá od rozběhnuté vojenské operace. Jenže, každá válka má svůj důvod, svůj počátek. Teprve pak lze na někoho ukázat prstem.

Zatímco na Ukrajině se tedy stále střílí, u nás se konaly volby. Šlo v nich mj. o podporu války, prý o Západ nebo o Východ, což ovšem bylo zcela jinak. Zvítězily jiné strany než dosud. Stejně západní jako ty před tím. Jen jemné nuance je od sebe dělí. Přesto se o tématu dále diskutuje. Podle prezidenta bychom prý měli např. naši muniční iniciativu zachovat. Dělá to z nás údajně významnou zemi světa. Nedodal, že ovšem takovou, která, když se přetrhne nit sebeovládání a začnou létat rakety nebo bojové drony, může být první na řadě. Odvety, pochopitelně, a nepomohou nám žádné antirakety a sliby o včasném varování. Může potěšit jen to, že jeden z nejvíce válkychtivých, plukovník Foltýn, to vzdal a rychle se šel skrýt do klidu hradní kanceláře.

Zda a jak budeme podporovat Ukrajinu v její válce s Ruskem, se neví. »Zda«, zřejmě ano, »jak«, to bych si nedovolil předpovědět. Budou-li členy vlády lidé z Okamurova týmu, pak věřím, že rozumný přístup zvítězí. Jinak, jakože se neumím modlit, bych si začal opakovat Otčenáš. Jenže Pánbíček nepomohl při holocaustu, nepomohl ani obětem trestných esesáckých komand u nás, ani těm desetitisícům mrtvých v Gaze, ani dětem, které jely do školy v autobusu po doněcké ulici těsně před SVO a dostaly plný zásah z děla legionu AZOV. Těžko by Bůh, když nepomohl jim, pomohl mně, pokud vůbec existuje.

Nevím, zda slova o munici a naší iniciativě byla nejdůležitější, která Petr Pavel vyslovil, když se svěřil s obsahem rozhovorů o nové vládě. Média je však vystrčila kupředu. Nechci se vyjadřovat, o čem to svědčí a jak to vypovídá o úrovni naší mainstreamové žurnalistiky. Pokud to ovšem byl sám pan generál, kdo…, pak raději budu mlčet, i když slovní urážka nejpomazanější hlavy zatím u nás není trestná.

Kdo začal nebo vyprovokoval válku na východě, stojí za to si připomínat při všelijakých iniciativách. Protože jen lidé moudří chápou, že rána pěstí – a válka je jistý druh rány pěstí, ještě nic nadobro nevyřešila. Jen odložila řešení. Po ní existuje čekání na příští hospodskou rvačku. A státy? Ty řeší své problémy mj. i válkou. A doba mezitím? Bývá proložena ústrky a denunciacemi. Teprve pak přicházívá období s mrtvými a zmrzačenými. Přitom válka většinou nemívá vítěze. Nebo ho má jen momentálního. Pouze odložila problém na další kolo a čekání na novou příležitost pro odvetu. Jen chytří jsou schopni takovou pravdu pochopit. Proto se musím zeptat: Jací jsme my uprostřed Evropy?

Já na rozdíl od pana generála generálů »nechci umřít na válku« (Stefan Zweig).

Jaroslav Kojzar