Vsevolod Bobrov, který se narodil před 100 lety, 1. prosince 1922, byl jedním z nejlepších ruských sportovců všech dob. Exceloval v ledním hokeji, hokeji s míčkem i ve fotbale a ve všech těchto sportech Sovětský svaz reprezentoval, navíc jako kapitán. Zúčastnil se letní i zimní olympiády. Je po něm pojmenována jedna ze čtyř divizí v KHL.
Rodák z Moršansku v Tambovské oblasti se s rodinou ve třech letech přestěhoval do Sestrorecku u Petrohradu. Sportovat začal v pěti letech, školu opustil již ve 13 letech a šel pracovat do továrny. Po vojenské službě vstoupil v roce 1945 do fotbalového klubu CSKA Moskva.
Jako fotbalista působil až do zranění v roce 1953, získal třikrát domácí mistrovský titul a nejlepším ligovým střelcem byl vyhlášen dvakrát. SSSR navíc reprezentoval na letní olympiádě v Helsinkách 1952.
Jako hokejista začal kariéru v roce 1953. Vynikal skvělou technikou, taktickým myšlením a především lehkostí při proměňování brankových příležitostí. Tento fenomenální střelec získal titul olympijského vítěze (1956), dvakrát titul mistra světa (1954 a 1956), šest titulů mistra SSSR a třikrát byl vyhlášen nejlepším ligovým kanonýrem. V sovětské lize patří k málu střelců, kteří mají průměr více než gólu na zápas. S hokejem skončil v roce 1957.
Po ukončení aktivní kariéry působil až do své předčasné smrti (zemřel 11. července 1979 na infarkt) jako trenér ledního hokeje (koučoval i reprezentační mužstvo, se kterým vybojoval dva tituly mistra světa) i fotbalu.
V květnu 1997 byl jako jeden z prvních uveden do nově založené Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a v anketě o nejlepšího ruského sportovce 20. století, jejíž výsledky byly zveřejněny v prosinci 1999, skončil za fotbalovým brankářem Lvem Jašinem a zápasníkem Alexandrem Karelinem na třetí příčce.
(čtk)