Proč ta šaškárna, když nového prezidenta už známe?

Každá pořádná kapela má svého předskokana. Aby se publikum správně nažhavilo na tu hlavní show. Mají ho, toho předskokana, svým způsobem i politici, i kandidáti na prezidenta. Přesněji řečeno – jeden z nich. Ten budoucí prezident. Petr Pavel. Oním předskokanem je šéf BIS Michal Koudelka, takto sice externí, avšak o to snaživější a oddanější agenturní spolupracovník CIA. Právě on tady má na starosti tu předvolební, předskokanskou show, které samotná kampaň nesáhne ani po kotníky. Ta bude jen naoko, poněvadž takhle to je zažité.

Musíme válčit proti Rusku a k tomu je záhodno získat přízeň obyvatelstva. Proto Koudelka shodil Koněva, nabídl kufřík s ricinem, spustil Vrbětice atd., apod. Dá se říct, že dnes je obyvatelstvo pro tento záměr již správně nadchnuto, pročež může na pódium vstoupit hlavní aktér večera – generál Pentagonu Petr Pavel. »Vojna s Ruskem musí bejt!« – jsou jeho první slova a dav freneticky skanduje »Pavel na Hrad«.

Kdyby volba prezidenta dopadla jinak, než Pavlovým dosazením na hradní stolec, byl bych překvapen. On je tímto americkým způsobem přípravy novým Havlem české politické scény.

Jeden rozdíl tu však přesto nacházím. Havel možná nebyl gauner z podstaty, a jeho původní představy, např. o další (ne)existenci NATO po zrušení Varšavské smlouvy, by tomu i nasvědčovaly. Kdežto Pavel jím z podstaty je, neboť z toho prapůvodního Havlova racionálna, byť vzalo za své hned poté, co bylo vysloveno, nemá ani píď. Havel možná chvíli věřil i tomu, že po listopadu se fakt všichni budeme mít lépe, než ho nadřízení vyvedli z omylu a on už pak začal mluvit takříkajíc jinou řečí. Ani o rozpadu Československa v disentu neuvažoval a Rusko vždycky respektoval jako velmoc, což mu nelze odepřít. Spíše přičíst k dobru. Alkoholu sice holdoval celý život, ale podle očitých svědků na Hradě o to více. Možná i kvůli neustálým návratům na startovní čáru… Hned o nich bude řeč. O těch nucených návratech. Na start.

Pavel zásadně nejde proti proudu, kudy se Havel (disident i Havel-prezident) přece jen tu a tam vydával. Sice byl vzápětí fofrem vrácen na startovní čáru, když mu Bílý dům jasně naznačil, že takhle ne, nicméně aspoň vykročil. Pavel kroky do neznáma, které by ho mohly ohrozit, nedělá zásadně. Nedělá je žádný takto precizně vyprofilovaný kariérista, svolný k čemukoli, jen když ho to vynese do vysněné pozice. Tou je nyní úřad prezidenta republiky.

Víte, kolik nás celá tahle předprezidentská šaškárna s jasně daným výsledkem bude stát miliónů? Hodně. Desítky určitě. Stovky velmi pravděpodobně. Na tohle peníze jsou. Pomyslnou O2 arénu přece musíme naplnit až po střechu, poněvadž víme, že zpitomělý občan si tam tu vstupenku koupí, i kdyby si na ni měl vypůjčit. Proč ho nepodpořit v jeho odhodlání spolupodílet se na rozpoutání světové války proti Rusku? Pavlové se pak budou zaštiťovat tím, že ten válečný masakr jim přece posvětili sami občané. A budou mít pravdu. Děsivou, ale nezpochybnitelnou. Bohužel.

Pavel Votruba