Mám na mysli zejména české novináře. To, že zkreslují situaci na Ukrajině a líčí českému publiku pochybné výhody pokračování války, která stále více připomíná válečný střet mezi Západem, vedeným USA, a Ruskem, jehož obětí je ukrajinský lid, mě už vůbec nepřekvapuje.
To, že velebí válku a pokud mluví o míru, pak jen proto, aby opakovali nesmyslné podmínky ukrajinského prezidenta pro mírová jednání s Ruskem. Podmínky, o nichž Zelenský hovoří, lze Rusku vnutit jen po jeho vojenské porážce a bezpodmínečné kapitulaci, která je v tuto chvíli vzdálená. A jen opravdu kolosální válečná prohra by mohla Rusku vnutit bezpodmínečnou kapitulaci… Prostě nový Brest-litevský mír.
Čeští publicisté, milovníci záměrů a názorů amerického deep state ale nezapomínají ani uprostřed devastujícího konfliktu na Ukrajině, který ničí životní úroveň českého obyvatelstva, na Čínu. Mimochodem, druhého největšího obchodního partnera České republiky. Na partnera, který Česku dodává levné spotřební zboží, které oceňují především lidé ze středních a nižších příjmových skupin. A těch u nás bude – jak známo – stále více.
V úterním článku známého sinožrouta a rusožrouta, Petra Fischera, v E15 pod názvem Scholz jede do Číny. Evropa může doufat, že se nevrátí rudě oblečen, je obsažena výzva k bdělosti vůči Číně. Fischer sice v článku nestraší čínskými tanky v Praze nebo v Berlíně, ale straší tak nějak obecně, že se nehodí s Čínou spolupracovat. U vzdělaného člověka s jistými ekonomickými znalostmi (jejichž úroveň nepřeceňuji) je překvapivé, že mluví de facto proti obchodní spolupráci mezi Německem a Čínou. Tato obchodní spolupráce totiž znamená obrovské a nenahraditelné možnosti odbytu německých výrobků a zboží na nedozírném čínském trhu (1,4 miliardy obyvatel).
A protože zejména v německých automobilech, které jsou vyváženy do Číny, existuje mnoho subdodávek, dílů a součástek z českých továren, Fischer vlastně útočí na odbyt produktů českého průmyslu. Rozebírá, jako by to bylo důležité, kdo za to může, že docházelo a dochází k tak úzké spolupráci německých a čínských společností. Blábolí nesmysly o »dobrodružné závislosti na Číně«.
Chci se pana Fischera a dalších »odborníků« na ekonomiku zeptat, co se stane, když Německo přestane vyvážet např. své automobily na čínský trh? Kam je bude vyvážet? A když Německo přestane s vývozem automobilů do Číny, což doufejme, nenastane, kde vidí naši sinožroutští »odborníci« možnosti odbytu těchto automobilů. Kromě toho je známo, že čínské automobilky se vyrovnávají velmi dobře s požadavky elektromobility a obecně jejich výroba aut kontinuálně roste. A tak eventuální výpadek dodávek aut z Evropy budou Číňané schopni zakrátko nahradit z domácích, čínských zdrojů. A nebo si vypomohou dovozem amerických aut…
Ideologické vidění světa možná vyhovuje americkému deep state, ale jsem přesvědčen, že není v českém národním zájmu. A není ani v zájmu českého průmyslu a jeho zaměstnanců.
Novináři, kteří se k takovému psaní proti českým národním zájmům snižují, by se měli stydět.
Jiří Paroubek
Proč si někteří novináři nevidí na špičku nosu?
Mám na mysli zejména české novináře. To, že zkreslují situaci na Ukrajině a líčí českému publiku pochybné výhody pokračování války, která stále více připomíná válečný střet mezi Západem, vedeným USA, a Ruskem, jehož obětí je ukrajinský lid, mě už vůbec nepřekvapuje.
To, že velebí válku a pokud mluví o míru, pak jen proto, aby opakovali nesmyslné podmínky ukrajinského prezidenta pro mírová jednání s Ruskem. Podmínky, o nichž Zelenský hovoří, lze Rusku vnutit jen po jeho vojenské porážce a bezpodmínečné kapitulaci, která je v tuto chvíli vzdálená. A jen opravdu kolosální válečná prohra by mohla Rusku vnutit bezpodmínečnou kapitulaci… Prostě nový Brest-litevský mír.
Čeští publicisté, milovníci záměrů a názorů amerického deep state ale nezapomínají ani uprostřed devastujícího konfliktu na Ukrajině, který ničí životní úroveň českého obyvatelstva, na Čínu. Mimochodem, druhého největšího obchodního partnera České republiky. Na partnera, který Česku dodává levné spotřební zboží, které oceňují především lidé ze středních a nižších příjmových skupin. A těch u nás bude – jak známo – stále více.
V úterním článku známého sinožrouta a rusožrouta, Petra Fischera, v E15 pod názvem Scholz jede do Číny. Evropa může doufat, že se nevrátí rudě oblečen, je obsažena výzva k bdělosti vůči Číně. Fischer sice v článku nestraší čínskými tanky v Praze nebo v Berlíně, ale straší tak nějak obecně, že se nehodí s Čínou spolupracovat. U vzdělaného člověka s jistými ekonomickými znalostmi (jejichž úroveň nepřeceňuji) je překvapivé, že mluví de facto proti obchodní spolupráci mezi Německem a Čínou. Tato obchodní spolupráce totiž znamená obrovské a nenahraditelné možnosti odbytu německých výrobků a zboží na nedozírném čínském trhu (1,4 miliardy obyvatel).
A protože zejména v německých automobilech, které jsou vyváženy do Číny, existuje mnoho subdodávek, dílů a součástek z českých továren, Fischer vlastně útočí na odbyt produktů českého průmyslu. Rozebírá, jako by to bylo důležité, kdo za to může, že docházelo a dochází k tak úzké spolupráci německých a čínských společností. Blábolí nesmysly o »dobrodružné závislosti na Číně«.
Chci se pana Fischera a dalších »odborníků« na ekonomiku zeptat, co se stane, když Německo přestane vyvážet např. své automobily na čínský trh? Kam je bude vyvážet? A když Německo přestane s vývozem automobilů do Číny, což doufejme, nenastane, kde vidí naši sinožroutští »odborníci« možnosti odbytu těchto automobilů. Kromě toho je známo, že čínské automobilky se vyrovnávají velmi dobře s požadavky elektromobility a obecně jejich výroba aut kontinuálně roste. A tak eventuální výpadek dodávek aut z Evropy budou Číňané schopni zakrátko nahradit z domácích, čínských zdrojů. A nebo si vypomohou dovozem amerických aut…
Ideologické vidění světa možná vyhovuje americkému deep state, ale jsem přesvědčen, že není v českém národním zájmu. A není ani v zájmu českého průmyslu a jeho zaměstnanců.
Novináři, kteří se k takovému psaní proti českým národním zájmům snižují, by se měli stydět.
Jiří Paroubek