S přílivem uprchlíků z Ukrajiny, kteří se postupně mají registrovat u praktických lékařů, se objevila snaha primární péči ulehčit. Jednou z hlavních oblastí jsou pracovnělékařské prohlídky, které z 90 procent provádějí právě praktičtí lékaři. Zatím se postupuje podle platného zákona o specifických zdravotních službách a vyhlášky o pracovnělékařských službách. Přitom musí být zajištěn rovný přístup pracovníků k těmto službám. Dnes má každý zaměstnavatel povinnost nechat pracovníka prohlédnout a jeho zdravotní stav posoudit vzhledem k práci, kterou vykonává.
Intervaly prohlídek jsou mezi jedním a šesti lety. Sdružení praktických lékařů i prostřednictvím Svazu průmyslu a obchodu či Hospodářské komory prosazuje, aby se lhůty z důvodu jejich přetížení prodloužily až na sedm let. To je ale podle odborníků nesmyslné. Prohlídky se provádějí proto, že stárnoucí pracovní populace může mít zdravotní potíže. Například trpí hypertenzí, obezitou nebo diabetem. Tyto nemoci by se sice měly odhalit v rámci preventivních prohlídek, na které má každý nárok jednou za dva roky, ale lidé na ně často nechodí. Prevence je zanedbávána, a při pracovnělékařských prohlídkách, které se dělají i u nižších rizik, se tyto choroby často odhalí.
Vláda ODS, TOP 09, STAN, KDU-ČSL a Pirátů nyní plánuje prohlídky u nejnižších kategorií úplně zrušit, a to jak vstupní, tak výstupní. Jenže výstupní prohlídky se u nízkých rizik vůbec nedělají. Provádějí se jen u vyšších rizik. V nejnižší kategorii přitom vzniká sedm až osm procent nemocí, a u druhé kategorie je to celá čtvrtina! Určitou možností by bylo nechat prohlídky v nižších kategoriích na dobrovolnosti. Zaměstnavatel by neměl povinnost, ale umožnil by těm, kdo chtějí, aby na prohlídky šli. Tak je tomu například na Slovensku. Podle evropského práva ale musí být zachován rovný přístup zaměstnanců k těmto službám.
Z odborného hlediska nejde ani tak o kategorii jedna, kde se ulevit dá. Jde především o druhou kategorii, protože mezi druhou a třetí kategorií jsou postaveny hygienické limity. Řada zaměstnavatelů tlačí třetí kategorie do druhých, aby lidé nemuseli tak často na prohlídky chodit. Pak je z toho ale 25 procent nemocí z povolání!
V současnostipřibývá onemocnění z alergických látek a onemocnění pohybového aparátu, kam budou od příštího roku spadat také onemocnění páteře a onemocnění z některých prašných expozic. Podceňovaný je i azbest. S ním přijdou lidé do kontaktu zejména při rekonstrukcích ve stavebnictví a trvá třeba třicet let, než se důsledek projeví.
Nemocí z povolání bylo před covidovou dobou ročně kolem tisíce až 1200, loni se ale počty zvýšily zhruba šestkrát. 5300 případů bylo právě kvůli covidu. Naprostá většina se týkala zdravotníků a pracovníků v sociálních službách. Velký problém spočívá v nedostatku pracovních lékařů.I když je obor pracovní medicíny ohrožený a ministerstvo ho samo mezi ohrožené obory zařadilo, opakovaně ho vyřadilo ze základní atestace. Tím zájem o obor ještě klesl. Vzdělávání navíc potřebují i praktičtí lékaři poskytující pracovnělékařské služby.
Česká republika bohužel téměř rezignovala na kontrolu kvality těchto služeb. Místo důrazu na vzdělávání odborníků, na změny v chápání úrazového pojištění, a hlavně významu zdravotní prevence chce jednoduše pracovnělékařské prohlídky zrušit. Na tento neodpovědný přístup doplatí především pracující. To je nepřijatelné.
Soňa Marková