Školení České televize na ostro

Bylo to něco, z čeho dýchala nenávist. Ovanul mě duch druhé poloviny třicátých let z Německa. Zatím chyběly jen planoucí pochodně, hořící knihy na náměstích a tábory s Arbeit macht frei. Několik minut zloby se valilo na nás z obrazovky. Skutečně. To, co nám ČT společně s BIS vedené plukovníkem Koudelkou předvedla, muselo šokovat. A když chyběly argumenty, následovaly nadávky a podpásovky, jak tomu vždycky bývá u primitivů.

Údajně šlo o varování. Prý před přelitím války do Evropy… a my máme strach. Nelze se divit. Vždyť nejvíc provokujeme. Kdo jiný vymyslel oddělit Východní Prusko, dnes ruskou Kaliningradskou oblast, od Ruska a připojit ji k České republice? V době války, a my podle Fialy jsme ve válce (?), se každá legrace lehce může změnit v tragédii, protože druhá strana ji může vzít »smrtelně vážně«. Nejen kvůli tomu jsme se stali společně s hlavním aktérem největším ne přítelem »našeho současného protivníka«.

»Našeho«? Nebuďme naivní. Jsme jen nepatrným odvarem ve hře daleko mocnějších. »Myší, která nejvíc řve« anebo »řvala«? Ti, kteří myslí i u nás jinak, jsou zrádci, proruští »švábi«, i když vůbec nejsou proruští, ztroskotanci, kriminálníci zakrývající své vlastní zločiny. Tak nějak jste to myslel, plukovníku Otakare Foltýne, veliteli Vojenské policie, když se vás ČT vyptávala před budovou »zeměpisáku«? Když vám pak promítli názor generála Andora Šándora, jenž se liší od toho vašeho a celého koudelkovského týmu, nazval jste ho šaškem a šaškovsky se sám postavil do ulice shodou okolností nazvané po jednom americkém prezidentovi, i když právě po tom, za jehož prezidentství by se situace nemohla vyvinout k novým třicátým letům.

Česká televize vás ovšem podpořila a jednoho ze dvou českých novinářů, kteří se jako pozorovatelé donbaských voleb ocitli právě v Donbasu, nepřímo obvinila z pedofilie, což dotvrdila jeho nicneříkajícími záběry dětí. Neví-li to členové televizního štábu, pak právě v tomto městě přineslo jednostranné ostřelování smrt mnoha malých dětí. Dokonce plný zásah do školy při vyučování. I proto novinář sbíral na ulici fotografie radujících se dětí.

Jsem proti válce. Jakékoli. Pod americkou, ruskou nebo českou vlajkou. Umírají v ní lidé, civilisté i vojáci. Také vojáci jsou totiž lidé. Jakékoli její další rozšiřování, dodávkami zbraní, munice, povoláváním rezerv, neustálou propagandou vedoucí k nenávisti namísto jednání, je špatným krokem k míru.

Předním aktérem pořadu byl pochopitelně hlavní cenzor našeho člověčího života. Plukovník Koudelka. Muž vyznamenaný za své protektorské služby až za mořem. Nadhodil témata, kterými prý chce jedna strana účastnící se konfliktu nahlodat naši jednotu. Jedním z nich je plyn. Jeho nedostatek a láce. Druhým, že my v Evropě prý trpíme a Rusko je na tom stále dobře, což je ovšem, podle jakéhosi odborníka, absolutní nepravda. A konečně prý tvrdíme, že vláda dělá méně pro nás než pro Ukrajince, kterých je zde, mimochodem, na půl milionu – přepočteno na počet obyvatel však nejvíc v Evropě. A tak upřednostňujeme lži a cizí propagandu před vlastenectvím. Vlastencem podle nich je, alespoň tak jsem pochopil tuto jednoduchost myšlení, jen ten, kdo odolá skutečnému míru, jednání a obchodu bez podmínek, a podřídí se v zájmu své země Bruselu, jenž jediný společně s Washingtonem ví a umí. Válka je prostředek nejen k získání něčeho, ale i k oslabení silného protivníka a k vytváření jednopolárního světa.

V pořadu vystoupil i dvouhvězdičkový generál, náčelník generálního štábu Řehka, »kůň« nové svaté Jany, Jany Černochové, v minulosti skutečné »ženy za pultem«. Prý jsme nikdy nebyli tak blízko konfliktu. Pochopil jsem, že tlapy z východu už sahají po katedrále sv. Víta a už jim snad patří také stoličný Visegrád, odkud to mají téměř na dostřel do Prešpurku, jenž je branou do města na soutoku Svitavy a Svratky. Pak už je to jen kousek k Vltavě a Labi. Proto je třeba s těmi, kteří myslí jinak než zmínění pánové a jejich protektoři, co nejradikálněji zahýbat.

Zákony budou, paní Bradáčová je připravena přijmout každý impulz a zažalovat každého přestupníka, Vít Rakušan připraví další zákon, jenž omezí nepravdy z východu, tedy nehodící se informace, dál se budeme podílet na nekončící se válce, nakupovat podle závazků paní Černochové v zemi za mořem stále více zbraní a konečně poněkud upravíme zákony, abychom se sjednotili na jediné pravdě, což bude jistě dlouhý proces, neb lidé u nás jsou stále jen zabedněnci.

Chápu to správně, pane Koudelko, plukovníku Foltýne, generále Řehko a paní Noro Fridrichová z České televize, jež jste nás pořadem provázela?

Jaroslav Kojzar