Ve škole jsme se učili, že 12. října 1492 údajně ve dvě hodiny ráno námořník Rodrigo z Triany ze stěžně lodi Pinta zakřičel slovo: »Země!«. Životopisec Krištofa Kolumba Massimo Guillandi nám barvitě líčí nejen tuto chvíli, ale i přijetí námořníků místními obyvateli. Bylo, alespoň to píše, od počátku přátelské.
Dnes bychom tedy měli oslavovat pět set třicáté výročí tohoto dne. Datum je přesné. Bylo také velmi pečlivě zaznamenáno do palubních deníků. Jen místo se později stalo diskutabilní. K tomu se ještě vrátíme.
Kam vlastně dopluly tři lodě – nazýváme je Niňa, Pinta a Santa Maria, ač prý to původně nebylo jejich oficiální jméno – z Kolumbovy výpravy? Kolumbus myslel, že jsou u jednoho z ostrovů před Indií. Nebyli. Svůj omyl nikdy nemohl korigovat. Do posledních chvil věřil ve svůj omyl. Věřil, že už jen krok mu zbývá k velké pevnině, jenže k ní ani v jedné za svých výprav nikdy nedorazil. Která část karibské Ameriky to tedy vlastně byla? Dodnes se o tom můžeme přít. Kolumbus sám onen ostrov nazval San Salvador, jenže se ukázalo, že v bahamském (Lucayském) souostroví je podobných ostrovů na stovky. Dnes víme, že jde o třicet větších, asi 700 menších ostrovů a asi 2400 ostrovů korálových. Byla to tedy Samana Cay, Plana Cays nebo San Salvador, který toto jméno dostal až v roce 1925 a není ztotožněn s oním San Salvadorem Kolumbovým? Je ovšem možné, že právě posledně jmenovaný byl tím prvým. Alespoň místní o tom nepochybují. Takže »kdy« víme, »kde« nikoli. Jen na rozdíl od Kolumba víme to, že se nejedná o Indii.
A nyní jsme u data »objevení Ameriky«. Napsal jsem, že bylo pečlivě zaznamenáno, tedy, že jakákoli mýlka je vyloučena. Pokud jde o Kolumbovu výpravu, skutečně datum odpovídá skutečnosti, jenže je to pravda, že právě on, tedy jeho výprava, objevili Ameriku?
Výzkum vědců z nizozemské univerzity v Groningenu přinesl před nedávnem informaci, jež velmi otřásla kolumbovskou tradicí. Údajně kolem roku 1021 – podotýkám, že nějak mne nepřesvědčuje ta přesnost, ač prý byl k dataci použit uhlík C14 – byla vybudována vikingská osada l’Anse aux Meadows na severu kanadského Newfoundlandu. Z té doby tu zbyly opracované trámy. Vikingové sem údajně směřovali proto, že potřebovali dřevo, kožišiny a některé suroviny.
A jsme u jména toho prvního. V době zmatků kolem přemyslovského knížecího křesla, kdy to, co se dělo na severu Evropy, by bylo pro české země možné označit starým římským: Hic sund leones (zde jsou lvi), kdysi zamýšleným pro místa směrem k rovníku, kam Římané nepronikli. Nechce se věřit, že v době, kdy u nás jen legendy vytvářely neskutečné příběhy, aby nám následujícím vytvářely neskutečnou »skutečnost«, tam, v územích, o nichž jsme nic nevěděli a nevěděl ani německý císař Jindřich I. Ptáčník z otonské dynastie, žil muž, jenž zřejmě první vstoupil na půdu světadílu Amerika. Byl jím údajně třicetiletý Viking Leifr Eiríksson, syn vikingského mořeplavce Erika Rudého, který dosáhl Islandu a Grónska. Vše bez kompasu a map.
Stejné to bylo i u jeho syna. Také on byl plný touhy objevování, ale hlavním cílem zřejmě bylo najít zemi, která oplývá dřevem, jehož se v Norsku nedostávalo. Prý s třiceti námořníky se vydal tedy na západ. Mělo to být kolem roku 1000 n. l. Skutečně narazil na pevninu, která oplývala dřevem. A jsme zřejmě na Newfounlandu. Kdy to přesně bylo, nevíme. Jen to, že zemřel už v roce 1020 – tak se to traduje. Tedy rok před oficiálním vznikem výše zmíněné osady a výše uváděného data. To ovšem znamená, že Eiríksson musel u břehů Ameriky být ještě dříve a usídlit se na jiném místě, které zatím neznáme.
Je zřejmé, že ono datum 1021 nemůžeme tedy zcela akceptovat. Musíme se spokojit s neurčitým letopočtem kolem prvního tisíciletí.
Kdo tedy byl první v Americe? Z hlediska dalšího vývoje světadílu Kolumbus. Jenže po něm přišli conquistadoři, nenasytná katolická církev, následovalo vybíjení Indiánů, hledání Eldorada, přiživili se králové Španělska, Portugalska, Anglie a dalších zemí, a pak tu byla Monroova doktrína a vojenské převraty často řízené Severoameričany. Ale to je jiná kapitola, která není tomuto světadílu ke cti, i když za to jako světadíl nemůže.
Takže, jak je to s objevením Ameriky? V učebnicích dál zůstane Kolumbus, na jméno Eiríksona si vzpomenou snad jen skandinávské a jutské národy a nic nebrání oslavám pětistého třicátého výročí objevení Ameriky. Jen by stálo za to si při tom připomenout, kolik krve především domorodých obyvatel tento objev, na rozdíl od onoho vikingského vstupu na půdu Ameriky, stál.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.