Paní Černochová se nám v Otázkách Václava Moravce svěřila, jaké má starosti. Prý musíme posílat své vojáky do Afriky, aby čelili tlaku Ruska, které se snaží ovládnout tento kontinent. Myslila to vážně? Myslela. Možná, že se jí o tom dokonce v noci i zdálo. Sleduji trochu dění ve světě. O tom, že v Africe jsou »úplné bataliony« ruských záškodníků nebo dokonce příslušníků jejich ozbrojených sil, jsem však ještě neslyšel. O tom, že státy NATO tam snad pořádají »stálé manévry« a mají tu tisíce vojáků, ano.
Nejde mně však o Rusko. To má svých starostí dost nejen na Ukrajině. Zbytečná válka, ať jmenovaná jen »vojenskou operací«, znejistila svět a jen nahrála jestřábům ve Washingtonu a jejich satelitům v Praze, Bruselu či jinde. A Praha v tomto případě je vzorný žák. Dokonce přijala peníze na lepší obranu od samotných USA, aby za ně nakoupila zbraně. Jak jinak, ve Spojených státech. Připomíná mně to Baťu z třicátých let. Ten také vyžadoval, aby to, co si u něj dělníci vydělali, utratili v jeho obchodech. Takže peníze »zase byly doma« a ještě si dělníky zavázal »k věrnosti«.
Stojí ovšem za to si připomenout, že Česká republika za jejího vedení, tedy paní Černochové, omlouvám se premiéru Fialovi, že jsem nejmenoval jeho, se stala nejbojechtivější zemí v Evropě. Přes nás směřuje nejvýznamnější množství zbraní a munice na východ. Naši vojáci v Africe jsou údajně bariérou pro rozpínavost Ruska, i když snad i školák ví, že boj o vliv v Africe nevedou především Rusové. Jsou tu bývalí kolonizátoři, vesměs členské země NATO a další mocnosti, jež se z politických či hospodářských důvodů snaží ovládnout zdejší trh. Některým z nich slouží naše mise v tomto kontinentu. Myslím, že paní Černochovou v krátké době budou čekat vysoká státní vyznamenání a to nikoli české provenience.
Jsme zadluženi po uši. Peníze na mnohé nejsou, všechno se zdražuje – prý bychom to měli brát jako důsledek naší svobody – to neřekla paní Černochová. Ta nás oblažila jen tím, že zabezpečí pro naši zem lepší bezpečnost, že kvůli tomu nakoupí co nejvíc zbraní. Rusko by přece mohlo sem k nám vstoupit, aby ochránilo ruskou menšinu – tak jste to myslela, paní Jano? Chápu, je to nesmysl. Ale úplně stejný, jako když zdůvodňujeme posílání českých vojáků do Afriky, abychom zabránili pronikání ruského vlivu, jeho záškodníků, do tohoto na suroviny bohatého kontinentu.
O tom, že zbraně, které nakoupíme obratem ruky, budou putovat na Ukrajinu, se nemluví.
Nevím, ale zdá se mi, že u jednoho kontingentu našich vojáků neskončíme, to by neodpovídalo ambicím paní ministryně, ale že postupně budeme krok za krokem připravovat obsazení Afriky. Jen aby nám pro to stačily počty vojáků. Ale i to jistě »svatá Jana« vyřeší, za pomoci třeba »armádních záloh« nebo entuziasmu voličů její ODS.
Jiří Vábr