Lidský život se skládá z výher a proher. Řekl bych že více je toho negativního než toho pozitivního. Ostatně, i slavný hokejista Jaromír Jágr vždy tvrdil, že aby se člověk mohl radovat z velkého vítězství, musí nejprve snést sérii zdrcujících porážek. V uplynulých pěti dnech mě ve světě sportu některé věci potěšily, jiné naopak zarmoutily či naštvaly. Jak to tak bývá… Sinusoida – podobná té životní. Tak pěkně postupně.
Stejně jako trenéra reprezentace Jaroslava Šilhavého mě těší výkonnost slávistických a plzeňských fotbalistů. S ohledem blížící se první podzimní sraz národního týmu před závěrečnými zápasy Ligy národů proti Portugalsku a ve Švýcarsku – mimochodem, soutěže, již podceňovaný celek tak dobře rozjel – je to samozřejmě dobrá zpráva. Že oba dva kluby, které jsou zásobárnami reprezentační hráčské munice, zapomněly na bídné první ligové kolo a teď kosí soka za sokem.
Šilhavý již neřekl, že ho naopak netěší (ne)forma Sparty, která ztratila za čtyři dny čtyři body. A po špatných výkonech. V úterý v Jablonci prováhala půlhodinovou přesilu jednoho muže v poli. Už to dávno není, jak za časů kouče Jarolíma, jejž sparťané nezajímali, protože představovali rumunskou či slovenskou reprezentaci. Teď Sparta skoupila české reprezentanty typu Jankta, Zeleného, Sadílka či Kuchty, ale stále jí to skřípe, jako když Josef Abrhám v roli falešného vrchního hrál na housle. Přitom právě výše uvedená jména by se v plné formě šikla, zvláště když na marodce jsou jiní sparťanští reprezentanti – Krejčí, Čelůstka nebo Pešek. Jak to ta Sparta dělá, že má každoročně nejpočetnější marodku ze všech, to by byla marná otázka i pro šedé mozkové buňky Hercula Poirota…
Za sebe mohu říci, že mě netěší ani forma basketbalistů. Zaplněná O2 arena dnes viděla při startu mistrovství Evropy porážku 84:99 od polského výběru, navíc doprovázenou řadou chyb v obraně. Předzvěst toho, že něco není v pořádku, dala již příprava. Bídné výsledky i zdravotní trable hráčů v čele s Tomášem Satoranským. Ten sice po zranění kotníku ukázal obrovskou vůli, zahrál si 19 minut, ale ani on nezaplašil rozčarování ze startu na turnaji, který s napětím očekávala (a snad stále očekává) celá republika.
Co mě naopak těší více, než bych očekával, je překvapivý postup hokejistek na MS až do bojů o medaile. Kdepak, s výběrem USA to zítra nebudou mít jednoduché, ale čtvrtfinálový postup přes Finsko, to je něco, na co budou milovníci puku a ledu ještě dlouho vzpomínat. Mimochodem, dost mi rezonovala v uších slova Karolíny Erbanové o tom, jak je ženský hokej na vzestupu. Pravdu děla, dívka…
A moc mě potěšil dnešní tenis. Jednak to vypadá, že se ve dvouhře na US Open nebude opakovat české Waterloo z minulého grandslamového turnaje, ale hlavně ta čtyřhra! To bylo pošušňáníčko! Linda Nosková a Lucie Hradecká zdolaly před 23 tisíci fanoušky na stadionu Arthura Ashe hvězdnou domácí dvojici Serenu a Venus Williamsovy 7:6, 6:4 (což je něco, jako když vás v pražské O2 areně porazí Polsko, jen naopak). A mladá Nosková se záhy svěřila, že porazila i svůj idol, jehož plakát má vyvěšený doma. Skvělé! Komu se to poštěstí! Sám bych si coby sportovec-amatér přál spoustu věcí S olympijskými medailisty jsem toho aktivně absolvoval dost – s deblkanoisty Volfem a Štěpánkem jsem sjel trojský kanál, se zápasníkem Markem Švecem jsem se popral na žíněnce a s moderním pětibojařem Romanem Capalinim jsem si to rozdal v šermu. Samozřejmě, že jsem vše prohrál. Ale stejně bych si ze všeho nejvíce přál chytit Antonínu Panenkovi penaltu. Asi se mi to již nepoštěstí – nicméně Lindě Noskové ten její dnešní triumf ze srdce přeju!
A protože jsem pesimistického založení (copak to v dnešní nelehké celospolečenské době lze jinak!?), musím na závěr říci, že mě absolutně netěší, jak jsme se začátkem školního roku – my, rodičové – konfrontováni s nelítostnou realitou v lavicích. Ano, tou, která souvisí s energetickou a inflační krizí. A šetření na teplech či elektřině má nepříjemně ovlivnit celou výuku, včetně hodin tělesné výchovy. Přiznám se, že tohle mi vadí z výše uvedených zpráv absolutně nejvíce. Děti mají sportovní dluh (ve srovnání s předchozími generacemi) kvůli počítačům a dalším technickým vymoženostem, následně do toho vstoupil covid a všechny se jen válely doma, nu a teď je v hlavní roli tzv. fialová drahota.
Všechno se dalo řešit, kdyby vláda byla akceschopnější a nenechávala vše na poslední, ale opravdu tu superposlední chvíli. Ano, dostávám se od výsledků, gólů a časomíry poněkud jinam, ovšem vše souvisí se vším. Pane Fialo, vás si historie nebude pamatovat v dobrém. A to i ta sportovní…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.
Naprosty souhlas. Svet sportu se někdy precenuje. Kdyz nejde o život, jde o…