Ve čtvrtek »na svatou Helenu« se v oficiálních přehledech výročí uvádí, že Beatles se tehdy (šedesát let zpět) společně poprvé představili jako skupina a začala tak jejich hvězdná éra. Nejsem odborník na hudební poválečný vývoj, ale asi bych v souvislosti s nimi nikde neuváděl nějaké konkrétní datum.
Jisté totiž je jen to, že Lennon už v roce 1956 založil jednu skupinu, jež vlastně byla na počátku »Brouků«, že v padesátém sedmém přibyl Paul McCartney a brzy po něm i Harrison, že kulminačním bodem vstupu do světa bylo působení v Hamburku, že název možná vymyslel Lennon a jejich první deska se objevila v roce 1963. Snad jedině to, že mezi »Brouky« se poprvé objevil Ringo Starr, lze pokládat za důvod ke zmíněnému výročí. Pak prý to až do roku 1970 šlo ráz na ráz a poté… co bylo poté? Beatles se rozpadly, ale jejich sláva se dál šířila světem a jejich písně se hrály a hrají.
A my v socialistickém Československu? Bylo po válce. Měli jsme svůj jazz a dechovku, jezdili po vsích a sbírali národní písně, protože souborů bylo tolik, jako – řekli bychom – »hub po dešti« a sklízely úspěch dokonce v zahraničí. Vlasta Kloc se stal nejlepším trumpetistou na festivalu v Moskvě, všude stále dozníval boom sovětských válečných písní a oprašovaly se Ježkovy melodie. Sláva Beatles k nám dorážela pomalu. To spíše chansony z Paříže, jedinečné písně Edith Piaf a jejích přátel byly rychlejší.
Betales jsme objevili až v době, kdy vlastně byli již na konci své skupinové éry, kdy každý z jejích členů začal jít svou vlastní cestou, ale ani pak se na našem gramofonovém trhu nezačaly objevovat. Byli jsme svázaní přepjatým ideologismem a nastupující vlnou svých vlastních populárních písniček, i když nemusely být vlastní, jen měly česká slova. To ovšem nepokládám za závadu. Byl tu Gott, Matuška, Pilarová, Hegerová a další a další hvězdy a hvězdičky. I nový fenomén – televize – k tomu beze sporu přispíval. Osobně jsem si první desku s »Brouky« přivezl z Moskvy, kde přece jen nebyli tak úzkoprsí a pomalu doznívala poválečná jednostrannost a kam přijížděly světové hvězdy ukázat své umění. Možná však, že to jejich vlastní tím začalo zaostávat.
Beatles byly na počátku něčeho nového a vlastně začali mnohovrstevní éru, jež stejně jako v malířství znamenala konec jisté jednostrannosti. Dotkla se i naší hudební sféry a zdálo se, že jsou vrcholem hudebního vývoje. Všechno však pokračuje, nic nemůže končit posledním výkřikem někdy úrovně, jindy třeba módy. V případě Beatles to však bylo to prvé. A tak i my, generace, která se zrodila těsně před válkou, ve válce nebo brzy po ní jsme jimi byli dodatečně zasaženi. O to však důkladněji.
Jaroslav Kojzar