Žili, byli Ursula a Petr. Jednoho dne Ursula zasadila sankce, které po čase vyrostly, až ji přerostly. Snažila se je vytáhnout. Tahala, tahala, ale nevytáhla…
Přivolala si tedy na pomoc Borise. Boris se chytl Ursuly, Ursula sankcí a tahali a tahali, ale nevytáhli. Tak Boris přivolal na pomoc Olafa. Olaf se chytil Borise, Boris Ursuly, Ursula sankcí a táhli, táhli, ale nevytáhli.
Tak Olaf zavolal Emanuela. Emanuel se chytil Olafa, Olaf Borise, Boris Ursuly, Ursula sankcí a táhli, táhli, ale nevytáhli.
Tak Emanuel zavolal k výpomoci Mateusze. Mateusz se chytil Emanuela, Emanuel Olafa, Olaf Borise, Boris Ursuly, Ursula sankcí a táhli, táhli, ale nevytáhli.
Tak Mateusz zavolal na pomoc Zuzanu. Zuzana se chytla Mateusze, Mateusz Emanuela, Emanuel Olafa, Olaf Borise, Boris Ursuly, Ursula sankcí a táhli, táhli, ale nevytáhli.
Tak Zuzana zavolala Petra. Petr se chytil Zuzany, Zuzana Mateusze, Mateusz Emanuela, Emanuel Olafa, Olaf Borise, Boris Ursuly, Ursula sankcí a táhli, táhli, až sankce najednou udělaly »rup« a všem kolem ropa domů tekla, jen Petr zůstal na suchu. Na své občany však nezapomněl a hned vyslal signál, že máme dostatek zásob, že se ničeho nemusíme bát a že do roku 2347 budeme na ruské ropě zcela nezávislí…
Připomíná mi to scénku z filmu Vesničko má středisková, jak Ladislav Županič, coby náměstek Dřevoplechu, dohazuje svému řediteli (Josef Somr) Otíkovu chalupu. Při její prohlídce okatě servilní Županič v hlubokém předklonu rozlévá panáky nějakého šnapsu, když on sám zůstane ve finále na suchu. Vzpomeňte, jak tam rukou šmátrá na tácek, ale pro něho tam žádná štamprle už nezbyla, byť je rozléval on sám.
Prostě klasický vlezdoprdelkový blb, horší třídního nepřítele. Profesor nebo náměstek, jedno jest. Vždycky nakonec ostrouhají. Akorát ten rozdíl mezi »nemít ropu« a »nemít panáka kořalky« tedy přece jenom existuje… To snad uznají i skálopevní voliči »S«… OBČANŠTÍ nejsou a DEMOKRATIČTÍ už vůbec ne… Jejich název hubne stejně jako zásoby ropy. Jak příznačné.
Jan Čech