Dnes vás pozveme do Hrdel, což je vesnice, část města Bohušovice nad Ohří v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Ves se rozkládá v rovinaté krajině v nadmořské výšce okolo 160 metrů po pravé straně řeky Ohře, zhruba dva kilometry jihovýchodně od Bohušovic a šest kilometrů jihovýchodně od Litoměřic. Název vesnice je odvozen z příjmení Hrdlo ve významu ves Hrdlovy rodiny. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Heridel (993), Hrdel (1335), Hrdle (1380, 1395), Hrdly (1406), Hrdelské zbožie (1478), ve vsi Hrdlech (1552), Hrdly (1654 a 1845).
Asi se divíte, proč jsem se o tu obec tak zajímal. Inu, mám k tomu své osobní důvody, o kterých se rozpisovat nechci. Krajina v okolí vesnice je osídlena od pravěku. Nejstarší osídlení přísluší eneolitické kultuře se zvoncovitými poháry. Podle nálezů uložených ve sbírce Strahovské knihovny získaných při stavbě železniční trati Praha – Děčín zde v době bronzové žili příslušníci únětické, knovízské a středodunajské mohylové. Pozdější osídlení ve starší době železné náleží bylanské kultuře a pokračovalo i na přelomu doby halštatské a laténské a v době římské. Z jejího staršího období pochází žárový hrob objevený při stavbě železniční vlečky do Doksan. V roce 2013 bylo při záchranném archeologické výzkumu během stavby haly společnosti EMCO odkryto a částečně prozkoumáno sídliště únětické kultury.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 993 a nachází se ve výčtu vsí, kterými kníže Boleslav II. obdaroval právě zakládaný Břevnovský klášter. Jde však o mladší falzum, a další zprávy pak jsou až ze čtrnáctého století. V majetku kláštera vesnice zůstala do počátku husitských válek. V následujících desetiletích pravděpodobně patřila místní husitské šlechtě, ale prvním dalším známým majitelem byl až v roce 1478 Vilém z Konic a Kamýku. Král Ferdinand I. v roce 1546 vesnici zapsal městu Litoměřice, ale hned následujícího roku o ni město přišlo za účast na stavovském povstání. Panovník potom Hrdly vrátil Břevnovskému klášteru, kterému zůstala do stavovského povstání v letech 1618–1620. Od stavů vesnici v roce 1620 koupil Václav Vilém z Roupova, ale o dva roky později o ni přišel za svůj podíl na povstání.
Hrdly stojí v Dolnooharské tabuli, v podcelku Terezínská kotlina a okrsku Budyňská pahorkatina na říční terase v nadmořské výšce asi 160 metrů. V geologickém podloží se vyvinuly sedimentární nezpevněné horniny (štěrkopísky) a váté písky patrné především v severní a severovýchodní části katastrálního území. Místy se vyskytuje také spraš a ojediněle jílovité vápence. Převažujícím půdním typem je černozem.
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se celé území nachází v teplé oblasti T2, pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží 40–50 dnů v roce.
To vše vytváří ideální prostředí pro výskyt našich sklípkanovitých pavouků, jmenovitě pro sklípkánka černého. Sklípkánek černý je veliký 15 – 20 mm (samičky jsou o trochu menší) a koncový článek zadních postranních bradavek je zhruba dvakrát delší než článek předposlední. Obecně jde o nejtmavšího z českých zástupců rodu Atypus. Sklípkánek černý je doma hlavně na Balkánském poloostrově s přesahem do střední a východní Evropy. Na českém území se vyskytuje v oblastech s členitým reliéfem, vyhýbá se horským oblastem, což je mimo jiné dáno vazbou biotopu teplomilných doubrav na nízké polohy. Obvyklý je na slínových stráních a na svazích říčních údolí s minerálně bohatým podložím, na skalních stepích krasových oblastí a na xerotermních pastvinách. Obecně je vázán na suchá až velmi suchá stanoviště, kde osvětlení zasahuje až k půdě, tudíž bez husté či pouze s roztroušenou vegetací. A opravdu, sklípkánek černý byl nedávno ve zdejších biotopech nalezen.
Vesnice stojí na pravém břehu Ohře, asi jeden kilometr východně od řeky. Ta před napřímením provedeným v letech 1780–1790 výrazně meandrovala a její ramena dosahovala až pod zástavbu vsi. V přilehlém úseku řeky se do ní nevlévá žádný přítok, ale archeologicky byla doložena existence nejméně jednoho drobného potoka.
Okolí Hrdlí je skutečně hezká krajina, znásobená i místními pamětihodnostmi. Patří k nim místní zámek i barokní sousoší na návsi obce. Zámek Hrdly je barokní hospodářský komplex uprostřed vsi, někdejší rezidence břevnovských benediktinů, pocházející z roku 1747 (architekt Kilián Ignác Dientzenhofer) s hospodářským dvorem a parkem na místě staršího zámečku ze 16. století. Přestavěn byl po požáru roku 1824.
Barokní sousoší svatého Benedikta na návsi v sousedství zámku, dílo sochaře Karla Josefa Hiernleho z roku 1745; návrh podstavce pochází taktéž od K. I. Dientzenhofera.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora