Dočetl jsem se, že mezi horkými kandidáty pro vyjednávání Evropy s Ruskem se ocitl také prezident Petr Pavel. Má šanci, protože společně s ním se na listině pro výběr podle britského listu The Telegraph ocitli i premiérové Finska, Dánska, Norska a Itálie. On je z nich nejfotogeničtější a umí naslouchat (pardon – poslouchat). Ne, Kalasová a její Estonsko mezi nimi není, a přitom právě tito dva, tedy ona a Pavel, by měli mnohá společná témata pro diskusi. Ona pochází z vysoce postavené komunistické rodiny profitující ze sovětského režimu, její otec byl dokonce poslancem Nejvyššího sovětu SSSR, a on? Je dokonce z rodiny represívního armádního důstojníka (VKR, jak jsem četl, byla prý vlastně jenom vojenská StB), přičemž sám se připravoval ve škole pro komunistické špiony a předsedal zde jedné organizaci KSČ. Je jistě mnoho témat, která by spolu mohli probrat.
Nepochopil jsem ovšem, zda v Bruselu nebo kde přemýšlejí o separátním jednání, tedy Evropy, Ukrajiny, Ruska, nebo zda by se zástupce spojenectví měl připojit k jednání formátu Trump, Si a Putin. Neumím si ovšem představit českého prvního muže, jak doporučuje Trumpovi, té »odpudivé bytosti« (Pavlova vlastní slova), Siovi, jehož Čína, jak řekl, je naším bezpečnostním rizikem, a Putinovi, jenž je »posedlý strachem« (opět Pavlova slova), co mají udělat. Nezdá se mi totiž, že by některý z nich měl strach před naším prezidentem, ale asi se mýlím. Nevěřím ani tomu, že ten odpudivý Trump by si sedl vedle Pavla a poslouchal jeho rozkazy, že prezident Si by s úsměvem neúsměvem, jak má ve zvyku, naslouchal monologu sebestředného generála v.v. a Vladimir Putin se schoulil pln obav o Rusko do málopohodlného křesla.
V kuloárech vrabci štěbetají, že Petra Pavla by předem naučili jeho řeč, jíž by za redakce poradce Koláře připravili v Bruselu. Zmínění tři prezidenti by ji nemuseli ani naživo poslouchat. Stačilo by pustit si nahrávku z cédéčka. Když už by na jednání však byl přítomen, stačil by playback. Co kdyby se přeřekl a vyslovil nějakou myšlenku, kterou se naučil před listopadem a prozřením? Trump, Si a Putin by už při poslechu jeho promyšlených slov jen otevřeli ústa a nezmohli by se na smysluplnou odpověď. Strach by umrtvil jejich jazyky. Kdyby Petr Pavel ještě zdůraznil, že za ním je nejen celá Evropa, ale také síla Milionu chvilek, Vetchého Skupina D a celý klub motorkářů, který s ním letěl do Maroka, jistě by srdce těm třem začalo infarktově bušit.
Na oné schůzce, jež by se měla uskutečnit v listopadu v čínském Šen-čenu, by mohl být přítomen i on. Běda, kdyby ho, přesto, že je delegátem Unie, k jednání nechtěli připustit. Pohrozil by jim celým českým bojovým letectvem, tedy dvanácti nadzvukovými Saaby JAS-39 Gripen a dvaceti čtyřmi bitevníky Aero L-159 ALCA. A to je síla, která, kdyby byla všechna pohromadě, by zastínila i nebe nad Šen-čenem.
Myslím si však, že toto jednání se bude konat ještě bez Petra Pavla. Předcházet musí nalejvárna a to chce čas. Sice se už vrátil z Berlína, kde jistě dostal od Merze první lekci, ale Evropa vře a další pohlaváři mají víc než dost starostí a nemohli by ho poučit. Zatím se tedy musí počkat.
Ve hře je také trojstranné jednání Německo, Ukrajina, Rusko, které by mohlo setkání na nejvyšší úrovni předcházet. Němci už pozvali Zelenského, chystají se prý poslat pozvánku i Putinovi. Kde by se měla uskutečnit? Nejlépe ve Spandau, tam byla přece Hessova rezidence, když ho odsoudili v Norimberku na doživotí. Bylo by to symbolické. Putin má jistě rád odkazy na 2. světovou válku a Špandavu přece osvobodili, podle Němců dobyli, rudoarmějci. Jde jen o záležitost výkladu, tedy úhlu pohledu.
Zatím nevím, jak to dopadne, zda skutečně Petr Pavel vstoupí mírem na Ukrajině do dějin. Byla by to pro nás čest. Kdyby byl nominován, jistě by využil své bojové zkušenosti z dob, kdy měnil sliby věrnosti a válčil proti těm, na jejichž straně byl před tím. Není na tom nic divného a hodného odsouzení. Už Valdštejn se tak zachoval a vstoupil do dějin. Také generál Šejna (semínkový generál), bývalý vrchní stranický politruk ČSLA, se o to pokusil, ale měl smůlu. Dotáhl to v americké armádě údajně jen na plukovníka. Se semínky se v ní totiž moc nehospodaří, spíš s buráky a ty se mu nepodařilo sehnat.
Osobně přeji generálovi v.v., aby ho vybrali. Kus jeho slávy by padlo i na nás a naše vlast by se stala čtvrtou světovou velmocí, před jejíž silou a moudrostí by se sklonil svět.
Trochu mě ovšem mýlí, že nějaká jednání o válce na východě Evropy již mají proběhnout. Údajně v Abú Zabí. Účastnit se ho mají Spojené státy, Ukrajina a Rusko. O sjednocené Evropě v tiskové zprávě nebyla zmínka. Já, být Petrem Pavlem, bych protestoval.
Jaroslav Kojzar
Soudruhu Kojzare, nějak nechápu, co vám vadí na Pavlovi a Kalasové, resp. jejím otci. Vždyť oni sloužili stejnému režimu jako vy. Vy dokonce s Kalasem ve vrcholných funkcích stranického aparátu. Zatímco oni ale pochopili, že ten režim je neživotaschopný, ba zločinný, vy jste to nepochopil dodnes.
Z vašich slov tak čiší jen čirá závist, tak typická pro nemohoucí bolševiky, že Kalasová a Pavel to někam dotáhli a vy tu smolíte nenávistné pamflety a ještě si myslíte, že vás někdo bere vážně. Tím, že se otíráte o bývalé vysoké členy vaší zločinné partaje, je ukazujete, jaká verbež nám tehdy vládla.