Politická satira a nadsázka. Popsaná »mise« je samozřejmě smyšlená
.Česká politická scéna má nový plán na ukončení války. Žádné nekonečné summity, diplomatické nóty ani další desetibodové mírové iniciativy. Tentokrát půjdeme přímo k věci.
Pošleme na frontu naše nejúdernější protiruské zbraně hromadného ničení: Víta Rakušana, Jana Lipavského, Tomáše Zdechovského a Jana Jakoba.
Výbava bude skromná. Neprůstřelná vesta, šifrovaný mobilní telefon, powerbanka a několik předem připravených statusů začínajících slovy: »Musíme vyslat jasný signál.«
Munice nebude potřeba. Nepřítel bude zasypán tweety a to přímo hybridními.
Lipavský bude odpovědný za těžké diplomatické dělostřelectvo. Každých dvacet minut vypálí jedno »důrazně odsuzujeme«, »diktátor Putin« a »Sláva Ukrajině«. Zdechovský vytvoří předsunuté pracoviště evropských hodnot. Jakob bude ze zákopu svolávat tiskové konference. A Rakušan převezme spojení – samozřejmě tak bezpečné, že ani zbytek jednotky nebude vědět, co si právě píše.
Ale pozor. Někdo nám chybí.
Kam se poděl muž z první linie?
Do této satirické jednotky je nutné doplnit také samotného prezidenta, vrchního velitele, ústavního agenta Petra Pavla Pávka. Přece nenecháme bývalého vojáka sedět doma, zatímco politici vyrážejí zachraňovat Evropu. Tentokrát žádný slavnostní nástup, čestná stráž ani naleštěné boty. Polní lopatka do ruky a hurá ukázat, jak vypadá odhodlání bez televizních kamer.
A protože každá správná jednotka potřebuje politického pracovníka, nastupuje také bývalý předseda vlády, osvětový vůdce Petr Fiala.
Jeho úkol bude klíčový.
Když bude zima, vysvětlí vojákům, že jde o klimatickou výzvu.
Když nebude co jíst, oznámí, že logistika prochází strukturální reformou.
Když se jednotka ztratí, ujistí veřejnost, že jde správným směrem.
A pokud se nepřítel přiblíží, svolá tiskovou konferenci, na které zdůrazní, že situace vyžaduje odpovědné vedení a ještě větší odhodlání.
Pak přijde historický okamžik.
Na horizontu se objeví česká politická rota.
Pavel v čele. Za ním Rakušan kontrolující šifrovaný telefon, Lipavský připravující prohlášení, Zdechovský navazující evropskou spolupráci, Jakob hledající televizní kameru a úplně vzadu Fiala vysvětlující, že všechno probíhá podle plánu.
Na druhé straně fronty zavládne panika.
»Co to je?« ptá se vyděšený voják.
Velitel vezme dalekohled.
Dlouze se dívá.
Pak dalekohled pomalu odloží.
»Klid, soudruzi. To nejsou posily. To přijeli čeští politici.«
A zákop propukne v takový smích, že na několik hodin ustane palba.
Možná jsme tedy celou dobu hledali mírové řešení na špatném místě.
Ne další zbraně. Pošleme politiky, kteří o válce nejraději mluví.
Třeba až zjistí, že první linie nemá klimatizaci, tiskové oddělení ani možnost odejít po tiskové konferenci domů, začne být slovo mír zase překvapivě populární.
Jan Klán